Foveon Quattro

Foveon X3 je minulostí, vypadá to, že všechny nové fotoaparáty Sigmy ponesou Foveon X3 Quattro. Změna názvu rozhodně není jen marketing, koncept snímače se velmi výrazně změnil. Dosavadní Foveon je křemíkový snímač, který zakládá na vlastnosti křemíku propouštět světlo různých vlnových délek do různé hloubky. Nejblíže povrchu je absorbována modrá, hlouběji zelená a nejhlouběji červená.

Tohoto principu snímače Foveon využívají ke snímání barevných kanálů ve vrstvách (nikoli plošně jako je obvyklé u Bayerova mozaikového filtru). Všechny tři generace snímačů, které Foveon (či Sigma jako současný majitel Foveonu) vydal, měly totožné rozlišení pro modrou vrstvu, totožné rozlišení pro zelenou a totožné pro červenou. Například u poslední verze, která nesla přízvisko Merrill na počest zakladatele společnosti, to bylo 15 MPix modrých, 15 MPix zelených a 15 MPix červených.

Foveon Quattro tento koncept mění: Modrých pixelů (resp. fotodiod) snímač ponese 4× více než zelených či červených. Konkrétně nová generace je vybavena 20 MPix modrých, 5 MPix zelených a 5 MPix červených:

 Jaký to má smysl? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, musíme si v první řadě uvědomit, jakým způsobem skutečně Foveon funguje. Modrá, zelená a červená vrstva jsou spíše konceptuální záležitost, skutečné chování křemíku je trochu jiné. Reálně dochází ve vrchní („modré“) vrstvě k zachycení modré části spektra plus velké části zelené a části červené. Ve střední („zelené“) vrstvě pak dochází k zachycení zbývající části zelené a části červené. Nejhlubší („červená“) vrstva pak skutečně zachycuje pouze červenou část spektra, ale jen tu část, která zbyla po průchodem prvními dvěma vrstvami.

Jak jsme si loni vysvětlili, odpovídá výstup z jednotlivých vrstev Foveonu spíše než modré-zelené-červené něčemu, co by se zjednodušeně dalo popsat jako bílá-žlutá-červená. Pro převod do požadovaného RGB barevného prostoru je třeba nasazení poměrně složitého a výpočetně náročného matematického aparátu. Tato barevná separace je jedním z důvodů, proč Foveon vykazuje na vyšší ISO výrazně vyšší šum než Bayerův snímač (byť teoreticky operuje s veškerým světlem, zatímco Bayerův snímač jako daň za „barevné vidění“ musí 2/3 odfiltrovat ještě před dopadem na snímač).

Protože se na druhou a třetí vrstvu dostane několikanásobně méně světla než na první („modrou“), vykazují logicky i několikanásobně vyšší šum. Vysoký šum snižuje barevnou přesnost a jeho redukce významně snižuje detaily - degradace je zřejmě vyšší, než pokles detailů, k jakému by vedlo snížené rozlišení.

Úprava rozlišení jednotlivých vrstev, kterou přináší Foveon X3 Quattro, pak znamená, že výstupní rozlišení, na kterém se z nejvyšší části (~jas) podílí vrchní vrstva, zůstane vysoké, přičemž snížené rozlišení hlubších vrstev sníží šum, zvýší barevnou přesnost a jako bonus zvýší dynamický rozsah. I přes zdánlivou kostrbatost tento přístup má určitou hlubší logiku a pokud Sigma vidí smysl v přechodu z konceptu (R+G+B) 15+15+15 na 20+5+5, pak lze očekávat, že změna přináší lepší výstupy.

Podle vyjádření Sigmy je efektivní rozlišení 29 MPix (čímž je tentokrát míněno prosté sečtení využitých fotodiod, nikoli srovnání s Bayerovým snímačem), přičemž oproti minulé generaci sníží šum. Jak dobře či nedobře to bude fungovat v praxi, zatím není jasné, ukázkové snímky zatím Sigma nezveřejnila, pouze zmínila efektivní rozlišení srovnatelné se středoformátem.

Procesor True III a 14bit RAW

Z hlediska RAWu znamená odlišný poměr rozlišení nižší množství dat: ze 45 megapixelů na zhruba 30. Tohoto poklesu Sigma využila a rozhodla se zavést podporu pro 14bit RAW (předchozí generace byla 12bit). I se dvěma bity navíc budou zřejmě výstupní soubory menší než stávajících 45MB+.

To by samo o sobě mělo o něco zrychlit zpracování a zápis dat. Za dalším zrychlením bude stát nový procesor nazvaný True (Three-layer Responsive Ultimate Engine) III. Bližší parametry Sigma neodhalila, můžeme ale předpokládat, že jeden True III bude rychlejší než dvojice True II přítomná v aparátech minulé generace.

Sigma DP2 Quattro

Doposud bylo zvykem, že s uvedením nového snímače představila Sigma jako první novou zrcadlovku a teprve s odstupem kompaktní řadu DP. Tentokrát je postup opačný, kompaktní modely půjdou na trh první. Jen mi tentokrát nejde přes zuby slůvko „kompaktní“.

Nové DP vypadají nezvykle, divně, nečekaně a nemálo uživatelů až do oficiálního vydání nevěřilo, že tyto snímky odrážejí reálný produkt (ony jsou to spíše rendery, ale reálný produkt to bude tak jako tak :-). Tělo je mnohem tenčí, o něco nižší, ale výrazně delší - téměř o tři centimetry je prodloužil výrazný grip.

Zatímco světem fototechniky prolnula retro-móda a téměř všichni výrobci se vracejí k designovým prvkům 20. století, Sigma si postavila hlavu a jde svou cestou.

Ani ne tak za samotných futuristickým designem, ale minimálně za přítomností gripu tentokrát stojí ryze praktické důvody: Předchozí generace, která kombinovala APS-C snímač, dva procesory a kompaktový akumulátor, dosahovala bídného počtu snímků na jedno nabití (kolem stovky s novějšími firmwary). Pro fotografa sice nebyl problém nést v kapse čtyři náhradní baterie (byly malé a ploché), ale k eleganci mělo takové řešení daleko (o kritice ze strany recenzí i uživatelů nemluvě). Grip umožnil použití akumulátoru o vyšší kapacitě a zdá se, že zároveň slouží k vyvážení objektivu.

Funkční změny a výbava

Designovou stránku prozatím nechme být (je do značné míry subjektivní) a přistupme k ostatním prvkům těla. To totiž vykazuje řadu zlepšení, jež se značně překrývá s požadavky, které během minulé generace vznesli uživatelé: Foveon s nižším šumem, rychlejší procesor, 14bit RAW i vyšší výdrž na jedno nabití jsme si už rozebrali. Optická část objektivů zůstává beze změny (zvlášť u DP2 a DP3 opravdu nebylo co kritizovat), ale změnilo se provedení: Kroužek pro filtry vyrostl na 58 mm, což odráží vestavbu AF přisvětlení, jak je z obrázků výše patrné.

Doplněna byla podpora pro drátovou spoušť, ovládání dostalo „o kolečko víc“, což by mělo umožnit rychlejší nastavení. Do výbavy se dostala sluneční clona a přibyla řada nastavení.

Krom klasického vyvážení bílé je nyní možné upravovat i nastavení teploty barev (konečně!) a software Sigma Photo PRO získal řadu nových barevných profilů (jak vyvážení bílé tak barevné profily v případě Foveonu znamenají odlišný postup zpracování RAWu, nejde jen o HSV úpravy na převedených datech):

• Standard
• Vivid
• Neutral
• Portrait
• Landscape
• Cinema
• Sunset Red
• Forest Green
• FOV Classic Blue
• FOV Classic Yellow
• Monochrome

Z tohoto setu jsou zcela nové profily Cinema (netuším, kam míří), Sunset Red (pro hezčí kýčovky/západovky), Forest Green (pro zelené lesní snímky) a FOV Classic Yellow (žluté odstíny starších snímačů Foveon). Osobně bych čekal, že FOV Classic Yellow bude vykazovat výstupy podobné současném FOV Classic Blue a ten naopak bude upraven, aby zdůrazňoval spíše modrou než žlutou.

Z menších změn na úrovni fotoaparátu lze jmenovat např. rozšíření auto-ISO o možnost použití ISO6400, použití jednoho kolíbacího tlačítka namísto čtveřice samostatných a drobné úpravy v rozložení ostatních ovládacích prvků. Pro RAW je možné nastavit rozlišení 5424×3616, kdy jsou data z vrchní vrstvy použita v plném rozlišení a druhá plus třetí vrstva přizpůsobeny, nebo 2712×1808, kdy je pro vrchní vrstvu použit 4:1 (2×2) pixel binning a druhá plus třetí jsou zachovány v originálním rozlišení.

K zachování objektivu a 3" LCD o 920k bodech osobně nemám výhrad, řadu drobných zlepšení (AF přisvětlení, dálková spoušť, dvě ovládací kolečka, barevné profily, teplota barev…) samozřejmě zasluhuje pozitivní hodnocení, ale samotný návrh těla a kvality nového snímače si na hodnocení ještě počkají. Snad jediné, co bych osobně velmi ocenil, by bylo (alespoň) výklopné LCD, což má neoddiskutovatelný přínos při makrofotografii.

Cena, údaje o dostupnosti a ukázkové snímky zatím k dispozici nejsou - až se situace změní, budeme vás informovat.