WISP Repeater

D-Link DAP-1160

D-Link umí k funkci WISP Router přidat ještě i Repeater, ale je to takový zvláštní Repeater. Vlastně by se dalo říci, že to není Repeater, ten by totiž posílal dál tutéž síť se všemi jejími parametry. WISP Repeater dělá to samé, co WISP Client Router s tím, že vnitřní síť poskytuje nejen na ethernetu, ale i bezdrátově.

Neštěstí spočívá v tom, že vnitřní bezdrátová síť nemůže mít jiný název než takový, který už je na straně WAN. Za takové situace snadno dochází k problémům, protože ve vzduchu se v ten moment objevují dvě sítě s úplně stejným SSID, ale každá pochází odjinud (jednu vytvořil poskytovatel internetu, druhou naše APčko, na straně poskytovatele jsou veřejné IP adresy, na straně APčka vnitřní adresy). Klient, jenž se chce k takové síti připojit, může mít problém, protože se připojí k takové síti, která se mu bude zdát lepší. Pokud bude počítat s komunikací na vnitřní síti a dostane se na vnější, nemusí se také připojit nikam, zejména to může být zajímavé v momentě, kdy na každé z této sítí figuruje vlastní DHCP server (na vnitřní se to dá očekávat, na vnější se zase dají čekat opatření typu přidělování konkrétních IP adres na základě MAC adresy). Pokud by D-link uměl vnitřní síti přiřadit jiné SSID, bylo by to v pořádku, nedocházelo by ke svévolnému přeskakování bezdrátových klientů z jedné na druhou síť.

OvisLink WL-5460AP v2

A to je právě to, co OvisLink umí. V režimu WISP je možné zapnout „Universal Repeater“ a lze mu pak i přiřadit vlastní SSID, čímž je matení v síti vyřešeno, neboť je pak jasné, která je vnitřní a kterou šíří „poskytovatel internetu“. Na tomhle by bezesporu měli vývojáři v D-Linku zapracovat, jinak si do tohoto APčka budou uživatelé raději dávat firmware z OvisLinku.

Konfiurace WISP ve Windows XP

Je-li v režimu WISP zapnuta funkce UPnP (ve výchozím nastavení tomu tak je), dají se s APčkem dělat v operačním systému ještě zajímavé věci (zkoušeno jen ve Windows XP). Systém by měl totiž po síti sám UPnP zařízení rozpoznat a APčko v tu chvíli dokáže pochopit jako bránu do internetu. V systému to pak vypadá nějak takto:

V našem případě má počítač samotný dvě klasické gigabitové síťovky, FireWire řadič (ten se také hlásí jako síťové rozhraní) a v PCI slotu Wi-Fi kartu, ale vypnutou, ta nás teď nezajímá, protože APčko je připojeno kabelem do jedné ze síťovek (v tomto případě Marvell). Pokud UPnP bránu systém nadetekuje, zobrazí ji mezi připojeními (také je možné si zobrazit její ikonu v systémové liště, vypadá stejně jako ikona jakékoli síťovky).

To, co je na celé věci nejzajímavější, je možnost konfigurace takto nalezené brány. Ve výchozím nastavení je tu připravená volba pro HTTP server (nezapnutá), kterou když nakonfigurujete, můžete uvnitř sítě provozovat webový server, který bude vidět i zvenčí (bude se tak chovat samotné APčko).

My jsme si ale vyzkoušeli známé připojení ke vzdálené ploše – jeden z vnitřních počítačů jsme si nastavili, aby byl považován za ten, který tuto službu poskytuje.

Dobré je, že toto řešení opravdu funguje, ovšem jen do té doby, než zrestartujete APčko, pak toto nastavení zapomene. V případě D-Linku s nepovedeným firmwarem, kam lze do sekce „Port Forwarding“ napsat jen třímístné číslo portu, je to však jediná záchrana, protože služba RDP pracuje na portu 3389 a ten se do patřičné kolonky v nastavení D-Linku prostě nevejde.

Na tomto řešení je pak ještě docela hezké, že vytvořená nastavení jsou vidět i v dalších počítačích, které takto bránu přes UPnP najdou. Nastavení se ukládá do APčka, pravděpodobně jen do RAM, proto odtud mizí v podstatě po jakékoli změně konfigurace přes webové rozhraní, která generuje i jen krátkodobý restart (ten obvykle poznáte podle toho, že se LAN odpojí a zase připojí).