Opus 1.1.1 (jakožto referenční implementaci přímo od tvůrců formátu) lze tedy v základě označit za rychlejší dekodér i encoder formátu Opus. Tyto optimalizace zahrnují instrukční sady x86 SSE, SSE2 a SSE4.1, kódem pro runtime detekci CPU do projektu přispělo Cisco. Optimalizace pro architekturu MIPS mají zase na svědomí programátoři z Imagination Technologies a za optimalizacemi pro ARM Neon stojí firmy Linaro a ARM. Kromě toho je zde řada optimalizaci nezávislých na konkrétní platformě, ty mimo jiné vedle vyššího výkonu vedly k menší spotřebě paměti. A samozřejmě došlo na opravu řady chyb.

Opus je hodně zajímavý a pro budoucnost slibný formát. Historicky vznikl jako fúze více formátů a ve výsledku je nyní velice flexibilním formátem, který umí nabídnout jako vynikající kvalitu zvuku s datovým tokem až 510 kbit/s, tak i na daný bitrate hodně slušně optimalizovaný výstup s datovým tokem klesajícím až k brutálním 6 kbit/s. Vzorkovací frekvence jsou podporovány od 8 kHz až po 48 kHz, je podporován jak konstantní, tak variabilní datový tok, optimalizace jak obecně pro hudbu, tak ryze pro mluvené slovo, zpracovávat lze až 255kanálový zvuk, dynamicky měnit datový tok, šířku pásma či velikost datového rámce a formát má vysokou odolnost proti výpadkům paketů.

Jen ta implementace v praxi běžného smrtelníka s jeho BDripy, DVDripy, DVBTripy či rekompresí videí z foťáku/smartphonu. Ale možná se na to dívám pokřivenou optikou, jelikož ani podpora pro Ogg Vorbis nebývá vždy běžnou součástí zařízení spotřební elektroniky a moje stovky videí ve formátech xvid/vorbis/mkv či x264/vorbis/mkv tak v pohodlí obýváku s dálkovým ovladačem v ruce nepřehraji. Opus má našlápnuto trochu lépe, ale oproti hegemonii MP3, AAC (se špičkovými encodery typu toho od Dolby) a vlastně třeba také WMA to má a bude mít těžké.