Právě dnes je tomu 25 let, co se na světě objevil nový systém pro uložení hudby, optické kompaktní disky známé pod zkratkou CD. Někteří by možná označili přijetí za pozvolné, jiní za nevídané, ale faktem je, že v průběhu let se CD, ještě v dětském věku, stalo nejrozšířenějším formátem, který postupem času vytlačil gramofony (byť ne zcela, ortodoxní vyznavači stále přežívají a přežívat budou) a třeba počítačovým hrám nabídl možnost filmových animací, kompletního nadabování atd.

Někdy v pubertě dostalo CD do vínku nejprve zapisovatelná CD-R a později přepisovatelná CD-RW média a jeho osud byl zpečetěn. Stalo se nejoblíbenějším nástrojem, ať již pro zálohování originálních hudebních CD, počítačových her, či později „DVDripů“, pro které byla pozdější velikost 700 MB dogmatem, který často přetrvává i dodnes.

CD je však již několik let na ústupu, nejprve nahrazeno DVD, nyní, v době nástupu modrolaserových technologií a HD filmů, se používá ve stále se ztenčujícím počtu případů. Ostatně v době 20GB „záložních kopií“ 1080p filmů je i na dvouvrstvém DVD poněkud těsno. Na druhou stranu mu přiznejme, v hudební branži se drží zuby-nehty a neúspěch Minidisku, DVD Audio, SACD, DCC i DAT na tomto trhu je důkazem tak trochu nadčasové a celosvětově úspěšné technologie. CD je dnes s námi právě čtvrt století, takže mu poděkujme za doby minulé a popřejme důstojný zbytek života (tedy alespoň v IT oblasti).