Připomeňme historické důvody, proč svět BSD opouští GCC. Za vším stojí licence. Před lety (včetně roku 1991, kdy vznikl Linux, později licencovaný Linusem Torvaldsem pod GPLv2) byl svět BSD a GPL kompatibilní. Před 10 lety ale přišla licence GPLv3, která mnoho věci změnila tak, že přestala být kompatibilní s BSD, pročež BSD svět nemohl používat produkty pod GPLv3 licencované.

A jelikož GPL licence = svět GNU, kam spadá i balík kompilátorů GCC, bylo na problém zaděláno. Poslední verzí GCC licencovanou pod GPLv2 byla 4.2.x. Celých posledních 10 let se tak OpenBSD drželo této řady GCC, s některými úpravami backportovanými, nicméně srovnání řad GCC7 a GCC4 vyznívá zhruba jako srovnání Trabantu a Audi A8 (to jsem možná trochu přehnal). Díky FreeBSD a snahám lidí kolem něj (včetně Romana Diváckého, ale také včetně Apple a spousty firem a lidí z univerzit) ale došlo k razantnímu pokroku ve vývoji kompilátorového frameworku LLVM a céčkové nadstavby Clang, takže FreeBSD 10 mohlo v lednu 2014 slavnostně přejít od GCC k LLVM/Clang, čímž do budoucna otevřelo tuto možnost i pro jiné BSD / unixové systémy.

Nyní v rámci svého CVS přechází na LLVM/Clang také OpenBSD, a to ve verzích pro i386 a amd64 (nebo chcete-li x86_64). GCC4.2 vedle toho nadále koexistuje, pro jiné architektury je prozatím nadále jako výchozím kompilátorem.