Důvod problému, jak už to tak bývá, není jeden, ale jde o kombinaci více vlivů, které se sešly najednou. Tím prvním je dekarbonizace. Obnovitelné zdroje (větrné a solární elektrárny), elektromobily, nabíječky a posilování sítě mají za následek rostoucí spotřebu mědi. Ta je navíc u zmíněných obnovitelných zdrojů v poměru hmotnosti mědi ku reálně vyrobené watthodině vyšší než u tradičních zdrojů, které vyrábějí více-méně nepřetržitě. Druhým vlivem je vzestup rozvojových ekonomik, které se vzmohly na výstavbu a rozšiřování infrastruktury.

Třetí důvod už pochází z IT a je jím síťová infrastruktura (5G/6G) včetně AI systémů. Pokud akcelerátor před nemnoho lety konzumoval ~300 wattů a dnes se řeší, zda příští generace bude papat 1800 wattů nebo 2300 wattů, pak jsou i požadavky na měď na jiné úrovni. Nemluvě o samotném počtu vyrobených kusů, který strmě stoupá.

Projekce globální nabídky a poptávky po mědi (via thedeepdive)

Nárůst poptávky, navíc neočekávaně rychlý, ale není jediným problémem. Druhým je, že poměrně dlouho nebyla otevřena žádná světově významná ložiska. Stávající se navíc začínají vyčerpávat, nejvydatnější rudní žíly a nejkvalitnější rudy jsou vytěžené, takže navzdory rostoucímu úsilí a rostoucím nákladům začne kolem roku 2030 roční objem čisté vytěžené mědi klesat.

Otevření nových dolů s ohledem na přírodní i byrokratická omezení trvá papírově přinejmenším 10-15 let, reálně kolem 17 let. Předpokládá se proto, že i když se situace začne obratem řešit, na trhu to nebude před rokem 2040 prakticky poznat. Do té doby může cena mědi menší měrou ovlivnit prakticky každý kousek hardwaru a výrazněji produkty jako chladiče nebo zdroje, kde jsou nároky vyšší.

Závěrem lze připomenout (pro západní země nepříjemnou skutečnost), že těžené zdroje jsou koncentrované v zemích jako Peru, Chile a Kongo a zpracování 40-50 % celosvětové produkce mědi zpracovává Čína.