„Víme, ale nesmíme ani naznačovat“
Nevím, jestli si to dovedete představit, ale asi každý z vás někdy takovou situaci zažil. Něco víte, ale nesmíte to nikomu do určité doby říci. V ten moment je na vás naloženo „břímě mlčenlivosti“. Ano, já bych mohl z fleku hned druhý den na našem serveru vysypat, co jsem se o technologii Optimus dozvěděl. Myslím, že by mě to nic nestálo, dokonce by za to asi ani nebyl nějaký finanční nebo jiný právní postih, nevím. Ale co vím naprosto jistě: už NIKDY by mi dotyčná firma (a pravděpodobně ani žádná jiná, která by se o takovém konání dozvěděla) nedala podobné informace dopředu. Důvěra mezi námi a dotyčnou firmou by klesla na bod mrazu a nám by to hodně uškodilo.
Mít dopředu přístup k informace o nových technologiích vůbec není k zahození. Můžete si o ní dopředu připravit článek a můžete ho vydat právě v momentě, kdy se uvolní informační embargo. Je to běžná praxe, neděláme to jen my, dělají to všechny významnější redakce. Firmy takto vypouštějí informace o nových technologiích, my máme o čem psát a je to tak ku prospěchu obou stran. A přitom neděláme ze čtenářů blbce – stejně si na základě dodaných materiálů sami napíšeme, co chceme, už jen proto, že dodané materiály jsou v angličtině a my je beztak musíme svými slovy a pokud možno srozumitelným způsobem předložit čtenáři. Takže je úplně běžné, že u nás to vyjde v takové a makové podobě, jinde zase v onaké podobě, a přitom máme všichni stejný zdroj (anglicky píšící redakce mají tu – dovolil bych si to nazvat – nevýhodu, že to dostanou anglicky - takže buďto to „přetisknou beze změny“, nebo to musejí „převyprávět svými slovy“, druhá možnost vyžaduje jisté úsilí, ale zase je obecně lepší – my jinou než druhou možnost nemáme a já osobně to považuji za výhodu).
V zásadě si nejsem úplně jist, jestli bylo ode mě správné napsat přesně tu zprávu typu „víme, ale nesmíme ani naznačovat“. Zejména proto, že je sám nemám moc rád. Ono – já bych neřekl „nesmíme“, lepší je „slíbili jsme, že nepovíme“. Je to o důvěře, pokud ji ztratíme, máme, jak se na vojně říká, „UPPDKV“ (nebudu rozebírat, co to znamená, strýček Google poradí). U firem, které na důvěru moc nevěří, nebo mají raději jistotu, se dokonce podepisují papíry (já to považuji už trochu za paranoiu, protože když někdo bude chtít vyzradit, udělá to i tak a výsledek bude stejný, ale druhá možnost je se k požadovaným materiálům prostě nedostat). Nicméně pokud jde o vydání zprávy uvedeného typu, rád bych znal váš názor, zda takové zprávy chcete, nebo ne, tedy zda se rádi „dopředu těšíte“, i když ta zpráva má charakter trošku – co si budem povídat – bulvárku (to byste nevěřili, jak se dá na bulváru vydělat, ale tímto směrem opravdu jít nechceme a děláme to je velice výjimečně a „s mírou“, aspoň doufáme).