Jak tomu často bývá, jde opět o převážně one-man show, kdy jeden student (Ian Sutton) pracuje na démonech pro DBus, které budou akceptovat i volání systemd a emulovat chování tomu odpovídající. Je to nutné pro aplikace či nástroje, které jsou postupně připravovány či uzpůsobovány pro systemd. Týká se to kupříkladu desktopu GNOME, na kterém z nemalé části pracují v Red Hatu, kde je současně zaměstnán Lennart Poettering, tvůrce systemd. Samotný Lennart a jeho kolegové totiž nijak ve vývoji systemd nezohledňují BSD svět.

Konkrétně jsou v tuto chvíli vyvíjeny náhrady za systemd-hostnamed, systemd-localed, systemd-timedated a systemd-logind. Kdy bude právě hotova, to je těžké říci. systemd samotný se rapidně vyvíjí. Ještě před rokem bych si jej dovolil označit za inicializační systém, ale nyní to spíše vypadá, že se Lennart rozhodl napsat si vlastní operační systém uvnitř linuxového jádra. Teprve čas ukáže, jakou cestou se linuxový ekosystém, tedy celý operační systém se vším všudy, v něm že Linux jen jádrem, vydá.

BSD svět je v řadě ohledů revolučnější než Linux, v jiných zase naopak setrvává na konzervativních pozicích a jde spíše cestou pomalé evoluce. Připomenu například rychlou adopci souborového systému Sun ZFS, nebo naopak konzervativní vývoj „nativního“ souborového systému UFS, který teprve pozvolna dostal podporu žurnálování / soft updates. Stejně tak revoluce v oblasti kompilátoru, kdy po přelicencování GCC pod GPLv3 přešlo FreeBSD na LLVM/Clang.

BSD svět nejspíše i do budoucna zachová kompatibilitu i v inicializační oblasti s Linuxem. Dnes jsme v situaci vpravdě výjimečné, podobnou bude přechod na Wayland. Nicméně mezitím Lennart propadá stále hlouběji do jámy napuštěné až po okraj šílenstvím.