G-Sync modul Nvidie nahrazuje v LCD panelech elektroniku výrobce a umožňuje displeji pracovat s variabilní snímkovou frekvencí, aby mohl zobrazovat snímky bezprostředně po jejich vykreslení. Hlavní rozdíl oproti standardnímu způsobu, kdy je na 60Hz panelu zobrazováno fixně v cca 17ms intervalech, spočívá v tom, že je snímek vykreslený ihned, jak je to možné a nečeká na refresh. V důsledku toho (při klasickém zobrazování snímky „čekají“ různě dlouhou dobu) se pohyb na obrazovce jeví plynuleji.

AMD nedlouho po uvedení G-Sync technologie ukázala, že totéž lze realizovat jednodušeji a levněji - bez speciálního hardwaru. Problém je však ten, že ne všechny displeje umějí pracovat s variabilní snímkovou frekvencí. Některé (obzvlášť mobilní) to sice zvládají nativně, ale řada dalších ne. U některých by podle AMD mohl stačit aktualizovaný firmware, u jiných by bylo třeba upravit integrovaný scaler (nebo alespoň umožnit signálu, aby jej obcházel), což by ale nemělo zvýšit výrobní náklady.

Demonstrace AMD pracovně nazvaná FreeSync probíhala na mobilních LCD, které vše potřebné umějí nativně

Proč Nvidia investovala do řešení, které je dražší na vývoj, na výrobu i pro zákazníka? AMD prohlásila, že jí důvod takového počínání není jasný (je třeba podotknout, že toto přišlo z úst technologického pracovníka; marketingový pracovník by to asi viděl trochu jinak).

Nicméně tři více či méně možné důvody jsou nasnadě:

• objevila se teorie, že GPU Nvidie neumějí nativně pracovat s proměnlivými FPS na výstupu a G-Sync toto kompenzuje (je to jen teorie, nemusí být pravdivá)
• investice do rozšíření nativní podpory na straně panelů by Nvidii nic nepřinesla, variabilní synchronizaci by mohli používat všichni včetně majitelé grafických čipů od AMD a Intelu
• nativní podpora na straně panelů by eliminovala G-Sync modul, který za současné situace prodává Nvidia se ziskem

U posledního bodu se musíme zastavit, první verze G-Sync nese univerzální programovatelný čip (FPGA Altera Arria V GX), který pro koncového zákazníka Altery stojí $850 v kitu. Lze předpokládat, že Nvidia má ceny nastavené výrazně níž, s ohledem na proporce čipu to ale jednotky nebo několik málo desítek dolarů nebude. Zůstává tedy otázkou, zda na této verzi skutečně Nvidia něco vydělává, nebo je pro ni zajímavá spíš z propagačního hlediska. Připustit lze i možnost, že tuto cestu Nvidia zvolila z důvodu utajení - pokud by si k TSMC poslala návrh jednoúčelového čipu k výrobě, věděla by to celá branže dlouhé měsíce před nástupem technologie na trh. V případě použití FPGA si Nvidia mohla kutit za zavřenými dveřmi a získat tak konkurenční náskok.

FPGA od Altery, 768 MB paměti - G-Sync modul Nvidie

Vraťme se ale k důvodům. Zatím se hovořilo nejvíce o uvedených třech, ale je tu ještě jedna reálná možnost. G-Sync modul, jakožto nadstandardní kousek hardwaru, automaticky míří na uživatele high-endu. Nemíří na low-end, kde by se s ohledem na náklady nevyplatil (plynulejších FPS by uživatel dosáhl, kdyby místo G-Sync modulu dal tyto peníze na výkonnější grafiku). Nemíří ani na mainstream v tom pravém slova smyslu (tedy segment, ve kterém se prodá nejvíc karet), protože tam se hledí primárně na poměr cena/výkon, na který má G-Sync diskutabilní vliv.

G-Sync je tedy věc více či méně high-endový. Je high-endovým zbožím z rozhodnutí Nvidie. Proč se Nvidia takto rozhodla, když mohla přijít s nativní (levnější) podporou na straně monitoru (oslovila by tím více zákazníků) a kompatibilitu pouze s vlastními grafikami zajistit jinou cestou? Ono to může mít poměrně prostý důvod, který dávají tušit recenze této technologie.

Na jejich základě lze říct, že v průměru (ano, někdy je to lepší, jindy horší) je obraz s G-Sync podobně plynulý, jako obraz bez G-Sync při o 50 % vyšších FPS. Tedy řekněme, že když nám pro určitou hru jako optimum stačí 60 FPS bez G-Sync, pak s G-Sync pro podobně plynulý obraz stačí 40 FPS. Někdy to může být víc, jindy méně, ale berme toto jako vzorovou situaci pro snazší vysvětlení.

Pokud při variabilní synchronizaci stačí 40 FPS, kdežto bez ní by pro stejný herní zážitek potřeboval uživatel 60 FPS, znamená to, že by uživatel mohl v případě nativní podpory na straně displeje (za což by nic neplatil) výrazně ušetřit na nákupu grafické karty. Totiž pokud si najdeme hru a nastavení, při které například GeForce GTX 780 Ti (17000 Kč) dává 60 FPS, pak kartou, která běží kolem 40 FPS, je GeForce GTX 770 (7000 Kč, tzn úspora 10000 Kč). Pokud by v dané situaci 60 FPS dosahovala GeForce GTX 770 (7000 Kč), pak se kolem 40 FPS bude pohybovat GeForce GTX 660 (4300 Kč, tzn. úspora téměř 3000 Kč).

Jednoduše řečeno: „Chtěl jsem si koupit GeForce GTX 770 za 7 tisíc, aby mi střílení zombíků běhalo na plynulých 60 FPS, ale proč bych to dělal, když mi na monitoru s variabilní synchronizací nabídne stejně plynulé hraní GeForce GTX 660 za 4 tisíce?“

Technologicky lze nabídnout variabilní synchronizaci všem zákazníkům a zdarma.
Otázka je, kolik z nich by ztratilo motivaci k nákupu dražší karty, když i levnější by jim zaručila plynulý obraz

Pokud by tedy Nvidia dala variabilní synchronizaci všem svým zákazníkům, pak by se mohla potýkat se situací, kdy část zákazníků ztratí důvod k nákupu výkonnějšího GPU a spokojí se s modelem o 30-50 % levnějším, protože jim díky vylepšené synchronizaci nabídne totéž. Tak by se mohla zachovat část zákazníků low-endu (lidé, kteří hledí na každou korunu) a část zákazníků mainstreamu (lidé, kteří hledí na to, jak hratelně rozběhat konkrétní hry s co nejnižšími náklady). Pouze high-endu, kde zákazníci automaticky kupují to nejlepší a ještě si připlácejí, aby si herní zážitek vylepšili, by se tento model nedotknul.

Což je z obchodního hlediska dost dobrý důvod pro to udělat z variabilní synchronizace high-endovou záležitost, která neudělá neplechu v nižších cenových segmentech.

Dost podstatnou otázkou je, jak se k situaci postaví AMD. Na jednu stranu může v technologii spatřovat podobná rizika, na stranu druhou může celou situaci vnímat tak, že Nvidia už do vosího hnízda píchla, k rozšíření technologie do všech cenových segmentů jednou dojde a je docela jedno, jestli se tak stane dříve či později. Pokud AMD zařídí, aby se tak stalo dříve, bude z toho mít alespoň určitou publicitu.