Asociace amerického počítačového a telekomunikačního průmyslu podala stížnost k federální obchodní komisi, ve které napadá fakt, že jsou američtí občané nesprávně informováni o jejich právech, co se používání autorsky chráněného obsahu týče. Ono to platí vlastně i u nás, že když si otevřete knížku, už vidíte upozornění, že kopírování a šíření byť i částí knihy je nelegální, když si pustíte DVD musíte někdy i pár minut zírat na podobný text. Přičemž jak v USA, tak i u nás není pravda, že by nějaké další šíření tohoto chráněného obsahu nebylo možné a zákon přesně vyjmenovává případy, kdy je to naprosto legální. Jmenujme například recenze, komentáře nebo zprávy a myslím, že ze studijních důvodů lze legálně pouštět dílo celé, aniž by byl nutný souhlas nositele autorského práva. Takže tato asociace by alespoň chtěla uživatele informovat, že nějaké možnosti dalšího legálního používání tu jsou, když už se asi nepodaří tato varovná hlášení odstranit kompletně.

Na přetřes se ale dostávají i další sporné věci, třeba přehrávání díla (a to není řeč pouze o filmu, ale i o hudbě atp.) v úzkém kruhu, řekněme ve firemní síti, na mítinku, zasedání atp., které by mělo být v každém případě majiteli práv odsouhlaseno. Je ale toto v dnešní době nutné? Dá se to vůbec administrativně zvládnout? Je vidět, že samotný autorský zákon a vůbec vztah k právům autorů se v digitálním světě značně vyosil. Na jedné straně je tu spousta věcí nedovolená, na druhé straně ho drtivá většina obyvatel po celém světě porušuje. Zákon, který je nevynutitelný (těch pár odsouzených proti miliónům hříšníků po celém světě nic není) a všeobecně překračovaný je zákonem k ničemu (nemá tato situace nějaké odborné právní pojmenování?).