Autor by si mozna 1984 mohl nekdy precist.

"kde se již dříve vydané knihy, časopisy a noviny likvidovaly"

Nelikvidovalo, ale PREPISOVALO!

A ted jen jak se jmenuji ty tri knizky a kde je lze stahnout :)

Docela komické v kontextu s asi týden starou zprávou, že ve Švýcarsku nebude incest trestný :-)... navíc pokud jde pouze o fikci.

No a to je přesně proč bych si takovýhle K(s)indle nikdy nepořídil.

Nákup knih fungující podobným způsobem si mohou strčit za klobouk... Mimochodem ona tam nejde udělat nějaká záloha, vždyť ten dokument musí být fyzicky na tom přístroji ne?

Incest? Nechápu jak to může někdo jen náznakem schvalovat. Zřejmě je zde bohužel pro tento web typické zaměńování svobody a „svobody". Až někdo začne konečně cenzurovat a zakazovat třeba zoofilii, tak se taky nějací úchyláci ozvou. Nedávno se takhle zakázala knížka pojednávající o pedofilii a zřejmě i v tomto případě by se nějaké ultraliberální hovado našlo a začlo by s kecama o cenzuře a demokracii.

Pro Mirek11 - je to fikce a tam si přece může každý psát co chce. Komu to ublužuje ? Je přece úplně jedno jestli píšete o vesmírné lodi , Lochneské příšeře , politické vraždě , incestu nebo zoofilii . Pokud si to chce někdo přečíst tak je to čistě jeho věc . To že něco neschvaluju neznamená že to musím cenzurovat a nebo zakazovat. Když vidím na ulici oblizovat se dva homosexualy tak se mi udělá fizicky špatně ale kvůli tomu je nebudu hned odsuzovat a zavírat je do vězení , natož kdyby o nich někdo napsal nějakou fiktivní knihu.
To že čtu knihy o horách neznamená že na nějakou polezu to samé jako si mohu přečíst knihu o hromadném sexu neznamená že ho budu provozovat. Je to jen o přestavivosti a fantazii. Pokud má někdo problém odlišit fikci od reality tak je zralý na psychiatrii.
A já chci mít právo si fantazírovat o čem já chci!
A nejde přeci o nějaké schvalování čehokoliv ,to že o něčem fantaziruji neznamená že s tím souhlasím jen se my líbí ta daná představa v ten daný okamžik .

Jedná se jednoznačně o nepřijatelnou cenzuru. Někteří lidé se o podobný materiál zajímají nikoliv z pohnutek sexuálních, ale protože chtějí pociťovat příliv adrenalinu z toho, že se ve fiktivním příběhu děje něco nepatřičného. Typicky třeba v Japonském dramatu je téma incestu poměrně zastoupené, a to jak v tom hraném, tak v animovaném.

Vezměme si třeba čerstvou anime sérii Yosuga no Sora, která se na první pohled tváří jako povrchní borderline hentai, ale příběh je postaven tak, aby jednoznačně směřoval ke konfliktu mezi hlavním protagonistou, jeho sestrou, a dívkami ze střední kam chodí, a které po něm od první chvíle snad až přehnaně jedou (a jejich Ečka kozy jsou v poměru k tělu až nehezké, nevím, co na tom ti Japonci vidí). Oběma sourozencům zemřeli rodiče při autonehodě, tak jsou již tak poměrně zdeptaní. Sestra Sora evidentně touží po svém bratrovi, který je k ní ale nevšímavý. Zatím jsem moc dílů neviděl, ale vypadá to na průměrně zajímavé drama se silnými emocemi, a poněkud přehnaným fanservisem, který ho trochu sráží dolů.

POZOR SPOILER:
Dle recenzí evidentně během příběhu dojde k vyobrazení incestu, a dívat se na něco takového je pro diváka šokující, stejně jako sledování psychologického vývoje postav. Trochu mě mrzí, že vím co se stane, takže to nebude takový šok a příliv adrenalinu. Pokud se řeší morální dilema, a hlavní protagonisté se rozhodnou zachovat nemorálně, je to vždycky velké překvapení. Když se postavy zachovají špatně, můžeme je nenávidět, ale i to je silná emoce. Pokročilejší divák dovede ocenit i postavu se špatnými vlastnostmi a morálkou, pokud je zajímavě předvedená, koneckonců fikce je o tom vytvořit silné emoce různého charakteru, pozitivní i negativní. Nejlepší je "emocionální horská dráha", kdy se z povrchní komické či eroticky laděné scénky přejde k vážnému tématu, prostě mind fuck, a emoce diváka se velice rychle změní, tím že je to rychlé, je ta druhá emoce zvýrazněna. Přílišná rychlost sice dovede zkazit efekt, ale pomalost taky, je to o načasování a také naladění diváka - kozumenta. Emocionální horská dráha je efekt, na kterém se dá hodně ujet, a je návykový.

Je to jako ze seriály či filmy, které mají špatný konec. Koho zajímá dobrý konec? Ten je všude, a to odstraňuje napětí a strach o osud postav (nedostatek adrenalinu u Hollywoodské produkce, třeba). Nejlepší by bylo, kdyby se o osudu či konání postav rozhodovalo za pomocí náhody, například hodem kostkou (třeba d20), a příběh byl vytvářen podle toho. Takže to k čemu dojde by bylo dáno náhodou, a napětí by bylo zajištěné, protože scénárista by neměl šanci ovlivnit příběh určitým směrem, pouze ho určitým způsobem podat.

Kdysi kdyby lidi viděli film jak někoho zastřelí, tak by to byl pro ně příliv adrenalinu a (nesexuálního) vzrušení. Dnes jsme ale z televize a videoher tak zvyklí na krev a násilí, že i když někoho rozřežou na kusy a krev stříká všude okolo, málokomu to přijde jako něco mimorářádného, je to až nuda dívat se třeba na Japonku co má místo koz rotující kuželovité vrtačky jak rozřezává členy Yakuzy, a stříká z nich krev všude okolo (hrané, ne animované), dobré tak jako zábava v pokročilejším stádiu opilosti. Morální dilemata jsou zajímavější, a vedou k většímu napětí, poskytují silnější stimul, a tedy i zábavu.

Stimul - to je adrenalin, a jednání které stimuluje sekreci adrenalinu je příjemně návykové. Funguje to tak třeba i v MMORPG hrách kde každý získaný předmět způsobuje pocit radosti, a pravidelné získávání předmětů a expů a levelování způsobuje závislost (taky jsem si na tom ujel), a funguje to i ve fiktivních příbězích, kdy člověk hledá stále zajímavější stimuly, když se na ty zprvu zajímavé stane imunní. Dobré příběhy poslední doby jsou například Tatami Galaxy částečně inspirované Francem Kafkou, podivné existenci vysokoškoláka a jeho spolužáků (jeden má například v zálibě nafukovací panu , která se nakonec stane nejenom objektem jeho vlastní vášně, snad nic nevyzrazuji...). Cokoliv neobvyklého, divného, Kafkovského, nemorálního, prapodivně psychedelicky graficky vyvedeného, prostě co není mainstream, je zajímavé pro náročného konzumenta fikce či umění.

Cenzura je nepřípustná, morálka je relativní, to co je pro jednoho dobré, je pro jiného špatné - jak pravil Friedrich Nietzsche a jeho Zarathuštra. Pokud při vytváření uměleckého díla nedojde nikdo proti své pravé vůli k úhoně, nepovažuji ho za nemorální, vlastně je i z hlediska "klasické" morálky v pořádku.

Pokud sadista zmlátí masochistu(a neví o tom, jinak by ho nezmlátil, pokud by byl opravdu sadista, případně je v hloubi srdce ve skutečnosti filantrop, tedy si jen užívá akt násilí), je to čisté dobro, protože všem zůčastněným bylo učiněno jejich relativní dobro, a součet jejich užitků je pozitivní, přičemž nikdo z nich neměl užitek negativní.