Hned u první UPS mne trochu překvapilo modré lakování desky, obvykle bývá zelená, hlavně ovšem ruční dopájení fastonů bez toho, aby někdo očistil kalafunu. Ovšem ani se nedivím, deska je lakována nějakým humusem, který se hned rozpouští a kalafuna pak ani nejde pouze oškrábat, zbytky je nutné očistit lihem. Deska sama je naprosto mizerná, cestičky jsou ultratenké, měděné průchody pořádně nedrží, protože standardně je cesta z druhé strany, než pájení a tam není žádná ploška navíc, aby to náhodou nestálo půl gramu mědi. Při vyndávání součástek tak očekávejte, že je budete z desky tahat i s průchodkami a cestami.

Projdeme si to postupně: vlevo máme u sebe nějaká tlačítka a LEDku, to je spojeno s řízením a zpětnou vazbou ve spodní části. V té horní je vstup s nějakými filtračními prvky, vlastní malý zdroječek pro napájení logických obvodů a výkonová sekce zejména pro řízení a transformaci výstupního napětí při běhu z akumulátoru. Úplně napravo pak konfigurační port a nějaké ty telefoňáky s filtrací přepětí.

Dva bloky hliníku nejsou reálnými chladiči, protože od pohledu jsou zaměřeny na velký objem, nikoli plochu. Celé se to bude chladit jen velmi špatně, aktivní ofuk není přítomen. Zde je tedy dobré upozornit, že UPS je chlazena za využití tepelné kapacity chladičů, kdy se teplo při běhu na baterie pojme a následně postupně vyzáří. Není tedy dobré (nejen u tohoto modelu!) rvát do toho podstatně kapacitnější akumulátory, než na co byl zdroj stavěn - dojde k přehřátí a odpálení tranzistorů. Podobné modifikace tedy jen u zdrojů, které na to stavěny jsou, nebo si je předěláte.

Potíže tvoří kondenzátory na logice. Jedná se o největší odpad, co se vyrábí, general purpose na 85 °C s výškou sedm milimetrů, což má jen o něco málo lepší parametry, jak dva dráty. Zde konkrétně se jedná o JH CD11C, tedy Jianghai CX, 22 uF/16 V. Slušné GP kondenzátory s normální výškou mají v této kapacitě ESR tak asi 2 ohmy, zde datasheet říká „maximálně 9,4“. No, je to rozbitý. 

Po strastiplné výměně už UPS fungovaly, tedy po opravení všech potrhaných cestiček, bohužel jsem nebyl schopen trafačkou výkon dávkovat tak, aby to všechny vydržely, v každé UPS jsem narazil vždy alespoň na jeden horor. Přesněji řečeno, úplně v pořádku to ještě nebylo, jedna UPS pak ještě zlobila, ale tam pomohlo to rozebrat a složit. ;-) Ještě jsem pro jistotu měnil i vstupní 400V kondenzátory za kvalitní, mám zprávy, že UPS občas vyletí do luftu, pravděpodobně tím, že odejdou tyto dva. Pro nynější použití jsem stáhnul posledních devět Chemi-Conů KXG 10 uF/400 V  v republice z GESu (bohužel cash-flow není dostatečný na vše, co bych rád držel skladem, tedy vzít nějakých 800 kusů od distributora).

Model CyberFort II má vylepšení: kondenzátor, který odchází nejčastěji, byl ztučněn na 100 uF. Tak pro jistotu odešel sousední 22uF. Vyměněny oba, byť za stařičké Samsungy (který se produkce pak zbavil nejspíš ve prospěch některého z dnešních producentů šméček, pravděpodobně Samwha, odkud ovšem sourcuje dodnes) tuším z CRT monitoru starého skoro jako já, stále ovšem ve skvělé kondici.

Účet za toto se pohybuje někde kolem dvou hodin práce, což zahrnuje zhruba 24hodinové testování běhu se zátěží (počítač) a běh s malou zátěží (lampička) na ojetém akumulátoru dokud to nezdechne (plus následné nabití). Na závěr jen krátce jeden snímek. V plánu je jeden projekt, kde toho následně bude víc, nicméně pro ilustraci, jak v podání APC vypadá „stepped sine-wave aproximation“, pod čímž bych si snad osobně představil řekněme hodně zubatou/čtvercovanou sinusovku. Toto je absolutně nepoužitelné na většinu zdrojů s aktivním PFC a všechny motory (už oddělovací transformátor, přes který jsem to měřil, docela nadával). Hodnoty peak-to-peak jsou trochu mimo, neměl jsem dosud aparaturu vyladěnou, ale spíše je důležitý samotný průběh vlny.