Zoom mi nechybí. Ale když chci líp vidět nějaký detail, je pro mě jednodušší, přirozenější a rychlejší natáhnout krk, než se učit dvacet různých způsobů, jak v různých aplikacích rychle zoomovat a posouvat obraz.

Ještě logičtější je takový postup u displeje tabletu nebo mobilu, kde většina lidí tak nějak kalkuluje s tím, že na čtyřicet centimetrů je ten obraz dokonalý, víc nepotřebují, a za vrchol přirozenosti a ergonomie považují gesto pinch to zoom. Ale už si neuvědomí, že by jen stačilo prostě ten displej strčit na chvilku blíž ke ksichtu, kdyby měl vyšší rozlišení a k něčemu to bylo. Ale to je jen tak na zamyšlení :)

ad 24b barvy, samozřejmě. :)

Je to ve vektorech. S jakým rozlišením, to netuším. A snad to ani nemá žádných 100 %. Jde o to, jak to vypadá, když se to vykreslí na monitoru přes celou obrazovku a jak to vypadá, když si to zvětšíte a podíváte se, co na tom ve skutečnosti je. Slévají se tam linie, vzniká moiré, vypadá to, že tam jsou jiné vzory, než tam ve skutečnosti jsou.

Jak píše Adams - je to vektoroví grafika, zvětšení je omezené jen SW který použiješ na zobrazení. Používám FoxitReader a tam není problém si to vyzoomovat tak ,že ty drobné číslice jsou přes celou obrazovku.
Ten PDF je určen k tisku a už jenom záleží na schopnostech tiskárny co s tím udělá. Je možné, že pokud použiješ nějakou starší laserovku, vznikne ti moaré (dost záleží na inteligenci a HW tiskárny).

Pixely nevidím proto, že analogová kamera snímá řádek kontinuálně, nevzorkuje.
Pokud je obraz snímán/vytvořen digitálně, tak je při převodu do analogu použita za převodníkem dolní propust. Pokud tam není, tak pixely začnou být vidět - měli jsme ve studiu zubatý obraz z prvních CCD kamer Sony, kde si technici ušetřili práci a propust byla použita jen v jasovém a chrominančním kanálu, nikoliv v té době málo užívaných RGB výstupech.

Už v tomto argumentu se utíkáte ke zlehčujícímu "běžně". To není jen otázka rozlišení dvou pixelů od sebe a toho, jestli člověk vidí pixelový bod.

Netvrdím, že vidím celý obraz takto ostrý (ale na monitoru se nedívám do jednoho fleku). A netvrdím, že když je taková čára s AA, dokázal bych spočítat a odlišit od sebe jednotlivé pixely. Ale prostě už to nevnímám jako ostré.

Jednu černou pixelovou tečku na dva metry na fullHD displeji nevidím. Jakmile tu neviditelnou tečku protáhnu na čárku, tak ji už vidím (i přesto, že by zdravým selským rozumem mělo platit, že když nevidím 1 px velkou tečku, nemůžu vidět ani čárku, která je široká 1 px).

Na půl metru vidím, že čtyřiadvacítka s 1920×1080 bodů má mezi pixely mřížku (a o kolik je ta mřížka užší než subpixel!). Dokážu to ignorovat, ale taky to vidím a dokáže mě to rušit. Rozhodně ale o tom monitoru nemůžu říct, že bych na něm viděl jednolitou bílou plochu.

Vytrhněte si vlas, dejte ho před ten monitor, postavte se od něj na metr, na metr a půl, a na dva metry. Podle toho, co tvrdíte, by měl být na metrovou vzdálenost stěží viditelný, (ten vlas zakryje jeden subpixel). A na metr a půl, na dva metry by už měl být neviditelný, protože je to nad rozlišením oka. Já ho na tu dvoumetrovou vzdálenost vidím. Když se dívám jen levým okem, nevidím jej, když se dívám jen pravým, vidím jej stěží, a když se dívám oběma, vídim jej zřetelně.

Když jsme u toho, že to nejsou b/w noviny, ano. Nedostatečné rozlišení se supluje tím, že se rozsvítí pixely s různou intenzitou. Na hranách se udělá antialiasing, aby člověk neviděl zuby. Jenže to pak v praxi znamená, že už nevidím černé písmo na bílém podkladu, ale vidím jen tmavě šedé písmo na bílém podkladu, zhorší se kontrast, člověk to opět vnímá rozmazaně.

Když se aktuálně dívám na písmo, nedokážu na 27" 1440p spočítat, jak široký je tah v písmenech "t" a "i" ve slově antiailasing. Když si to zvětším, vím, že se u obou písmen ten tah rozlévá na dva pixely. Jenže ve finále to vnímám tak, že se mi to „i“ zdá mnohem tenčí než to „t“, i přesto, je jsou obě teoreticky stejně široká a obě teoreticky vykreslená do dvou pixelů.

Ad absurdum stačí i jedno velké písmeno N – přestože s fontem, na kterém na to koukám, má u všech tří tahů stejnou tloušťku, i na tu metrovou vzdálenost, kde už by něco podobného u vyhlazeného písma člověk absolutně neměl rozlišovat, to vnímám tak, že první tah je nejtenčí, šikmý tah je tlustá čára, a třetí tah je někde mezi nimi. Stačí mi to k tomu, abych přečetl, že je to písmeno N, nestačí mi to k tomu, abych neměl pocit, že má každý tah jinou tloušťku (a to i přesto, že se všechny tři tahy rozlévají s různou intenzitou jen a pouze přes tři pixely).

Speciální případ je třeba kerning (rozpal písmen). Stejně velké písmo, které na papíře vypadá dokonale, na mě na monitoru působí tak, že jsou u sebe písmenka nasypaná s různě velkými mezerami. Jednoduše proto, že tah musí vycházet přesně na pixel. Tohle neznamená, že by písmo na displeji nebylo čitelné, znamená to jen to, že se na tom displeji čte hůř než na papíře se šestinásobným rozlišením.

Stejně tak se můžeme do krve hádat, jestli člověk už vnímá 25 fps jako plynulých, nebo jestli už vnímá jako plynulých 50 fps (a jestli je tím pádem cokoliv nad 50 fps zbytečnost a placebo). Přesto lze od sebe naprosto jasně při pohybu rozlišit i 60 a 120 Hz (a to i když se to přefiltruje motion blurem).

Můžete mít stokrát představu, že to člověk nemůže vidět, protože to prostě neumožňuje hustota čípků a tyčinek na sítnici a tak je to jen placebo a marketingový žvást. Bráno jazykem, kterému budete možná rozumět líp, i tady je pár článků, jak se dá se snímačem o určitém fyzickém rozlišení vyfotit obraz s vyšším rozlišením tak, že ten snímač jednoduše posunete o část bodu a pak ty snímky složíte. Vidění je pro mě magie. Když si zakryju levé oko a pravé oko, každým z nich vidím hůř a zdaleka toho nerozeznám tolik. Když se dívám oběma, mozek to nějak poskládá tak, že vidím mnohem líp a vnímám mnohem víc. Zpracování obrazu mozkem je pro mě magie. Vidět to, co oko opravdu vidí v obdobě "RAWu", a jaké jsou jeho schopnosti fyzické, asi bychom se divili všichni.

Je to putna... to jsou věci, které i ten normální člověk vnímá a není to na hranici rozlišitelnosti, jen si to za normálních okolností neuvědomuje. A často si to uvědomí v okamžiku, kdy něco lepšího nějaký čas používá, zvykne si na to, a pak se vrátí k tomu, co měl předtím.

Jsou situace, kdy to nevadí (to je třeba film, kde se permanentně pohybuje celý obraz s bambilionem barev), jsou situace, kdy ty limity technologie jsou ještě zatraceně dobře vidět.

Pamatuju z diskuzí desítky lidí, co 19" displeje s 1280×1024 považovali za naprosto dokonalé řešení s optimální velikostí pixelů. Já byl ve stejné době z 20" LCD s 1680×1050 zklamaný kvůli tomu, že jsem na tom všechny fotky a obrázky viděl rozmazané. 19" už jsem si ani neuměl představit – ne proto, že bych na ní viděl pixely, ale proto, že jsem na ní zřetelně viděl masku, měl jsem z toho podobný pocit, jako při koukání z okna přes síťku proti hmyzu.

Zajímalo by mě, co si stejní lidé, kteří si ty 19" LCD nemohli vynachválit, a byli zoufalí z toho, že se to přestává dělat, dnes myslí, když se podívají na stejný panel potom, co si zvykli na fullHD na obdobné úhlopříčce.

Taky se pořád dokážu dívat na televizi v PALu, a HD mi v ten konkrétní okamžik nechybí. Ale třeba jen do chvíle, kdy dole proběhne nějaký text, který je v HD verzi vysílání v pohodě, ale na tom PALu už je nečitelný.

Ještě bych chtěl dodat, že jedna věc je jestli to člověk pozná, druhá jak moc mu to vadí a třetí jestli existuje obsah ... a ruku na srdce, kromě grafiky a možná nějakejch těch her je dneska obsahu dost pro FHD, ale s vyšším rozlišením je toho opravdu jako šafránu - je to jako s 3D - spousta lidí si koupila vybavení pro 3D obsah a jedniný co z toho maj je občasná bolest hlavy nad holywoodskou slátaninou a jinak stejně koukaj na placatej obraz :-) Já šel radji cestou věrnějšího podání a zobrazovací frekvence.

Jinak souhlasím že rozeznat 25, 30, 60 a 120 Hz není problém - hráči FPS stříleček by mohli vyprávět.