Těch 400$ za dva kusy je vzhledem k OLPC dost speciální způsob prodeje. Prostě standardní maloobchodka se všemi daněmi, cly a poplatky. Při hromadném prodeji v řádu statisíců kusů o kterém tady od začátku jde, ta cena nebude od 100$ za kus až tak daleko (pokud vůbec).

"alespoň v USA, Evropě a dalších vyspělých zemích) za dolarů 400, přičemž se bude jednat vlastně o zakoupení dvou kusů, když ten druhý dostane někdo potřebný v rozvojovém světě" chapu to dobre, ze si koupim tenhle ntb a tim padem to zaplatim nekomu v rozvojovy zemi? at si to zaplatej sami, financni pomoci dostavaji tyhle zeme furu, ale utracej je za blbosti nebo je rozkradou, nehodlam nekoho sponzorovat.

Pude to koupit jen v severni americe, viz www.xogiving.org Bohuzel.

No jestli se pri koupi budou platit jakekoliv dane cla poplatky tak si to muzou nechat nehodlam podporovat pakovani statu na tom ze chce nekdo nekomu pomoct melo by to byt 100% osvobozeno od vsech poplatku a take by si clovek mel moznost vybrat konkretniho clovicka co ten druhy ntbk dostane a  treba si s nim pak psat pres ICQ :)
 aspon by to pak tamnejsi vlada ci kdo to bude distribuovat tak jednoduse nerozkradla...

Počítám, že to jsou jen úvodní tanečky a že roka a dne to bude na všech eshopech pod $200.

Zoran: Potíž je, že ony to přímo nesmysly nejsou. Ano, lidi z organizací pro pomoc potřebným (ať už je to kdokoli) jsou obětaví, udělají spoustu dobré práce a bez nich a peněz dárců by nevznikla spousta projektů. Jenže zároveň existuje také velké množství pseudocharity, na níž se leda dobře napakuje spousta vykuků. Protože se občas do méně rozvinutých zemí podívám, tak mám možnost to vidět i na místě, ale vlastně ani není třeba tam jezdit. Stačí se důkladně začíst do povinně zveřejňovaných zpráv o financích těch všemožných charit, kterých jsou v ČR snad stovky, ne-li už tisíce. Pokud vím, tak před několika lety se ukázalo, že ani zhruba polovina charitativních organizací za fiskální rok nedala potřebným vůbec nic, všecko sežrala "režie". Jaká režie, když vlastně nic nedělali, zařve člověk vztekle.

Problém je, že těch slušných, kterých to myslí vážně, není 99 ani 90 procent, ani tři čtvrtiny to nejsou, ale když budu velký optimista, tak bych hádal nejvýš tak tu polovinu. To není dobré skóre a nelze se pak divit, že spousta lidí se naštve, nedá žádné organizaci radši nic, protože jim vadí pocit, že se jim za rohem vysmějou jako obranému hejlovi.

Zkuste se třeba přihlásit (Jen tak naoko, samozřejmě! Přece nejste blázni!) jako dobrovolníci, kteří půjdou učit nebo léčit někam do zapadlé vesnice Afriky nebo Bangladéše. Organizace vám (obvykle, třeba je to někde i jinak) vysvětlí, že jediné, co od ní můžete čekat je, že věc jaksi dohodne s místní vládou. Možná dostanete tři dolary na den jako symbolickou náhradu výdajů, spíš ale nic. Zaplatíte si letenku, pobyt, a skončíte tak, že budete ještě z vlastního platit dětem učebnice a aspirin.

Proč ne, řeknete si, však jsem dobrovolník.

Dobře, jenže pak jděte na tu samou organizaci a tvařte se jako potenciální dárce obludné sumy peněz. Zajímejte se, kam že ty peníze půjdou. Co uslyšíte? Přece že organizace _financuje_ támhle školu a tuhle doktora a onde nemocnici plnou doktorů. Přitom ve skutečnosti financuje tak nejvýš cesty svého vedení do těch zemí, kam si jedou na výlet pod záminkou "organizace humanitární pomoci". Ti skuteční učitelé a doktoři dostali... No, mnoho toho nebylo, co dostali.

Omlouvám se, já vím, je to tu o počítačích a ne o humanitární pomoci.