Psal se červen 1993 a Linux teprve nabíral dech. Tou dobou se kernel ještě ani nenacházel ve verzi 1.0.0, ale již vznikaly první „současné“ distribuce jako Slackware (Debian se připojí s 20letým výročím za 15 dní). Superpočítačům tehdy vládly různé komerční Unixy.

Svět superpočítačů začal Linux využívat více někdy ve druhé polovině 90. let (koncem roku 1999 přinesla IBM do kernelu patche pro použití na mainframech), ale opravdový boom nastal až na přelomu let 2002 a 2003, tedy v době řady 2.4 a příchodu 2.6. Ze stavu, kdy před 20 lety vládl Unix superpočítačů, svým 96% podílem, jsme dnes v situaci, kdy 96 % patří Linuxu.

Podle Linux Foundation to má dva důvody: jelikož je každý superpočítač vlastně specializovaný stroj ušitý na míru jistým úlohám, vyžaduje i svůj specificky upravený software. Tady je právě síla zcela otevřeného Linuxu největší: provozovatelé mohou tento operační systém zcela přizpůsobit svým potřebám.

Druhou klíčovou vlastností je cena: ač máme k dispozici i komerční implementace Linuxu, obecně stále platí, že stačí vzít partu špičkových odborníků, kteří se o superpočítač budou starat - náklady na ně jsou dané - a samotný Linux může mít cenovku 0 Kč bez ohledu na to, jestli má váš superpočítač 20 procesorů, nebo 20 miliónů.

Linux je jednou z klíčových částí toho, že superpočítače stále zrychlují a jejich výkon roste ve srovnání s prognózami Mooreova zákona klidně i vyšším tempem, než by se dalo předpokládat. Současný nejvýkonnější superpočítač Tianhe-2 dává RMax výkon 33 860 000 GFLOPS, zatímco CM-5 z roku 1993 nabízel 59,7 GFLOPS.