Vzhled, ovládácí prvky a konektory

Sencor SHP 401 používá jako paměť 1" microdrive o kapacitě 4 GB. Konkurence nabízí v této kategorii o něco více - 5 až 6 GB. Také vybavením Sencor za konkurencí zaostává, v balení tak nenajdete například ani pouzdro.

Na první pohled Sencor moc krásy nepobral. Při bližším ohledání přispívá k lepšímu dojmu zjištění, že tělo je z kovu a z plastu jsou jen oranžové části a ovládací prvky, tedy křížový ovladač s potvrzovacím tlačítkem uprostřed, zakousnutý do dvou velkých tlačítek (Play a Menu). I obě podstavy jsou oranžové, do vrchní jsou soustředěny veškeré přípojky, tedy zdířka pro sluchátka (kombinovaná s linkovým vstupem), miniUSB port, zdířka pro napájecí adaptér a také otvor vestavěného mikrofonu. Tlačítko Reset na těle nanajdete, nahrazuje ho trojhmat přes tři tlačítka (uživatelům Windows to jistě nebude činit potíže).

Ovládání a přehrávání

Ovládací prvky kladou poměrně velký odpor. Což o to, mírně tužší chod ovladačů mám u přenosných přehrávačů i rád (zamezuje to nechtěnému přehmatu v kapse), ale tlačítka Sencoru jdou docela ztuha a při stisku slyšitelně cvakají. U dvou hlavních velkých tlačítek také záleží, ve které části je stlačíte. Kvůli jejich velké ploše se mi často povedlo je nechtíc zmáčknout i přes kapsu. Blokování tlačítek je sice možné, ale trochu špatně dostupné pouze přes menu, nikoliv přes obvyklý posuvný přepínač.

Funkce tlačítek a logika jsou celkem obvyklé: zapnutí se provádí přidržením Play, vstup do nabídek zajišťuje tlačítko Menu, pohyb v menu a navigace v souborech je záležitostí křížového ovladače, jenž slouží zároveň pro ovládání hlasitosti a posuv mezi skladbami.

Displej

Oranžové podsvícení LCD displeje dobře ladí se stejně barevnými doplňky na přístroji. Displej má sice jen 4 řádky, ale díky velikosti své i použitého fontu písma je dobře čitelný. Při poslechu hudby ukazuje v prvním řádku režim přehrávání, stav baterie, hodiny a hlasitost. Ve druhém řádku rolují postupně informace z ID3 tagu: název skladby, interpreta, alba a žánru. Rychlost rolování je konstatní a není možné ji nastavit. Třetí řádek informuje o času celkovém a odehraném a v posledním jsou ikony pro výběr dalších funkcí. Aktivují se stisknutím tlačítka v křížovém ovladači, kterým si poté vyberete požadovanou akci.

Navigace v souborech

V režimu procházení obsahu paměti vidíte vlevo před názvy ikonky odlišující adresáře a soubory a vpravo grafický posuvník pro lepší orientaci. Dlouhé názvy souborů a adresářů nerolují pod kurzorem, ale v nejspodnějším řádku. Řešení je to zvláštní a je trochu škoda, že ze 4řádkového displeje udělá vlastně jen 3řádkový. Pro transfer hudby z počítače do přehrávače máte dvě možnosti: první je použít dodaný program Audiophile, který přitom vytvoří i databázi z ID3 tagů. Současně však udělá nepořádek v souborech, protože je nahraje všechny do jednoho adresáře.

Druhý způsob je zkopírovat soubory přímo Průzkumníkem (případně jiným souborovým manažerem), což zachová adresářovou strukturu, kterou pak můžete v procházet i v přehrávači. Připravíte se však o možnost využití hudební databáze (dodatečně to už nejde).

Pokud máte v pořádku ID3 tagy, nejspíš využijete první možnost a budete spokojeni, protože pak můžete vyhledávat hudbu podle interpreta, alba, roku nebo žánru. O co jednodušši je to však u iRiveru, kde po transferu souborů jen spustíte utilitku, ta proskenuje obsah jeho paměti, načte ID3 tagy z nalezených souborů, vytvoří databázi a vy pak můžete používat oba způsoby vyhledávání (tedy v adresářové struktuře i v databázi). Pro přenos souborů s DRM (Digital Rights Management - týká se v tomto případě jen formátu WMA) je nutné vždy použít buď program Audiophile nebo Windows Media Player a já jen doufám, že toto ještě dlouho (a nejlépe vůbec nikdy) nebudu potřebovat.

Přehrávání

Jednoznačným plusem je určitě podpora formátu Ogg Vorbis a to v široké škále datových toků. Režimy přehrávání jsou: normální, opakování jedné nebo všech skladeb a náhodný výběr (i s opakováním). Přehrávač umí používat playlisty (nepodporuje ovšem známé M3U playlisty z počítače), ty lze vytvářet a importovat přes přiložený program Audiophile anebo sestavovat přímo v přehrávači (ale zas jen ze souborů v hudební databázi). Kromě toho umí pracovat i s bookmarky (celkem 4 pozice), což jsou jakési záložky, které označují a pamatují si konkrétní místo v souboru, to má smysl především při výuce jazyků nebo poslechu mluveného slova.

Funkcí vhodnou pro poslech mluveného slova je zpomalené přehrávání v (5 stupních až do 1/2 původní rychlosti) a opakování úseku A-B repeat. Přes menu jsou také přístupné informace o datovém toku přehrávaného souboru, popisky z ID3 tagu a nastavený typ ekvalizéru.

K práci s přehrávačem mám celkově jednu výtku, která se týká jeho pomalosti. Často nestíhal reagovat na moje hbité prsty a např. při procházení složek s hudbou se choval vyloženě líně.