Problém Netopýrů začíná ale trochu jinde: nikdo z nich nedokázal,
že jejich přehrávač čte při poslechových zkouškách stejná data. Ani test
v redakci S&V toto nedokázal. Sice porovnali data, ale pouze v počítači
grabováním v mechanice. Já jsem jednoznačně čtením dat z testovaných
přístrojů dokázal, že data, čtená v tomto přístroji, jsou shodná na
originálu i na kopii. Pokud by data byla jiná, nemá smysl se dál vůbec přít,
protože jiná data logicky musí hrát různě.

Na tomto místě bych se chtěl omluvit redakci časopisu
S&V, protože jsem si znovu nepřečetl jejich test shody zvuku kopií a
originálu z čísla 5/1999. Dal jsem hlavně na špatný dojem, který ve mně
zůstal po přečtení několika neobjektivních článků Františka Krauta a na to, co
jsem se dočetl v inkriminované odpovědi Libora Daneše. Jak jsem se
přesvědčil, test probíhal jinak, než jsem předpokládal a výsledky byly velmi
nejednoznačné. Jen stručně: Test nebyl naslepo, redaktoři se po poslechnutí
dozvěděli, co hodnotí. Prý by byl test naslepo příliš stresující. Hodnocení
jednotlivých redaktorů nebylo nijak rozhodné, rozdíly byly prý poznatelné spíše
při přímém přepínání a nikdo rozhodně neřekl, že by kopie z CD byla vždy
horší. Spíše to byly dojmy, které se neshodovaly u různých účastníků testu.

Některé závěry z tohoto testu:

Kopie CD z PC byla prý trochu "ostřejší, tvrdší, měla
více výšek a trochu zvýšený šum", nebo "originál byl jasnější, kopie
drsnější" " ženský hlas jakoby roztřepaný" U kopie z PC prý také je
zase lepší "transparence a fokusace" Jeden z redaktorů dokonce hodnotil
kopie jako lepší: "Kopie měly o něco více výšek, světlejší, ale nezkreslené
smyčce.. reprodukce činelů zřetelnější rozšíření prostoru u kopievíce
detailů.kopie hrála jako na koncertě" Naopak mezi různými typy CD-R (barvivo,
výrobce) nebyly rozdíly skoro postřehnutelné. Vůbec tedy ne nějaký jednoznačný
závěr. Netroufám si odhadnout, jak by to dopadlo, kdyby test byl úplně naslepo.
Zajímavé je, že hodnocení PC kopie bylo vlastně opačné, než u Audiofilského
testu, uvedeného v dalším odstavci. Co si o tom máme myslet? Podle
redaktorů dopadla o trošičku lépe kopie, pořízená stolním rekordérem, jenže při
spojení pomocí S/PDIF kabelem může vznikat jitter větší, daný nutností
synchronizace obou přístrojů, než u PC, kde si rychlost dat řídí vypalovačka
sama. Už z toho je jasné, že jitter na CD neovlivňuje jitter D/A
převodníku, protože jinak by kopie ze stolního CD rekordéru byla horší. Musím
uznat, že tak, jak popisovali testování v redakci S&V, tak dlouze jsem
se testu rozdílu zvuku nevěnoval. Ale logika věci i všechny mé zkušenosti zatím
hovoří pro to, že tam za těchto podmínek rozdíly ve zvuku stejně nemohou být,
takže bych stejně nic nepoznal a bylo by to asi zbytečné.

Jen mne tak napadlo, že většina argumentů o nestejnosti
kopií hovoří o větší drsnosti, více výškách a někdy i více šumu, a to by mohlo
odpovídat nenastavenému bitu Preemfáze u kopie, a u originálu ano. Rozdíly mezi
kopií ze stolního a PC rekordéru byly také tak popisovány: jako by stolní
rekordér ten bit přenesl a při
vypalování na PC by tam nebyl. Ale pokud byly kopie dělány pomocí CDRWin, bit
by měl být přenesen, pomocí WinOnCD ale ne, protože tento soft to zřejmě neumí
(nejsem si tím jist, ale nenašel jsem to tam). Jenže nepředpokládám, že na demonstračním CD Sony,
použitém v testu S&V, by byl tento bit použit, takže tím to asi
nebude.

V Audiofilském testu
CD-R a médií však jeho autor došel velmi suverénně a jistě k úplně opačným
závěrům, když hodnotil zvuk CD-R. Prý: "Obecně
se jedná o subjektivní snížení dynamiky, které je typické pro zvýšené hodnoty
jitteru. Poslechově se projeví zamlžením hloubkové lokalizace, potlačením
vyšších kmitočtů a ztrátou některých detailů, dozvuků apod. Zvuk je celkově
teplejší a méně znělý. Rozdíl oproti originálu je však velmi malý a tak u
většiny běžných nahrávek nezpůsobí závažnější poslechovou újmu."
V tomto testu, na rozdíl od S&V, docela záleželo na použitém médiu, je
tam dokonce tabulka jakési kvality médií. Autor zde zcela jednoznačně a jistě svalil
vinu zhoršení kvalitu zvuku na zvýšené hodnoty jitteru na vypalovaných CD-R.  Jenže těmto závěrům zase odporuje test kvality vypalování
CD-R různými rychlostmi, který naopak ukazuje vysokou kvalitu vypálených
médií s až neuvěřitelně malými hodnotami chybového ukazatel BLER, který je
tak nízký, že jitter na vypálených CD musí naopak mít minimální hodnoty.
V tomto testu se také ukazuje, že originální CD mají často až
několikanásobně vyšší hodnoty chybových ukazatelů, takže tvrdit, že vypálená
kopie se přehrávači hůře čte, znamená vydávat se na cestu na velmi tenkém ledu.
Nehledě na to, že jitter pitů principielně nemůže ovlivnit jitter převodníku,
který jediný je důležitý pro kvalitu zvuku. Autor tohoto Audiofilského testu je
zřejmě přesvědčen, že hodiny, odvozené čtením z desky CD, řídí i
převodník. Že je toto nesmysl, a že je to jistým způsobem naopak, jsme si již
dokázali.

Tři z účastníků auditoria popsali vlastní zkušenosti s rozdílným zvukem CD-R, ale jeden používá SACD přehrávač SONY SCD555, který podle specifikací neumí přehrávat CD-R, takže spolehnout se na kvalitu čtení kopií u něj nelze, druhý má přehrávač DENON z roku 1990, takže CD-R také nemusí hrát dobře. Třetí píše, že technicky sice mám pravdu, ale rozdíly tam samozřejmě jsou. To mne velice zaujalo. Konečně budeme mít vysvětlení! Pokud je to samozřejmé, tak je určitě vysvětlení jednoduché a prosté. Nakonec jsme se domluvili, že příčina bude zřejmě způsobena chybami čtení dat a žádné vyřešení sporu našich znesvářených táborů se nekonalo.

Ale přece jen tato třetí reakce je velmi důležitá. Došlo mi, že pro některé lidi, a bylo jich také v auditoriu několik, je přece samozřejmé, že kopie hraje hůř. Proč? No přece protože je to pouze nějaká kopie. To nemůže být stejné, originál musí být lepší, kopie musí samozřejmě být zvukově horší!

Takže vysvětlení některých pocitů, že kopie nehraje stejně jako originál může klidně být následující: Když použiji nejlepší vypalovačku a budu nahrávat 1× na drahé, kvalitní médium, tak bude kopie jen o trochu horší než originál, ale když nahraji rychle, horší vypalovačkou a na nějaký šunt, bude rozdíl větší. To přece platilo vždycky. Když jsi kopíroval kazetu dvojnásobnou rychlostí na dvojčeti, taky hrála hůř, přeci, ne? Když sis koupil horší kazetu, taky kopie z desky byla horší, než na kvalitní kazetě. A nikdy nebyla kopie z desky stejná jako originál. Takže i u CD bude přece kopie samozřejmě horší. To už si začínám ale připadat jako v Kocourkově. To je, jako by někdo tvrdil, že když zkopíruji soubor z disku na jiný disk, tak ten zkopírovaný soubor bude samozřejmě horší, vždyť je to kopie! Někteří lidé zřejmě nemohou pochopit, že digitální záznam je samozřejmě něco úplně jiného, než analogový.

Ano, je možné, že kopie bude zvukově horší, ale až tehdy, kdy zhoršená kvalita vypalovaných dat (pitů) způsobí, že přehrávač začne dělat chyby a aproximovat, nebo dokonce praskat a přeskakovat. Ale to se stane, tehdy, když je některý článek při vytváření nebo čtení kopie chybný (příliš rychlý záznam na médium pro nižší rychlost, nekompatibilita druhu CD-R a přehrávače a tak) Ale při aspoň průměrně kvalitní kopii, a tu není problém udělat, a průměrně dobrém přehrávači, budou přečtená data shodná.