Pokud jste se podrobně podívali na porovnání zejména LX7 a GX1, tak vám jistě neuniklo následující:

• Už na ISO 100 je GX1 viditelně lepší. Ani ne tak díky nižšímu odstupu signál-šum, ale díky tomu, že jednoduše ukládá 16Mpix místo 10Mpix a tak zachová při podobném šumu jemnější detaily.
• Od ISO 400 je tento jen ještě patrnější, navíc LX7 zde již viditelně začíná docházet dech, zatímco se GX 1 drží.
• U ISO 1600 už není o čem se bavit. LX7 vypadá již jen jako nouzová záležitosti, zatímco při troše kvalitních algoritmů je výstup z GX1 stále plně použitelný
• Pokud se zamyslíte nad výstupem LX7 při ISO 800 a GX1 při ISO 3200, zjistíte, že jsou přibližně srovnatelné. Ano, GX1 na první pohled výrazně více šumí v barevné složce, ale toto se dá poměrně slušně eliminovat a fotografie se - opět díky vysoké převaze v počtu megapixelů - stane dobře použitelnou. Samozřejmě, A4 bychom z ISO 3200 u GX1 už nedělali, ale cokoli menší jako například 10x15 či 13x18 je v pořádku (věřte nám: vyzkoušeno :-).

Zjednodušeně tedy můžeme říci, že větší snímač vám nejen dá lepší možnosti výřezu díky vyššímu rozlišení, ale současně produkuje vždy o zhruba dva kroky citlivosti kvalitnější fotografie než malé snímače v kompaktech. A vzhledem k tomu, že cena nejen GX1, ale třeba i Lumixu G5 s hledáčkem a pořádným gripem, je jen o polovinu vyšší než u LX7, přičemž současně nabízí daleko flexibilnější využití do budoucna, vychází nám z toho jediné: obligátní, staré a známé dilema, kdy špičkový kompakt není cenově tak daleko od stroje s výměnnými objektivy a vše je jen o tom zvážit, zdali opravdu potřebujeme „kompakt“ ve smyslu malého přístroje, který se vejde do kapsy.

Příště:

... se podíváme na další zajímavý stroj. Čeká nás 6,5 roku stará zrcadlovka s 10Mpix APS-C CCD snímačem. Podíváme se, jestli obstojí proti všem třem Panasonicům, tedy jestli již patří do starého železa, nebo má naopak smysl si ji stále - i přes absenci videa, Live-View a podobných věcí - nadále nechat.