Socka PC 2021 po 300 dnech: ještě to sice není ani rok od posledního upgradu mého sockoidního PC (předchozí Socka PC), ale dovolím si pár slov ke svému kombu MSI B460 + 10400F + Noctua NH-D9L + 2×4GB DDR4 (blogpost). Funguje to bezchybně, za běžného provozu je to zcela tiché, při plné zátěži CPU Noctua mírně ševelí, někde na úrovni běžného městského pozadí přes den. Zkrátka so far so good.

Sestavě jsem s ohledem na určité připravované změny a chování letitého HD 7570 holt přidal nový MSI Radeon RX 6500 XT. Zná jej každý, kdo pokukuje po současné levné kartě, obvykle v posledních týdnech osciluje mezi 4 999 a 5 199 Kč. Zakoupeno. Zprovoznění na Linuxu zabralo 0 sekund, systém prostě použil jaderný ovladač AMDGPU a hned po prvním zapnutí naběhl s plně akcelerovaným Wayland desktopem. Na Windows bylo nutné stáhnout olbřímí půlgigabajtový blob z webu AMD a následně jej několik minut instalovat. Fujtajxl, od tohohle si člověk na Linuxu fakt odvykne. Ale což, hotovo. Každopádně jsem tímto nákupem přivolal jedinou logickou reakci: peklo zamrzlo a Nvidia začíná open-sourcovat své ovladače. Omlouvám se všem, je to moje vina, nikoho jiného.

Samozřejmě jsem provedl pro mě limitní nejnáročnější test výkonu této karty. Ubližuji jí tím, že tuto PCIe 4.0 ×4 záležitost provozuji v PCIe 3.0 slotu zastaralé platformy Comet Lake. Každopádně Skyrim běží perfektně v 2560×1440/Ultra (to víceméně běžel i před 8 lety na pomalejší 2GB GeForce GTX 750 Ti), karta je sice hlučnější v zátěži, ale nic co by v herní vřavě vadilo. Za běžného provozu tichá, pod hranicí rozlišitelnosti. Věřím, že na tuhle hru bude stačit jednoho dne i v 3840×2160. Jistě za tichost vděčí i letité skříni Fractal Design Define R3 (stále spokojenost). Tichý je i loňský zdroj (připomenu: Fortron 650W Bronze).

Mimochodem jako správný audiofil používám bedýnky Genius SP-HF180 za 199 Kč. Napájené z USB (takže je kvůli rušení živím z USB multinabíječky, která krmí přes noc i telefon apod.). Hrají - inu ano - slyšitelně hůř než cokoli 2.0 v cenové relaci kolem 1 000 Kč, ale světe div se, nějak jsem si zvykl a stačí mi. Jsem spokojen. Jasně, na Rimského-Korsakova to není, Pink Floydy to dává lépe a dokumentární videa zcela bez potíží. Holt jak člověku v průběhu měsíců klesne náročnost poslechu, tak si zvykne. Uši i mozek se přizpůsobí. Tohle je ostatně důvod, proč jsem nakonec nikdy nešel např. do audiofilských sluchátek: za prvé bych si zvykl na špičkovou kvalitu, stala by se z ní nová norma a kdekoli jinde bych po zbytek života trpěl a za druhé bych všude slyšel kompresní artefakty atd. Ne, děkuji, stačí mi jedny z nejhorších bedýnek na trhu.

Letitý „repasovaný“ Dell Ultrasharp U2711 je super. Rozlišení 2560×1440 je dodnes plně dostačující, IPS panel s kvalitně řízeným podsvícením s mnoha CCFL trubicemi. Ano, spotřeba vyšší než současné LED modely a s ohledem na stáří ~11+ let už to pomaleji žhaví (takže po zapnutí na chvíli zvedám jas na 25±10, abych ho poté opět snížil, někam do rozmezí 0 až 10 dle situace) a minimální jas na pozdně-večerní práci je poněkud vyšší než bych si přál (což přijatelně řeší nastavení nočních barev v GNOME / nightshift), ale to jsou drobnosti. Jsem naprosto pokojen a dokud bude sloužit, nemám důvod jej nahrazovat. Dell tehdy vyrobil vynikající produkt a i dnes jej mohu krmit DisplayPortem nového Radeonu bez potíží.

Tuhle naše tehdy myslím pětiletá dcera rozhodla, že se jí víc líbí obyčejná membránovka Dell L100, než podsvícená Cherry MX Red, což jsem jako experiment přijal a poslední 1 rok+ jedu na membránovce. Kupodivu jsem spokojen a nemám potřebu se k Cherry MX Red vracet (jakkoli to je skvělá záležitost a je pocitově lepší než tato membránovka). Zdárně tomu sekunduje obyčejná levná myš A4tech OP620D, tedy drátová s 620dpi, které jsem vypreparoval zbytečné dvojklik tlačítko. Kdysi jsem měl její verzi bez toho tlačítka, tuhle jsem kupoval před pár lety a potvrzuje se mi každým dnem, že to je optimální typ myši pro mne. Ano, jednoho dne to možná po přechodu na 4k monitor už uvidím jinak, ale minimálně do té doby jsem plně spokojen.

A to je vlastně v PC asi vše. Jasně, měl bych zmínit že 500GB SATA TLC SSD Samsung, stejně jako 4TB SATA WD Red fungují k plné spokojenosti, stejně jako letitá DVD±RW/RAM vypalovačka Optiarc. No, zmíněno.

Softwarovou stránku věci jsem nezměnil už 12 let. Od chvíle, kdy jsem přešel na Linux, se toho ve světě IT hodně změnilo. Většinu činností děláme buď na webech, nebo v telefonech, takže tlak na linuxové alternativy Windowsových aplikací u mě klesl na nulu už před lety. Většina mých dřívějších Windowsových návyků je pryč. Kupříkladu nepotřebuji nic typu Total Commander - když si vzpomenu, jak jsem kdysi byl jediné kliknutí myši od jeho zakoupení, tak je to skoro neuvěřitelné, ale je to zkrátka tak. Přitom na úrovni souborů s daty samozřejmě pracuji stále, jen si vystačím s GNOME Soubory (výborné vyhledávání btw), případně s příkazovou řádkou (tedy Bashem).

Když potřebuju něco kancelářského, je tu LibreOffice. Když potřebuju dělat fotky, je tu Rawtherapee (byť dnes už spíš výjimečně, viz dále pasáž o Olympusu) a GIMP (zkoušel jsem chvíli i Glimpse, zajímavý projekt, ale ukončený, takže se obávám, že po příchodu GIMPu 3.0 už nebude cesty ke Glimpse). Když se hrabu ve videích, je tu střižna Kdenlive, případně Avidemux na rychlé věci, případně FFmpeg na primárně dávková zpracovávání (HAndbrake už nepoužívám). A samozřejmě Audacity a opusenc na zvuk. Videa přehrávám v MPV, zvukové soubory v Audacious, fotky prohlížím v GwenView. Desktop se občas mění, tu KDE, tu GNOME (poslední roky převážně GNOME), texty primárně píšu v jednoduchých editorech, už nějakou dobu primárně v KWrite, DVD vypaluju v K3b. Na web lezu ve Firefoxu, v záloze mám Chromium pro věci, které ve Firefoxu nefungují dobře (případně Brave, GNOME Web, …).

GNOME je mimochodem skvělý desktop, jsem s ním takřka plně spokojen (platilo to už pro trojkovou řadu a dvojnásob pro současnou čtyřicítkovou), přičemž věci, které (mi) blbnou, jsem schopen nahradit jinými / Qt aplikacemi, které v GNOME vypadají dobře. Navíc lidi v brněnském Red Hatu to s každou další verzí vždy o kus vylepší. Jedu aktuální verzi GNOME 42, a to díky openSUSE Tumbleweed, tedy mimo jiné také s aktuálním jádrem Linux 5.17.5-x.y. Prostě sudo zypper dup přátelé. Nějakou dobu mi vrtalo hlavou, proč mi Tumbleweed furt cpe FFmpeg 4.4, když už je dáááávno verze 5.0, ale to vyřešil statický build pouštěný z vlastního adresáře. Když potřebuju něco kódovat, vím, jestli je potřeba stáhnout novější verzi, neb o FFmpegu píšu pravidelně.

Možná zase čistě ze zvědavost distribuci změním, ale nebude to proto, že by Tumbleweed byl v něčem špatný. Naopak, tahle rolling-release verze openSUSE ukazuje, že lidi v SUSE v Praze odvádějí skvělou práci. Fakt chválím. Ale možná zase zkusím Mageiu, nějak mě to k ní furt táhne.

Když ještě odbočím do foto sféry: žádná zásadní změna. Před rokem a kousek jsem tu psal o Olympus OM-D E-M10 Mark III (blogpost), mém novém výprodejovém stroji. Nakonec to vykrystalizovalo tak, že se seťákem ten stroj příliš často mine zaostření na tváře a zaostří na pozadí. Seťák jsem strčil do šuplíku a dokoupil TTartisan 17mm f/1.4, což byl původní záměr. Božské sklo s nádhernou přirozenou vinětací a mírnou neostrostí v okrajích na plnou díru, od zhruba f/4 bez vinětace a při f/6.3 až f/9.5 ostré po celé ploše (od f/11 už pochopitelně na MFT nastupuje difrakce). Rovnou přiznám, že bokeh se mi více líbí z 23mm TTArtisanu, ale chtěl jsem univerzál, něco středně širokého, což lépe splňuje tenhle efektivně 34mm objektiv. Jeho bokeh je taky fajn. Výsledkem je, že můžu fotit i při velmi velmi špatných světelných podmínkách, neb kombinace f/1.4 a ISO 6400 plus snadnější udržení dlouhých časů s takhle širším ohniskem je funkční. Výhodou je absence autofokusu, díky které vydrží baterka ve foťáku daleko déle. A ty fotky jsou z toho fakt skvělý.

Jinak výchozím nastavením jsem učinil RAW+JPEG, kdy JPEG je přímo tělem ukládán v ručně nastaveném čb profilu. Olympus tohle umí tak pěkně, že většinou u fotek neřeším žádné úpravy a rovnou použiju tenhle čb export. Jo a kdyby mi bylo ekv. 34mm ohnisko úzké, tak našroubuji „0,4× Made in P.R.C.“ adaptér, který z toho udělá efektivně něco jako 24mm a parádně vylepší vinětaci a neostrost v okrajích (má to pak takový ten á la Lomo nádech, ne nepodobný Sardince). 50mm Rokkor leží v šuplíku, není ho prakticky po koupi TTartisanu potřeba. Ale 135mm SC Jupiter používám pravidelně (občas včetně 2,0×TC, takže efektivně 540mm ohnisko). Nedávno jsem dokoupil 256GB SDXC UHS-I U3/V30/A2 kartu se čtením/zápisem 170/100 MB/s a k tomu rychlou USB 3.1 čtečku, co má z jedné strany USB-A a z druhé USB-C, takže v případě potřeby ji lze využít i na přetahování věcí z telefonu a je takříkajíc future-proof, nemluvě o kapacitě dostatečné na více než 8 tisíc RAW+JPEGů (čili de facto neomezené), resp. více než 5 hodin 4k/30p videa (opět de facto neomezené). Zajímavé je, že na tu kartu v Linuxu zapisuji rychlostí ~103 MB/s, na Windows 10 jen lehce nad 90 MB/s. Stejná čtečka, stejné PC, v obou případech zdroj na výrazně rychlejším SSD.

Berte tyto odstavce jako další oslavu levného železa. Vím, že míti desku Z490 či 80Plus Platinum Seasonic či Olympus OM-D E-M1, byly by všechny tyto věci bytelnější, odolnější, případě vodotěsné, ale to vše je v mém případě zbytečný luxus. Za deště buď nefotím (když je slejvák), nebo za mírnějšího deště fotím rychlým vytažením přístroje zpoza bundy, a to si troufnu s digi Olympusem, stejně jako 92 let starým svitkovým měcháčem od Carl Zeisse. A ve své desce nikdy nebudu provozovat overclockuntý model 10900K a stejně tak zdroj nebude živit hi-end grafiku s 2×8pin PCIe či vyšším napájením. Zdroj jsem kupoval na zhruba takovouto sestavu, s určitou rezervou pro další komponenty a spotřeba ve Skyrimu nejde přes 175 W ve většině pasáží (zrovna jsem neměl možnost změřit spotřebu v nějaké velké bitevní vřavě - tedy hrubě řekněme, že sestava se během hry vejde do 250 až 300 W). Takže zdroj je naddimenzován tak, jak jsem si to představoval.