V krátkosti si povězme, kde se tu ACTA vlastně vzala. O ACTA se poprvé začalo psát v polovině roku 2008, kdy u nás vyšel článek "Chystá se copyrightová totalita?" upozorňující na aktivní vyhledávání autorsky chráněného obsahu celníky na hranicích mezi Kanadou a USA, které svou působnost ale mělo rozšířit i na další vyspělé země světa a to jsme už krůček od zahájení vyjednávání o jejím obsahu. Dlouho se pak v podstatě nic nedělo, protože samotný obsah připravované dohody byl tajný, ale bylo jasné, že bude velmi výbušný. I proto byl stále jeho obsah nezveřejněn a jak řekl samotný zástupce americké strany, kdyby k tomu došlo, jednající strany by hned od stolu odešly. Kdo by totiž chtěl být spojován s přípravou textu, který má v mnohém pošlapat nejedno základní lidské právo a dát Velkému bratru další nástroje ke šmírování obyvatel? Nejen ACTA ale i další aktivity nositelů autorských práv daly před pár lety impuls, aby vzniklo mnoho stran, které se stavěly a staví za internetovou svobodu a v názvu většinou nesou název „pirátská“. Právě tyto strany už koncem loňského roku na nebezpečí smlouvy ACTA upozorňovaly, my jsme vystavili oficiální tiskovou zprávu naší České pirátské strany.

Ovšem toto utajení se přestalo líbit i samotným evropským poslancům, kteří žádali o její text a vyhrožovali dokonce soudním sporem, což nakonec nebylo třeba, protože začátkem dubna se celý text ACTA dostal na světlo včetně připomínek, které k jednotlivým bodům přidávaly jednající strany. Doporučujeme si schovat celý rozbor, který byl vystaven na Abclinuxu, protože je v něm zaznamenáno, která země co prosazuje, proti čemu se staví a s jakými návrhy přichází.

Text, který byl totiž nyní vystaven, je od těchto komentářů oproštěn a je poměrně těžké se v něm orientovat, protože obsahuje mnoho variant a překládaných řešení. Bez znalostí předchozích jednání a postojů jednajících stran je de-facto nemožné z něj udělat nějaký konkrétní závěr, ovšem finální verze bychom se měli dočkat již koncem roku. Jakkoliv se text ACTA zdál být dříve pro internetovou svobodu nebezpečný a dával celním úřadům na hranicích bezprecedentní pravomoci, nakonec i díky rozhněvaným europoslancům by mohlo být finální znění celkem mírné. Své vyjednavače, tedy Evropskou komisi, Evropský parlament pověřil uplatňováním zásad, ze kterých nehodlají slevit. Jde především o osobní prohlídky i šacování počítačů, mobilních zařízení a dalších věcí, které se mělo aktivně na hranicích provádět, to bez řádného soudního rozhodnutí není pro EU průchodné. Stejně tak se EU odmítavě staví k odpojování od internetu známého pod pojmem „třikrát a dost“ (také se tomu trefně říká digitální francouzská gilotina).

K vystavení textu došlo po vzájemné dohodě jednajících stran na nedávném jednání na Novém Zélandu.

Možná vás napadne se radovat, ale to je ještě velmi předčasné. Majitelé autorských práv (asi jim také začneme říkat držitelé „Velkého obsahu“, jak se používá ve světě) totiž nehodlají hodit flintu do žita. Nyní se sice vlk nažral, ale koze už nějaká ta amputace vážně hrozí. Podle všeho se totiž místo na obyčejné uživatele soustředí na poskytovatele internetového připojení - providery. Těch jednak není tolik a jsou to vždy konkrétní firmy, žádný anonymní „pirát“, navíc by pak mohli mít vše daleko lépe pod kontrolou.

Jejich cílem bude, aby provider sám prováděl kontrolu stahovaného obsahu a sám i blokoval weby, které by mohly být z hlediska autorského zákona závadné. Vůbec k tomu nebudou potřebovat soudy, postačí providery náležitě „motivovat“ a ti pak pouze upraví všeobecné podmínky pro připojení. Přiznejte se, kdo z vás tenhle text vlastně četl, mnoho providerů to má dokonce udělané tak, že ve smlouvě se odkazují na znění všeobecných podmínek, jež mají vystavené na internetu a mohou být vlastně kdykoliv změněny, schválně se na vaší smlouvu podívejte.

Válka o internetovou ale i osobní svobodu začala už dávno, nyní je tu před námi jedna z dalších bitev, která ještě není dobojována.