Kaby Lake je novou generací procesorů Intel, která vznikla jako „plán Bé“, když vyšlo najevo, že to s nástupem 10nm procesu (a pro něj vyvíjené architektury Cannonlake) nebude tak žhavé, jak předkládala Reneé James. Intel přehodil výhybku, představil změnu strategie a vznikl Kaby Lake. Ten je jakýmsi ekvivalentem k tomu, čím byl např. Haswell-refresh; oproti svému předchůdci se ale liší výrazněji.

První změnou, která se ale ještě netýká architektury, je výrobní proces nazvaný 14nm+. Tentokrát nejde jen o evoluční vychytávání much, došlo ke dvěma zásadním změnám ve struktuře FinFET výroby. Žebra (Tfin) jsou vyšší (než 42 nm u generací Broadwell / Skylake) a jsou od sebe vzdálena více (než 42 nm u generací Broadwell / Skylake). Větší vzdálenost je spojována s nižší dosažitelnou denzitou, vyšším potřebným napětím a zjednodušením výroby; v kombinaci s úpravou výšky byl ale negativní důsledek v podobě vyšší spotřeby eliminován (vyšší žebra, nižší proud). Vhodným vyvážením těchto specifik se Intelu podařilo dosáhnout situace, kdy je celková spotřeba při konkrétním taktu nižší, jsou dosažitelné vyšší taktovací frekvence a patrně se sníží výrobní náklady (což ale minimálně zčásti vyruší nižší denzita, tzn. o něco vyšší plocha čipu oproti původní variantě procesu). Intelu 14nm+ výroba umožňuje dosáhnout vyššího výkonu (takty) pro desktopové čipy i nižší spotřeby pro mobilní čipy, takže ji i přes některé dílčí kroky zpět lze chápat jako pragmatický krok pro vyřešení současné situace.

Přejdeme-li k architektuře, následuje určité překvapení: IPC architektury jako takové se podle dostupných informací oproti Skylake nezměnilo. Přesto je zřejmé, že Kaby Lake je oproti Skylake rychlejší i když odečteme vyšší takty dané 14nm+ procesem. Důvodem tohoto rozdílu nakonec ale není vyšší IPC, ale lépe implementovaná technologie Speed Shift. Podstatou této technologie je zajistit rychlejší náběh vysokých frekvencí při přechodu procesoru z klidového stavu, takže - byť bychom srovnávali dva hypotetické procesory se stejným taktem i stejným ICP - výkon může být v některých situacích vyšší, protože procesor může trávit více času na vyšším taktu.

Zatímco architektuře Skylake trval přechod na maximální takt (bez Speed Shift) téměř 90 ms a po aktivaci Speed Shift přes 30 ms, Kaby Lake si vystačí s polovinou a může rychleji nabídnout plný výkon. To vysvětluje i tento týden uniklé výkonnostní výsledky desktopového procesoru Core i7-7700K.

Významné změny nastaly i po stránce multimediální výbavy integrovaného grafického jádra procesoru. Hlavním rozdílem je doplnění plně hardwarové podpory formátů a kodeků, které byly dosud podporované pouze s částečnou akcelerací, nebo vůbec a tudíž se při přehrávání jimi komprimovaného videa potila procesorová jádra.

Intel tuto změnu, která se týče hlavně podpory h.265/HEVC videa v 10bit hloubce (Main10 profil) a VP9 prezentuje jako posun v energetické efektivitě. To je sice, díváme-li se na čip jako celek, pravda - ale fakticky jde o přesun zátěže z procesoru na efektivnější multimediální obvody grafického jádra, jako je tomu u grafických čipů generace Pascal od Nvidie nebo generace Polaris od AMD. Pro notebooky, jimž jsou nyní uvedené modely Kaby Lake určené, to znamená až 1,75-2,6× delší přehrávání videí v těchto formátech na jedno nabití baterie.

V návaznosti na dotaženou podporu 4k videa je tak trochu škoda, že Intel zatím neimplementoval podporu pro HDMI 2.0. Přestože společnost ve výčtu 4k obrazových výstupů uvádí HDMI, jde stále o HDMI 1.4, jehož možnosti pro 4k rozlišení končí na obnovovací frekvenci 30 Hz (bez HDR). Pro 4k při 60 Hz je proto nutné použít DisplayPort 1.2 (případně eDP 1.2). Možnosti výstupu je opět možné rozšířit osazením řadiče Thunderbolt (ve třetí generaci), což ale poněkud prodražuje stavbu hypotetické multimediální krabičky ke 4k televizoru.

Uvedené mobilní modely se na pultech objeví v rámci hotových produktů začátkem podzimu, desktopové modely zatím vydané nebyly a mělo by na ně dojít po Novém roce.