>> Fan:
Protože by na tom HP málo vydělalo.

>> Petr:
Není to tak jednouché, jak to popisuješ. Schopnost pálit obrázky musí být minimálně schopností mechaniky, jen tak nějakým softwarem to na libovolné palírně neuděláš. Vypálená 0 přitom na CD nevypadá pořád stejně (jednou je to pit, podruhé land). Vypálená 1 pak vypadá vždy jako přechod mezi land a pit (event. obráceně). A EFM tabulka je taky daná. To, co dělá Yamaha CRW-F1 se zcela EFM vymyká.
Jinak řečeno: Při klasickém pálení dat (nebo audia, to je jedno) aplikace do palírny posílá data k vypálení. Takový software nemůže být ani při nejlepší vůli schopen ovlivnit, zda se ta a ta data vypálí na příslušný závit na stopě, eventuelně jeho úsek. To si zkrátka řídí palírna sama a liší se to i mezi médii (a věřím, že se to liší i kus od kusu, tedy média stejného typu od jednoho výrobce).
Něco jiného by bylo udělat firmware, jak píše Telemaster. Ten už si totiž musí s mechanikou povídat na dost nízké hardwarové úrovni a ten už by to měl být schopen ovlivnit. To je vlastně to, co udělala Yamaha v CDR-F1, tedy Disc Tatoo, a to, co HP do mechanik nechává ostatní výrobce implementovat, tedy LightScribe (navíc s tou úpravou, že to pálí na druhou stranu, tudíž musí i přeostřit laser o tloušťku média - data se pálí skrz médium, obrázek LightScribe přímo na povrch).
Osobně bych se vůbec nedivil, kdyby si firma HP koupila od Yamahy práva na Disc Tatoo a upravila je do podoby LightScribe, která je podstatně více použitelná, protože médií, kde je Disc Tatoo dobře vidět, je málo (vlastně znám jen Verbatim SuperAZO a Taiyo Yudeny), většinou je to dnes všechno phthalocyaninové a tam je vidět houby.