Hybrid SLI přináší dvě rozličné techniky: GeForce Boost a HybridPower. První označuje právě stav, kdy se při požadavku na co nejvyšší 3D výkon připojí k integrované grafice její v PCI Express slotu umístěná výkonnější kolegyně, druhý pak situaci, kdy výkonu netřeba a výkonnější grafika ve slotu se tak zcela vypíná.

HybridPower

Nejprve se podívejme na úspornější aspekt Hybrid SLI. V situaci, kdy uživatel kupříkladu jen brouzdá internetem, skutečně netřeba ničeho výkonnějšího než jednoduché grafiky integrované v čipsetu a právě HybridPower umí v takových situacích zcela vypnout onu jednu, ale také více grafických karet v PCI Express slotech a přepnout pouze na interní grafiku v čipsetu.

Vše se děje přes starou dobrou System Management Bus (SMBus), která je v počítačích již řadu let (Intel ji představil v roce 1995). Jedná se o jednoduchou sběrnici odvozenou od I²C využívající pouze dva vodiče s univerzálním využitím pro komunikaci, kde není vyžadována nijak závratná rychlost. Hybrid SLI ji využívá právě k vypínání a zapínání grafických karet ve slotech.

S oním nízkospotřebovým stavem pak logicky kromě odběru ze sítě klesá i produkované teplo a návazně tak i otáčky ventilátorů v PC, tedy hlučnost (zde samozřejmě záleží, jak to máte zkonfigurováno). Výrazně větší zisky však z HybridPower plynou v notebookovém segmentu, kde se tato technologie pozitivně projeví i na výdrži v běhu na akumulátor.

A jen pro úplnost dodejme, že jakmile uživatel spustí nějakou graficky náročnou úlohu, čipset okamžitě přepíná zpět na výkonnější řešení ve slotech.

Malé ukázkové srovnání spotřeby berme s hodně velkou rezervou, takováto čísla neprodukují snad ani dvě GeForce 8800 Ultra v SLI a nVidia je hodně nadsadila. Nicméně principielně je to tak, že s Hybrid SLI a integrovanou grafikou něco ušetříte (čistě z drobného srovnání mezi AMD 690G a Radeonem HD 3850 ten rozdíl ve 2D dělá přibližně něco mezi 10 až 20 W v závislosti na tom, co zrovna děláte).