Takto vysoký nárůst oproti současné generaci („Ivy Bridge“) je hodně odvážným tvrzením. Navíc jej Intel doprovází dalšími slovy o až dvacetinásobné výdrži v idle/standby. To může na první pohled znít jako scifi, ale berme to jen jako konstatování toho, co souvisí u desktopových Haswellů s C6/C7 režimy a problémy se zdroji: pokud budou mít mobilní čipy v těchto úsporných režimech adekvátně nižší odběr tomu, co se udává u desktopu (aktivace C6/C7 podpory vede k poklesu odběru z 5 na 1 W), pak tomu lze s přihlédnutím ke zbytku systému (čipset, napájecí obvody) i celkem věřit. Ale jistě nepůjde o obvyklý scénář, nýbrž o nějaký zcela ideální.

K samotnému 50% nárůstu výdrže za běžného provozu je potřeba dodat, že Intel nijak neupřesnil, jaké třídy produktů se to týká. Pokud jde o přímé srovnání odpovídajících si čipů rodin Ivy Bridge a Haswell (tedy například mobilní čipy pro notebooky, či ultramobilní čipy pro Ultrabooky), pak klobouk dolů. Ale nikde nezaznělo, že nejde o srovnání dvou tříd, kdy kupříkladu stávající mobilní řadu Ivy Bridge nahradí výkonově odpovídající, ale ve své podstatě ultramobilní řada z generace Haswell. Představte si to přibližně jako srovnání první generace Core 2 Duo s takty kolem 1,6 GHz a druhé generace Core 2 Duo, kde na tyto takty dosáhly už ultramobilní čipy s výrazně nižším TDP.

V tuto chvíli nejsme vysloveně skeptičtí, ale věřit v 50% nárůst výdrže u typově si odpovídajících čipů, s tím máme problém. Spíše věříme právě v onu variantu, že Intel dokáže nabídnout shodný či podobný výkon s čipy, které by za normálních okolností opanovaly úspornější typy zařízení. Každopádně se ale na základě této zprávy asi můžeme těšit na zajímavý pokrok od 22nm TICK procesu (Ivy Bridge) k 22nm TOCK (Haswell), podobně tomu, jaký pokrok předvedl 32nm TOCK (Sandy Bridge).

Tak či onak by to mělo ve výsledku znamenat, že notebooky či Ultrabooky s výdrží přesahující 10 či dokonce 12 hodin, by měly být ve druhé polovině tohoto roku běžnou realitou.