… ono to není tak jednoznačné, jak se to může zdát. Dovolím si souhlasit s myšlenkou, že když konkurence nebude a někdo v daném odvětví získá monopolní postavení, nebo postavení monopolnímu se značně blížící (tak, aby ho malí pokustóni nemohli příliš ohrozit), že to může vést k utlumení vývoje trhu, zdražení a podobně. Jenže jak jsem si nedávno uvědomil, ono to z jedné specifické strany vůbec nemusí být špatně. Beru přitom v potaz koncového spotřebitele, tedy i sebe.

Pravděpodobně si dokážete vybavit dobu, kdy se předháněly Intel s AMD, kdo dřív uvede procesor na 1 GHz (vyhráli to v AMD o fous), kdo bude mít nejrychlejší procesor (v dobách, kdy měl Intel to nejlepší Pentium 4, vedli opět lidé z AMD), kdo uvede první dvoujádro (Intel), nativní dvoujádro (AMD) a kdoví co ještě. Zkrátka vývoj šel dopředu, měli jsme na trhu skvělé novinky a vůbec to bylo radost sledovat - aspoň já to tak vnímal. Nikdy jsem si nekoupil procesor za ±$1000, ale bylo skutečně hezké to sledovat a ještě hezčí bylo si to na vlastní kůži vyzkoušet (této cti se mi jako někdejšímu recenzentovi dostávalo a jsem za to dodnes rád).

Doba pokročila a já dnes zjišťuji, že trh x86-kompatibilních procesorů vykrystalizoval do zajímavého stavu. Ten může na jednu stranu vypadat nevyváženě - velký bohatý Intel má na trhu skutečně neskutečně výkonné procesory a může si dovolit je prodávat za víceméně libovolnou částku, která ho napadne, zatímco taková firma AMD je ráda, že se na tomto poli udrží (zjednodušeně řečeno - o takové VIA byste dnes nebýt Tralaláka prakticky vůbec neslyšeli a drží se taky, jen se prostě tohoto pomyslného boje neúčastní).

Na straně druhé mi přijde, že se jedná o stav velmi vyvážený. Něco bude jistě dáno tím, že technologii výroby začínají lehce omezovat fyzikální limity a vývoj už skutečně nejde dopředu takovým tempem, o jakém jsem hovořil výše, ale jsem si jist, že něco bude dáno i tím, že Intel je v této oblasti na míle daleko před AMD a zatímco AMD se snaží zuby nehty překonat ve srovnání takt na takt aspoň své staré dobré Phenomy II, Intel překonává jen sám sebe, a to tak nějak kontinuálně, avšak už hodně dlouhou dobu jen tak, aby se neřeklo, zkrátka takový „pokrok v mezích zákona“.

Intel skutečně nemá momentálně kam spěchat. Do AMD by musel časoprostorovou trhlinou vletět nějaký inženýr z AMD z paralelního vesmíru a přinést s sebou ono paralelní know-how, aby se dalo říci, že v AMD kopli do vrtule s rozběhem geparda. To se s pravděpodobností hraničící s jistotou nestane a ani v případě procesorů Summit Ridge se nedomnívám, že se něco zásadního změní. Myslím, že v Intelu už se ani nesnaží krátit si dlouhé chvíle volna připravováním nějaké pecky, která by té potenciální výkonnostní anomálii od AMD opět připomněla, kdo je tu králem.

Výsledkem této stagnace je stav, který mi překvapivě vyhovuje. Totiž dokud obě firmy chrlily jeden výkonnější procesor za druhým, tak se i software „přizpůsoboval“ tak, že kdo chtěl jít s dobou, více či méně upgradovat musel. Jenže s tím, jak se karta obrátila a AMD už jen sleduje Intelova záda s nohama v pančovaném medu ze zemí EU a mimo EU, tak se stala zajímavá věc: upgradovat v zásadě netřeba. Tedy procesor. Jestli je něco opravdu potřeba upgradovat, tak je to dneska hlavně úložiště, a to nikoli kvůli kapacitě (ačkoli té není nikdy dost), ale především kvůli rychlosti. Dneska na sebe prostě pozornost strhávají SSDčka, protože hard disky byly dlouhou dobu velkou brzdou systému, zatímco zbytek v podstatě dostačoval. Nanejvýš se koupilo více paměti (ze dvou/čtyř giga se upgradovalo na čtyři/osm/šestnáct) a zase je na dlouho vystaráno. Kdo si chce zrychlit počítač, nekupuje dnes nový procesor, ale nahrazuje pevné disky SSDčky.

Když si dnes koupíte procesor, pak pokud vám bude stačit v době koupě, bude vám stačit ještě hodně dlouho. Však i dnes spoustě lidí stačí Core 2 Quad, mnohdy i Core 2 Duo na nějakých 3 a více GHz. Což jsou mimochodem právě ty procesory, které po nemastné neslané éře netburstových Pentií 4 poslaly Intel opět do vedení, co se týče výkonu. AMD od té doby uvedla jen několik málo zajímavých procesorů a co se výkonu týče, Phenom II X4 či X6 jsou dodnes velmi dobré a ceněné kousky, zhruba tak na úrovni těch Core 2 Quad od Intelu. A i ty spoustě lidem stačí (mnozí si vystačí i s těmi staršími Athlony X2). No, a kdo si koupil první Core i7, ten ho může mít dodnes a výkonu má pořád habakuk. A to je prosím pěkně procesor starý přes 6 let.

No, a stejně tak já jsem neměl dlouhou dobu potřebu upgradovat procesor. V mém domácím desktopu, který teď už nepoužívám zdaleka tak často jako dřív, je stále Core 2 Quad na 2,66 GHz a 8 GB paměti, z toho méně než polovinu tvoří RAM disk (dokonce tento počítač používám tak málo, že jsem z něj vyjmul SSD a nahradil pomalým 2,5palcovým notebookovým diskem, protože SSD se mi hodí jinde víc).

Zajímavá situace nastane s mým notebookem Fujitsu LifeBook N532, který má plnotučný čtyřjádrový 8vláknový Core i7 Ivy Bridge, 240GB SSD a 16 GB DDR3 paměti - u něj předpokládám, že bude žít, dokud se mu nerozpadnou plasty (i když mám obavy, že s ohledem na nízkou frekvenci fyzické manipulace se ekoteroristická RoHS pájka rozpadne o něco dříve). V něm vlastně zatím odešla jen baterka a protože to používám jako desktop replacement (je to přeci jen 17palec ;-), tak ji zatím nehodlám řešit (pravděpodobně odešla právě kvůli tomu, že notebook je věčně v proudu).

Nejsem sice přímým účastníkem, spíše vzdáleným pozorovatelem, ale přijde mi, že na trhu grafických karet, myslím těch samostatných (tzv. diskrétních) se tohoto „jinačím způsobem vyváženého“ stavu nedosáhlo. Tam se pořád bojuje a co to tak sleduji, dovoleny jsou úplně všechny chvaty. Vidím to na počítači své drahé polovičky, tam se už grafika upgradovat musela, za životnost jejího PC aspoň dvakrát, naposledy nedávno (šanci dostala po Davidově doporučení GeForce GTX 750 Ti a musím konstatovat, že volba to vůbec nebyla špatná, ukončila mimo jiné letitou éru Radeonů v tomto PC, šlo navíc o grafiku nejlevnější a ještě v zajímavé slevě, vrácenou předchozím zákazníkem, jemuž se nejspíše nelíbil zvuk chladiče této karty).

Zdroj: tbreak.com

Na trhu grafik se zkrátka bojuje a tak tam pořád dochází k tomu, že když dneska koupíte nějaký produkt, zítra bude zastaralý.

Na trhu procesorů se nebojuje (dva hlavní soupeři se na bojišti už dlouhou dobu nemohou potkat) a když tam dnes koupíte nějaký produkt, bude nový ještě hodně dlouho. A tak vlastně dochází k paradoxu, že dominantní hráč může mít klidně ceny vyšší a vůbec to nevadí. Není problém za ně koupit jeho produkt (pokud to nebude ten nejvyšší snob-end) a člověk může mít jistotu, že to vydrží dlouhá léta, protože za ta léta nic výrazně lepšího nepřijde. Tedy ve finále to vyjde vlastně i levněji (než za situace, kdy by se na trhu bojovalo).

Já nevím, jak vám, ale mně tento stav vyhovuje, byť jsem tím sám překvapen. A jen tak mimochodem: přijde mi až neuvěřitelně komické, jak v tomto „procesorovém suchu“ bojují výrobci základních desek - to je jedna marketingová perla za druhou. OK, máme tu nějaká nová rozhraní či pár novinek, které skutečně dávají smysl, ale jinak je to víceméně úplně jedno, jestli člověk koupí desku přehypovanou marketingem, nebo desku, kterou nechal marketing na pospas osudu, což se obvykle velmi pozitivně projeví na její ceně. Ať tak či onak, u mě je velmi pravděpodobné, že řada generací desek mě zcela mine, protože prostě nebude potřeba kupovat nový procesor (a s ním i desku, neboť do mé staré fošny s paticí LGA775 už velmi pravděpodobně nic nového nepřijde).

Vlastně když si to tak uvědomím, tak poté, co umře má LGA775-based sestava, už zřejmě další desktop pořizovat nebudu, neboť ten Ivy Bridge-based notebook téměř jistě vydrží i do doby, kdy na trhu budou procesory vyráběné post-10nm procesem.

A samozřejmě obligátní výzva k diskuzi (to není zadání provozovatele webu kvůli čtenosti, to mě prostě zajímá): pochlubte se, na jakém „střepu“ děláte a jste s jeho výkonem spokojeni, případně už vážně uvažujete o upgradu?