Než se ale pustím do tradičního testu plného měření ve hrách, benchmarcích a srovnání hlučnosti, spotřeby a dalších aspektů, neodpustím si pár slov k použitému GPU jako takovému. Pro podrobnosti vás ale v případě zájmu odkazuji na perfektní technický rozbor, který Jirka „no-X“ Souček vystřihl na celkem 10 stranách samostatného článku. Odpusťte nám tuto dnešní jednostranně zaměřenou nadprodukci, celkem dnes věnujeme Radeonu R9 290X a jeho technologiím 25 stran ve dvou článcích, protože si myslíme, že si to zaslouží.

Přečtěte si také podrobný technologický rozbor GPU Hawaii:

• AMD Hawaii - Radeon R9 290X, kompletní rozbor architektury

Tak a teď k věci. Berte to jako můj osobní pohled na to, proč je Hawaii takové, jaké je a proč vlastně ani jiné být nemůže.

Celé to má stejný důvod, proč zatím Nvidia nepředstavila nic lepšího než GK110 a proč proti R9 290X nepostaví něco diametrálně odlišného od předchozí pre-DX11 generace „Kepler“, ale pouze přidá do nabídky GeForce GTX 780 Ti. Ten důvod se jmenuje TSMC.

Dokud TSMC nedokáže nabídnout cenově přijatelný 20nm výrobní proces pro obrovská komplexní GPU kolem 450 či 500 mm², není kam se posouvat. Je rozumnější spíše ladit stávající ověřená GPU, vylepšovat jejich 28nm výrobu u TSMC a případné prohřešky na úkor výše TDP řešit vylepšením mechanismů řízení spotřeby. A to právě AMD udělala s GPU Hawaii v Radeonu R9 290 a 290X.

Osobně se mi 28nm generace GPU od AMD moc líbí. Měl jsem Radeon HD 7970 jako první v Česku, takže jsem ještě koncem roku 2011 poznal, co nás pro nadcházející 3 roky čeká. A bylo to výborné, což ostatně potvrdila i Nvidia, když o pár měsíců později uvedla taktéž výbornou GeForce GTX 680. Oběma kartám jsem tehdy udělil GOLD ocenění a dodnes si za tím stojím. Byla to ale Nvidia, která jako první dokázala na trh vrhnout obrovské GPU s více než 7 miliardami 28nm tranzistorů (GK110 na kartách Tesla K20/X). Stalo se to díky tomnu, že jí v podstatě rizikovou výrobu, vyšší odpady z waferů a tudíž celkově velmi vysoké výrobní náklady zaplatil segment, kam první karty mířily: superpočítače. Teprve později, až po drobném dalším vyladění výroby a zlepšení výtěžnosti mohla Nvidia uvést toto GPU do desktopů, v podobě GeForce GTX Titan. Ano, teď tak trochu pomíjím vady GTX Titan na kráse, jako třeba technologicky starší napájecí systém (to má AMD s PowerTune přeci jen promakanější), ale to nic nemění na věci, že Titan i levnější GTX 780 jsou na trhu již nějakou dobu. Z tohoto hlediska představují Radeony R9 290 a 290X dohnání skluzu za konkurencí, kterou ale - sluší se na oplátku dodat - v mnoha ohledech s přehledem předstihují (PowerTune, DirectX 11, 11.1 a 11.2 atd.).

Nic z výše uvedeného ale nemění tu skutečnost, že 28nm GPU jsou s námi již téměř 2 roky. 20nm výroba hi-end GPU je ještě v nedohlednu, tak AMD udělal to jediné, co mohla: přidala tolik výpočetních bloků, kolik jí TDP karty dovolí, přidala na spořících mechanismech, přidala na technologiích a jelikož měla hezký velký čip, přidala na šířce paměťové sběrnice. A to je podle mě potenciální killer-feature Radeonu R9 290X. Dnes představená referenční verze se - i s ohledem na TDP - drží zkrátka a používá GDDR5 čipy taktované na 5,0 GHz, ale představte si nereferenční OC edici se 7,0GHz GDDR5 pamětmi a GPU poškádleným ne na 1,0, ale třeba na 1,25 GHz. Ano, je to představa hodně žravá, ale také extrémně výkonná. Kdo s ní první přijde, to nechám zatím koňovi, nechám také zbytečného blábolení, protože vy se jistě už těšíte na referenční AMD Radeon R9 290X v akci….