Dle oficiální tiskové zprávy obou firem obě firmy úzce spolupracovaly a výsledkem je celý fotomodulek v Huawei P9, stejně jako kvalita fotografií, které z něj vychází. Leica byla hluboce zapojena do vývoje fotomodulku v oblastech jako optimalizace optického designu (výpočet objektivu/ů) a jeho hodnocení, návrhu mechanické části konstrukce k redukci nežádoucích jevů jako ghosting/flares. Dále pak v definování výstupní kvality snímků co se týče renderingu barev/barevné věrnosti, vyvážení bílé, redukce nežádoucích jevů, přesnosti expozice, dynamického rozsahu, ostrosti a šumové charakteristiky. Spolupráce s Leicou využívá i její zkušenosti v oblasti zpracování signálů.

Tolik v hrubém překladu vyjádření obou firem. Pokud se nad tím zamyslíte, není to v zásadním rozporu s tím, co jsem napsal minule. Vše výše uvedené stále znamená jedno: výroba a kompletace optiky neprobíhá v Německu ve společnosti Leica. Jestli jsou zavedené nějaké (hodně) vyšší standardy a návrhy konstrukcí v čínské výrobně? To je klidně možné. Ale o to přece tolik nejde.

Leica je totiž v oboru fotografie unikátní firmou. Její výrobky, podobně jako svého času Rolleiflex, nesnenou nedokonalost. Nedokonalost i v tom smyslu, že pokud výrobu neprovedly „precizní německé ruce špičkových techniků“, tak to mnozí za Leicu (Rolleiflex) nepovažují. Takže abych ocitoval znovu svůj minulý nadpis: fotoaparát v Huawei P9 není Leica. Je Leica v tom smyslu (to oběma firmám bez problémů klidně věřme), že se na jeho prvcích Leica velmi podílela, ale Leica jej nevyrábí. Pokud někdo jiný podle stejných optických či mechanických návrhů vyrábí totéž, tak se to prostě prodává za zlomek ceny, možná setinu ceny. Nevěříte? Tak se podívejte na srovnání cen sovětských dálkoměrů Fed/Zorkij a originálních Leica. Podívejte se na srovnání cen Zeissova Sonnaru 135mm f/3.5 a sovětské licencované kopie Jupiter 135mm f/3.5. A podívejte se ostatně i na to, kolik dnes stále stojí dvouoké zrcadlovky Rolleiflex, ať již ty starší s objektivy Zeiss 75mm f/3.5, nebo novější s 80mm f/2.8 (bez ohledu na to, jestli nesou Zeiss Planar, nebo Schneider-Kreuznach, nebo již přeznačený Heidosmat).

To byla moje pointa v původním článku a myslím, že jsem dostatečně zdůraznil a na příkladu Sigmy uvedl, že to není podstatné. Podstatné je to, jaká kvalita fotografií z Huawei P9 vychází. Pokud vynikající a pokud k tomu přispěla Leica, pak jedině dobře pro Huawei. Ale spolupráce v návrhu a vývoji není totéž, jako když se k tomu přidá i výroba v továrnách Leica. Ne že by to Leica v Německu vyrobila lépe by definition, ale proto, že u značky Leica na výrobku lidé právě toto často očekávají.

Rozhodně mohu o Huawei P9 říci, že bych si jej rád otestoval, protože jeho konstrukce fotoaparátu vypadá velmi slibně.