Čtvrtý přírůstek do rodiny kompaktů vybavených snímačem Foveon X3 Quattro navázal na řadu DP3, která se vyznačuje 50mm objektivem, tedy 75mm efektivním ohniskem, které cílí na portrét a makro. Protože se optická konstrukce objektivu nezměnila, zůstávají beze změny i parametry jako světelnost f/2.8 a makro až 1:3 (byť nejde o zvětšení 1:1, konstrukcí jde o makro-objektiv se vším všudy).

• Co je to vlastně makroobjektiv?

Pokud objektiv zůstal, ale rozlišení snímače vzrostlo plošně o 30 %, nabízí se otázka, zda objektiv bude stačit. V tomto případě mohu říct (a to jak na základě MTF křivek objektivu, tak řady měření z recenzí, z vyjádření Sigmy i z vlastní zkušenosti), že ano. Vysvětlím: Rodina kompaktů DP nemá zrcadlo, takže konstrukce objektivu může využít i prostor, který je u zrcadlovek blokován komorou. Je tu ale ještě jedna výhoda - protože nejde o systém s výměnnými objektivy, je možné optický blok doslova naplácnout na snímač a opět tím rozšířit možnosti optického návrhu.

Toho se Sigmě právě u DP3 povedlo využít asi nejlíp z celé řady, protože tento objektiv s 10 členy v 8 skupinách dosahuje rozlišení, které by podle Sigmy stačilo i pro ~70-80 MPix snímač a které podle nezávislých testů mírně převyšuje rozlišení, jakého dosahuje profesionální top model pro zrcadlovky - nová Sigma 50mm F1.4 DG HSM Art.

• Sigma uvedla asi nejšílenější padesátku v historii - 50mm F1.4 DG HSM Art
• Souboj Titánů: Sigma 50/1.4 Art vs. Zeiss Otus 55/1.4

Výhoda je prostá - objektiv je perfektně ostrý od rohu do rohu již na f/2.8 a clonit má smysl jen z důvodu vyšší hloubky ostrosti. Pokud jde o chromatickou aberaci, i zde lze pokračovat v superlativech: Projevy barevných vad jsou na úrovni apochromatickým makroobjektivů jako Voigtlander Macro-Lanthar ap. Zřejmě jediné, co lze optice vytknout, je bokeh, který není tak hladký jako u zrcadlovkových top-modelů. Zkrátka fyzika je fyzika a nějaký nedostatek kompaktní lehká konstrukce oproti velké těžké zrcadlovkové zkrátka vykázat musí.

Přejděme ke snímači: Ke konstrukci Quattro jsme už nejednou psali (paměť si můžete osvěžit tuhle nebo třeba onde), a tak jen shrnu to nejpodstatnější. Snímač je trojvrstvý, každá vrstva pohlcuje určitou část spektra. Nejde však o čisté BGR (blue-green-red), ale jsou tu značné překryvy a vrchní vrstva zachycuje i podstatnou část jasové informace. Toho Sigma rozhodla využít tak, že vrchní vrstva má rozlišení (plošně) 4× vyšší než ty nižší. Nižší slouží k určení barevné informace, vrchní vrstva pak k zachycení jejího rozlišení. Z takto zachycených dat je poskládán výsledný obraz.

Výhodou je nižší šum v hlubších vrstvách (větší „pixely“) a nižší vliv difrakce (jasové rozlišení se vytváří pouze z vrchní vrstvy, kde je difrakce nejnižší. Nevýhodou jsou velmi specifické situace, kdy je zachycen přechod mezi dvěma specifickými barvami: Pokud jde o barvy, jejichž barevná hodnota je vyjádřena pouze rozdílem mezi druhou a třetí vrstvou a zároveň mají obě tyto barvy stejný jas (nemůže být využito informace z vrchní vrstvy), pak není dosaženo maximálního rozlišení. Přestože lze takovou situaci simulovat v ateliéru při testech rozlišení, v praxi na ní asi nenatrefíte.

Asi nemá cenu opět opakovat základní parametry, které včera uvedl David - platí vše s výjimkou ohniska a světelnosti objektivu, kterým se právě jednotlivé modely řady DP Quattro liší. Pojďme se raději podívat, jaké nové doplňky DP3 Quattro dostane. Jsou to v první řadě základní filtry, kterými se ale nemá smysl hlouběji zaobírat.

Zajímavější je cosi, co lze s trochou nadsázky nazvat telekonvertorem a smysl čehož asi nezasvěcenec jen těžko pochopí. Krátce po uvedení Sigmy DP3 Merrill se ozvala určitá skupinka uživatelů, která trvala na tom, že efektivně 75mm ohnisko je pro portrétní účely krátké a že Sigma měla zvolit spíš 90mm. Pokud odbočíme, právě 75mm objektivy (Leitz, Zeiss aj.) odstartovaly éru slavných světelných portréťáků, ale budiž. Sigma tento požadavek kupodivu vzala vážně a stvořila něco, co lze považovat za telekonvertor 1,2×, který právě efektivní 75mm ohnisko posune na 90 milimetrů.

Výhodou ale je, že tento telekonvertor navržený objektivu na míru nijak nesnižuje světelnost (zůstává na f/2.8) a navíc zachovává vysoké rozlišení objektivu - je vyrobený ze 4 prvků ve 3 skupinách. Protažením ohniska se mírně prodlužuje i minimální ostřící vzdálenost (z 22,6 na 29,4 cm) a tím se mírně snižuje maximální zvětšení z 1:3 na 1:3,6. Shrnuto podtrženo, po nasazení jde o objektiv (efektivně) 90mm f/2.8 makro 1:3,6.

Další novinkou, která stojí za zmínku, je vertikální grip (dá-li se to tak nazvat) pro celou řadu DP Quattro. Konstrukce je geniálně jednoduchá - popisu netřeba. Zachován zůstává i závit pro stativ, takže když je třeba aparát nečekaně upnout, není třeba se zdržovat odšroubováním. Poslouží nejspíš uživatelům DP3, kteří ocení stabilnější oporu při portrétním focení (na výšku :-). Z již ohlášených doplňků připomeňme specifický „hledáček“:

Sigma DP3 Quattro na rozdíl od DP0 Quattro nebyla uvedena na trh, pouze ohlášena. V případě Sigmy to znamená, že k reálnému uvedení dojde v řádu měsíců - řekněme na jaře. Tehdy bude oznámena cena novinky i příslušenství. Odhadujeme, že aparát vyjde na tradičních $999, teda asi 25 tisíc.