OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním se domnívá, že v souvislosti s mediální odezvou, kterou vyvolal případ děčínského podnikatele Radka Flachse, je třeba uvést na pravou míru některé omyly.

Je-li provozovatelem restaurace, či jiného veřejně přístupného zařízení, hrána na veřejnosti hudba, která podléhá ochraně podle autorského zákona, je vždy povinností tohoto provozovatele obstarat si od autora hudby i textu souhlas k veřejnému provozování (užití). Za takové užití děl na veřejnosti má autor nárok na odměnu. Bohužel tato povinnost, která je zakotvena v autorském zákoně, nenachází u široké veřejnosti větší podporu. Je tomu tak snad proto, že dlouhá léta převládala ve společnosti představa: je-li dílo autorem vytvořeno, pak pro každého k libovolnému užití a zadarmo.

Většina autorů (českých i zahraničních) se právě z důvodu lepší ochrany svých práv sdružuje do autorských svazů. Právě takovým svazem, který u nás od roku 1919 sdružuje a chrání autory hudebních děl s textem i bez textu, je OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním. OSA na základě pověření autorů ke správě autorských práv oslovuje uživatele, kteří nepožádají o souhlas k užití autorských děl sami z vlastní vůle a umožňuje jim užívat díla, jejichž ochranu vykonává, legálně na základě uzavřené licenční smlouvy. Takže je-li široká veřejnost v novinovém článku ujišťována, že uživatel hudby "nemusí platit OSA poplatky", pak je třeba dodat, že je veřejnosti zamlčována povinnost vyplývající ze zákona.

Hraje-li ale v provozovně kapela své vlastní skladby a jejich autoři nejsou OSA zastupováni, musí být v souladu se zákonem tato skutečnost sice ohlášena v OSA, ale OSA za takové produkce odměny nevybírá. Předpokládá se, že díla autorů jsou užívána s jejich souhlasem. To, zda dostanou autoři od pořadatele zaplacenou odměnu, záleží zcela na jejich vzájemné dohodě. Nesplní-li pořadatel tuto ohlašovací povinnost, má se v souladem se zákonem za to, že budou hrána díla autorů zastupovaných OSA. Za takovou produkci musí pořadatel zaplatit.

Co se stane v případě, že si pořadatel hudební produkce neopatří souhlas autorů hudebních děl, dochází k trestnému činu, či nikoliv? Ačkoliv některý skutek může svou podobou splňovat znaky trestného činu, je na soudu, aby zjistil, zda v konkrétním případě došlo k trestnému činu. I kdyby soud teoreticky shledal, že k trestnému činu nedošlo, neznamená to, že může uživatel hudební dílo užít bez souhlasu autora a nemusí zaplatit autorskou odměnu. Skutková podstata trestného činu a nesplnění povinnosti podle autorského zákona, jsou dvě naprosto odlišné věci.

Pokud neplacení autorské odměny při veřejné hudební produkci prostřednictvím televize je odůvodňováno tím, že televizní stanice jistě poplatky platí, pak je nutno dodat, že takové sdělování hudebních děl veřejnosti je dalším užitím odlišným od vysílání, které podléhá stejně jako jiné způsoby užití zákonnému režimu. Pořadatel, kterým je např. provozovatel restaurace, si i v takovém případě užití autorského díla musí obstarat prostřednictví OSA souhlas od autorů. Přestože se v médiích mnohokrát objevilo, že placení těchto poplatků, je pro provozovatele restaurací neúnosné, nikdy se čtenáři nedozvěděli konkrétní částku. Pro zajímavost - jedná se u televizního přijímače o 90,- Kč a u rozhlasového přijímače o 50,- Kč měsíčně.

Originál textu.

CD-R server komentuje: jak to vidím já, udělá majitel restaurace nejlépe, když na OSA oznámí, že v jeho podniku hrají amatérští hudebníci každý den, hrají vlastní skladby a nejsou sdruženi v OSA. Za TV pak zaplatí již zmiňovaných 90,- Kč mesíčně. Když mu muzikanti podepíší, že hrají jen vlastni skladby a nejsou v OSA, měl by pak být v naprostém klidu. Možná postačí jen ústní ujištění, ale to nevím určitě. Nejhůře, jak se uvádí ve vyjádření OSA, dopadnou ti, co nic neoznámí. Takže se nelekejte a pište! Zde je ještě nezbytná adresa:

OSA - Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním

centrální pracoviště a sídlo OSA v Praze

Čs. armády 20

160 56 Praha 6