O certifikacích informoval David minulý týden, takže rovnou navážu. Pozitivní zprávou je, že se výrobci přehrávačů, televizí, médií i tvůrci obsahu na určitých standardech dohodli. Základem je kontejner Rec.2020 (neboli BT.2020), který umožňuje použití rozlišení 3840×2160 (4k) a 7680×4320 (8k), 10-12bit hloubky a snímkové frekvence 23,976 až 120 FPS. Prokládaný obsah je minulostí, povolený je výlučně progresivní.

Pro HDR je zvolen formát SMPTE 2084. Použití tohoto standardu při 10bit barevné hloubce a kontejneru Rec.2020 dává základ profilu nazvanému HDR10. Pokud se HDR10 profil doplní o dynamická metadata, vzniká pokročilejší profil Dolby Vision (pro využití metadat je třeba, aby jej podporoval i přehrávač či televize). Samotný HDR10 profil dynamická metadata nepoužívá (zůstává u statických), jde v podstatě jen o konkrétní 10bit implementaci formátu SMPTE 2084.

Pěkné je, že mají výrobci jasno, v jakých mezích se budou pohybovat. Vybrali standardy, které jsou po stránce hardwarových požadavků snadno dosažitelné a pro něž není problematické zpracovat obsah. Minulý týden jsem se mj. zabýval formáty, které nabízejí zpětnou kompatibilitu, tedy onen prostý fakt, že si koupíte disk s HDR obsahem, vložíte jej do přehrávače nepodporujícího HDR a přesto půjde přehrát alespoň jako SDR. Tedy že půjde obsah alespoň nějak přehrát a zobrazit. V tomto směru se jako nejpokročilejší jevily standardy, které připravila společnost Technicolor, na druhém místě co do zpětné kompatibility byly standardy chystané vysílacími společnostmi BBC R&D a NHK. Podle dostupných informací to vypadá, že profil HDR10, který byl vybrán UHD Alliancí a Blu-ray Disc Association, je v tomto ohledu nejslabší.

Profil HDR10 explicitně nehovoří o zpětné kompatibilitě s ne-HDR systémem, a tak není jasné, zda půjde disk využívající tento profil přehrát přehrávačem nepodporujícím HDR. Pokud toto není explicitně řečeno, je možné a vcelku pravděpodobné, že ne. Řešením může být Dolby Vision, které vytváří základní stream (kompatibilní s SDR systémy) doplněný o dynamická metadata rozšiřující obsah o HDR (které může být kvalitativně lepší než s profilem HDR10). Specifikace ale toto uvádějí ve spojitosti s vysílaným obsahem, takže není jisté, zda tímto způsobem (s využitím tzv. CMU neboli content mapping unit rozdělující obsah na základní SDR stream a rozšiřující HDR dynamická metadata) bude masterován i obsah pro média. Ať tak nebo onak, je už profil Dolby Vision jakýmsi nadstandardem, základem stávající standardu je SMPTE 2084 / HDR10, kde otázky zpětné kompatibility nejsou zodpovězené.

Závěrem jedna odbočka k barevnému gamutu. I když se hovoří o Rec.2020, bude zřejmě ještě po dlouhou dobu využíváno jeho sub-kontejneru DCI-P3, který je o něco konzervativnější. Vzhledem k tomu, že žádná současná ani na dohlednou dobu plánovaná televize či monitor nepokrývá DCI-P3 (nejlepší výsledek je zatím 99 % DCI-P3), je i tento kontejner dostačující - prozatím s rezervou. V současné době dokážou více (Rec.2020) zobrazit jen profesionální displeje v Hollywoodských studiích.

Skutečně na závěr video z prezentace HDR na CES2016 od AMD. Jde spíš o zajímavost, i když je na záznamu určitý rozdíl mezi HDR a SDR zobrazením zřejmý, je záznam prováděn v SDR, takže samozřejmě přirozeněji vypadá SDR verze, protože z HDR byla část dynamického rozsahu i barev ořezána: