Enermax používá vlastní 14cm ventilátor ED142512S-DA. Ten má dosahovat až nějakých 2000 otáček, pravděpodobně se jedná víceméně o totéž jako jsou retailové ventilátory Enermax, jen v tomto případě s běžnými sedmi lopatkami namísto devíti nějakých pokřivených.

Všechny aktuální ventilátory od Enermaxu sdílí ložisko Twister, což je právě ten průs…švih. Dopadlo to tak, jak obvykle říkám, že dopadne - všechny tady ty levné rádoby vylepšení obyčejného kluzného ložiska nestojí za nic. Zatím jediná dobrá ložiska tohoto typu, která jsem potkal, jsou ta od Noctuy, která nesplňují podmínku „levná“ a taky mi už ventilátory NF-P12 jedou šest let bez jediné změny. Ventilátor se zde přidřel a velmi výrazně snížil otáčky, což samozřejmě zdroj, který dodával kilowatt a přes nejž značná část tohoto tepla šla, nedal a po nějaké době se vypínal. Alespoň že ochrana proti přehřátí tam funguje.

Jediným plusem tohoto bazmeku je, že na rozdíl od například „kvalitních“ šunonů šel rozebrat, byť to nebylo nic extra jednoduchého. Rotor je zacvaknut v západkách a vyžaduje trochu hrubší síly, aby se vycvakl ven. To ihned odhalilo problém číslo jedna - stator, který byl přilepený nějakým malým množstvím nějakého mizerného lepidla byl utržený a lítal tam jak mastnej papír v průjezdu.

Dovntř se kouká aparátem poměrně špatně, nicméně snad jsou viditelné alespoň nějaké části. V horní části jsou jakési zubaté výstupky. Nemám ponětí, proč výrobci takové věci na ventilátory dávají, pravděpodobně hlavně proto, aby v případě problémů mělo co drhnout a minimálně dělat hluk, nebyl by to první takový ventilátor. Hřídel samotného rotoru je uprostřed zúžená, což je přesně místo, které tvoří jakousi dutinu zaplněnou mazivem, vytvářející ono slavné kapalinové ložisko. Je to samozřejmě hloupost, horní část se stejně o stěny tře rovnou, takže tato rádoby kapalinová ložiska jsou principiálně vždy více či méně vylepšená (nebo taky nezřídka zhoršená) kluzná ložiska.

S tím rozdílem, že kluzné ložisko zpravidla odejde na nedostatek maziva (zvlášť u Arctic Cooling, který si myslí, že když dá hřídelku rotoru z teflonu, tak to jako mazat v podstatě nepotřebuje), což můžete v množství případů limitně se blížícím 100 % opravit jednoduše přidáním maziva. Mazivo tu je poměrně zvláštní, vypadá jako olej, v němž jsou rozpuštěné oxidy železa, ale jak jsem pochopil později, nejspíš to bude nějaká zředěná vazelína. Ve spodní části jsou vidět další zuby, zapadající do statoru a držící v něm rotor.

Stator z horní části rovněž není nezajímavý. To, co vypadá jako brána do pekla, je ve skutečnosti pozice pro kuličku, která drží hřídelku rotoru, aby se neposunovala nahoru či dolů: dolů působením dvou magnetů, nahoru tím, že by rotor musel kuličku vytlačit.

Což samozřejmě nejde. Jednak je kulička v západce poměrně napevno a dále má nad sebou jeden neodymový magnet. Ten je rovněž zastrčený v pozici (na horním snímku je vidět výřez kam zapadne) a nad ním je ještě jeden magnet, který je shora přilepen štítkem, takže to opravdu nemá kam jít.

Opravit stator nebyl moc velký problém - po důkladném odmaštění benzínem jsem aplikoval sekundové lepidlo na plastovou část a uchytil na ni desku s vinutím. Jako dodatečné jištění jsem prostor ještě vyplnil tavným lepidlem. Problém byl ovšem s rotorem: i po přidání oleje pořád drhnul. Přesvědčil jsem se, že nikde nic nekoliduje a přidal ještě víc oleje. Pořád nic.

Nakonec jsem zkusil poslední zbývající možnost: nasadil na spodní část statoru vazelínu v tubě a pořádně zmáčknul. Do nakydnuté hromady jsem nacpal rotor a od té doby to funguje jako z výroby. Pro Enermax a podobné vylepšovače tedy jedna rada: if it ain't broken, don't fix it. Neboli jasně: vaše rádoby „vylepšení“ kluzného ložiska si zaražte hodně hluboko, stojí to přesně za to, co tam potkáte. Hlavně ta drzost nacpat do zdroje za desítku takový šmejd a ještě se chvástat, že to zvládne 50 °C…