Tahle věc se mi honí hlavou už pár měsíců. Od chvíle, kdy jsem tenhle nejnovější přírůstek mezi těžce limitované speciální série fotoaparátů Leica zaznamenal, nedá mi spát. Vězte, že tato speciální edice, kdy standardní digitální dálkoměr (či chcete-li: bezzrcadlovku) Leica upravil věhlasný švýcarsko-německý designér Rolf Sachs, je omezena na pouze 79 existujících kusů.

Zlí jazykové tvrdí, že to je dostatečný důkaz toho, že pouze 79 lidí z více než 7 miliard na planetě, je mentálně postižených. Protože nikdo jiný normální by za tento kit nedal onu nadstandardní cenu ~400 tisíc Kč, když standardní model (lišící se pouze vzhledem) lze v dané kombinaci koupit o téměř 100 tisíc Kč levněji. Protože to, co za svých 100 tisíc Kč navíc dostanete, je (kromě vyraženého nápisu Rolf Sachs na těle fotoaparátu) pouze jiný potah těla fotoaparátu a barevné provedení informačních prvků na těle i na objektivu.

Ten potah je z ping-pongové pálky.

Tento odstavec měl být původně pln jiskřivé kritiky dehonestující „úpadkovost současného světa, který přehypovaná společnost Leica dobře demonstruje“. Není a nebude. Ano, není nic snadnějšího, než si onu Leicu M-P koupit v normální edici a polepit si ji ping-pongovou pálkou sám. Stejné můžete učinit s kinofilmovou Leicou z druhé ruky - to už se s cenou za tělo dostanete na malé jednotky desítek tisíc Kč a s rozumným objektivem pod 100 tisíc určitě (tj. na méně než 1/4 ceny).

Jenže ten odstavec tu nenajdete. Mě se vlastně tahle podivná Leica s úpravou od Rolfa Sachse líbí. Dokonce více, než se mi líbil Pentax K-01 od Marca Newsona. Tyhle odchylky od běžné nudné šedi beru obvykle jako osvěživé zpestření nabídky a být zhýralý milionář, asi bych si tuhle předraženou ping-pongovou Leicu dopřál. Možná dobře, že nejsem :-).