Za webové stránky za mříže? Rozsudek, který by měl vyvolat diskuzi nad tím, zda takové porušení autorského zákona, jehož následkem vznikla mizivá nebo vůbec žádná škoda oprávěným osobám, má být trestným činem. Jaká je společenská nebezpečnost takového jednání? Příště se pokusíme publikovat analýzu tohoto rozhodnutí. Připomínky odborníků na trestní právo jsou vítány.

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Okresní soud ve Znojmě rozhodl v hlavním líčení konaném dne 24.července 2002 samosoudcem

takto:

Obžalovaný

R. D.

je vinen, že

od 23.1.2001 do 10.8.2001 v O. okres Znojmo i jinde na internetové adrese www.obalycd.cz nabízel bez souhlasu vlastníků práv k bezplatnému poskytování rozmnoženiny projiné než vlastní užití ke stažení doprovodné grafické materiály, booklety a traye, které jsou ve své původní podobě součástí vydaných nosičů zvukových záznamů, čímž porušil § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb. (autorského zákona), tedy porušil právo na sdělování díla veřejnosti dle § 12 odst. 4 písm. f) ve spojení s § 18 odst. 2 téhož zákona,

tedy neoprávněně zasáhl do zákonem chráněných práv k autorskému dílu,

tím spáchal

trestný čin porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zákona

a odsuzuje se

podle § 152 odst. 1 tr.zákona k trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) měsíců.

Podle § 58 odst. 1 tr. zákona a § 59 odst. 1 tr. zákona se výkon trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu v trvání 18-ti (osmnácti) měsíců.

Odůvodnění:

Po provedeném hlavním líčení a dokazování vzal soud za prokázaný tento skutkový stav:

Obžalovaný provozoval v období od 23.1.2001 do 10.8.2001 internetové stránky na adrese www.obalycd.cz, které umístil na serveru PES.CZ, jehož provozovatelem je společnost P.E.S. consulting s.r.o. Na svých stránkách, do kterých měl vstup pouze on, nabízel bez souhlasu vlastníků práv k bezplatnému poskytování rozmnoženiny pro jiné než vlastní užití ke stažení doprovodné grafícké materiály, booklety a traye, které na stránky zasílaly jiné osoby, přičemž k zařazování docházelo automaticky pomocí obžalovaným vytvořeného skriptu, kdy grafické materiály jsou ve své původní podobě součástí vydaných nosičů zvukových záznamů, čímž porušil § 12 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb. (autorského zákona), tedy porušil právo na sdělování díla veřejnosti dle § 12 odst. 4 písm. f) ve spojení s § 18 odst. 2 téhož zákona.

Obžalovaný se necítil být vinen. V rámci posledního slova uvedl, že všeho lituje, stránky vytvořil proto, aby se zdokonalil ve svém oboru. Nevěděl, že grafické ztvárnění obalů, které zasílaly jiné osoby, jsou kopiemi původních originálů. Nevěděl, že by mohl porušovat autorský zákon. Některé obaly, pokud si myslel, že by nemusely být v pořádku, odstranil. Stránky odstranil ihned, jak se o věc začala zajímat policie. Žádný obal do stránek neumísťoval ze své mailové adresy.

Z výpovědi obžalovaného, úředního záznamu Kriminálního úřadu Policejního prezidia ČR z 24.5.2001 a 6.2.2002 je nepochybné, že obžalovaný provozoval v období od 23.1.2001 do 10.8.2001 internetové stránky na adrese www.obalycd.cz, které umístil na serveru PES.CZ, jehož provozovatelem je společnost P.E.S. consulting s.r.o. Ta mu umožnila provoz svých stránek zadarmo. Na těchto stránkách byly mimo jiné nabízeny ke stažení doprovodné grafické materiály, booklety a traye, které jsou ve své původní podobě součástí vydaných nosičů zvukových záznamů, tedy jedná se o kopie originálních obalů, což vyplývá z označení , čárových kódů, firmy, k čemuž se vyjádřil svědek V., jenž měl k dispozici vytištěné stránky založené ve spisu na čl. 10-36, které byly pořízeny ze zálohovaných stránek (vyjádřila též svědkyně K.), přičemž CD na nichž je záloha uložena je též součástí spisového materiálu. 0 charakteru kopií obalů vypovídá i zpráva Mezinárodní federace fonografického průmyslu z 17.4.2001. Zní též vyplývá, že obžalovaný neměl souhlas autorů děl k jejich šíření, k užití díla. Svědkyně K. potvrdila verzi obžalovaného v tom, že je možné, aby na stránky byly zasílané obaly umísťovány automaticky. Nemuselo dojít k ručnímu umísťování, což se nepodařilo prokázat žádným předloženým důkazem. Již nelze zjistit, jak stránky ve skutečnosti pracovaly, neboť skript byl již vymazán. Z vytištěného obsahu stránek, jakož i výpovědi obžalovaného dále soud zjistil, že tento obsah stránek kontroloval, měl přehled o jejich obsahu, tedy i o existenci zasílaných obalů a jejich provedení. Z výpovědi svědkyně K. též bylo zjištěno, že internet je mezinárodní sítí, kdy přístup na ni je kdykoliv možný, pokud je internetové připojení, lze nalézt a stáhnou cokoliv možného. Pro zřízení domény (stránek) je nutné mít vlastní server, nebo využít volný prostor na jiných serverech (zjištěno - PES.CZ).

Obžaloba vinila obžalovaného z toho, že neoprávněně zasáhl do zákonem chráněných práv k zvukovému záznamu. Dle § 75 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb. (autorský zákon) je zvukový záznam výlučně sluchem vnímatelný záznam zvuků výkonu výkonného umělce či jiných zvuků, nebo jejich vyjádření. Soud je toho názoru, že na stránkách byly publikovány kopie obalů, které jsou ve své původní podobě součástí vydaných nosičů zvukových záznamů. Na ně je třeba pohlížet jako na dílo dle § 2 odst. 1 autorského zákona (dílo vytvořené postupem podobným fotografii, grafické).

Nebyl tedy dán souhlas autora k šíření, užití díla dle § 12 odst. 1 autorského zákona, kdy není dán případ pro užití bez svolení. Bylo porušeno ust. § 12 odst. 4 písm. f) autorského zákona, právo na sdělování díla veřejnosti. Dle § 18 odst. 2 autorského zákona se sdělováním rozumí zpřístupňování díla způsobem, že kdokoli může mít k němu přístup na místě a v čase podle své vlastní volby zejména počítačovou nebo obdobnou sítí, což je v daném případě. Dle odstavce 3 téhož ustanovení se za sdělování nepovažuje pouhé provozování zařízení umožňujícího nebo zajišťujícího takové sdělování. V daném případě obžalovaný neprovozoval takové zařízení, neboť tímto byl server společnosti P.E.S. consulting s.r.o. Tvrzení obžalovaného, že kopie obalů na stránky neumísťoval, není relevantní, neboť tím, že vytvořil stránky právě za účelem výměny, publikace a s jeho vědomím mohly další osoby zasílat právě i kopie původních originálů, díla užíval a šířil.

Ustanovení § 152 odst. 1 tr. zákona je trestněprávní normou s blanketní dispozicí a odkazuje na ustanovení autorského zákona (použitá ustanovení jsou uvedena výše). Pokud obžalovaný uváděl, že nevěděl, že se jedná o kopie originálních obalů, že porušuje autorský zákon, je třeba uvést, že jeho případný omyl jej neomlouvá, neboť ten je třeba posuzovat jako omyl právní a neznalost trestního zákona a norem blanketních neomlouvá. Obžalovaný jednal úmyslně dle § 4 písm. b) tr. zákona, neboť musel vědět, zajímá se o informační technologie, nežije ve vzduchoprázdnu, problematika nelegálního kopírování je všeobecně známa, že porušuje právě autorská práva a s tímto byl srozuměn. Po stránce subjektivní i objektivní naplnil zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu porušování autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi podle § 152 odst. 1 tr. zákona.

Při úvaze o tom, jak obžalovaného za jeho jednání potrestat vzal soud v úvahu společenskou nebezpečnost jednání pro společnost, míru zavinění, způsob provedení, následek, možnost nápravy a poměry obžalovaného. Porušování autorských práv je aktuálním společenským problémem. Bylo však nutno přihlédnout ke zprávě Obecního úřadu O., že se jedná o řádně se chovajícího občana, taktéž dle opisu rejstříku trestů nebyl doposud soudně trestán. (§33 písm. g), h) tr. zákona). Taktéž hodnotící zpráva zaměstnavatele je pro obžalovaného velice kladná, je zařazen jako systémový inženýr, správce aplikace, administrátor výpočetních systémů, jeho práce je pro něj i koníčkem. Škoda nebyla stanovena. Soud dospěl k závěru, že účelu trestu a nápravy obžalovaného bude dosaženo uložením podmíněného tretu odnětí svobody v 1/6 rozpětí zákonné trestní sazby s odkladem též na kratší zkušební dobu, v které prokáže, zda je schopen dodržovat pravidla, která mimo jiné upravují i respektování duševního vlastnictví.

POUČENÍ: Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 8 dnů od doručení opisu rozsudku ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím soudu podepsaného. Rozsudek může odvoláním napadnout státní zástupce pro nesprávnost kteréhokoli výroku, obžalovaný pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká, zúčastněná osoba pro nesprávnost výroku o zabrání věci, poškozený, který uplatnil nárok na náhradu škody, pro nesprávnost výroku o náhradě škody, přičemž osoba oprávněná napadat rozsudek pro nesprávnost některého jeho výroku může jej napadat také proto, že takový výrok učiněn nebyl, jakož i pro porušení ustanovení o řízení předcházejícím rozsudku, jestliže toto porušení mohlo způsobit, že výrok je nesprávný nebo že chybí. Ve prospěch obžalovaného mohou rozsudek odvoláním napadnout i osoby uvedené v § 247 odst. 2 tr. řádu. Ve výše uvedené lhůtě musí být odvolání také odůvodněno tak, aby bylo patrno, v kterých výrocích je rozsudek napadán a jaké vady jsou vytýkány rozsudku nebo řízení, které rozsudku předcházelo, dále je třeba je podepsat a datovat. Odvolání je třeba předložit v takovém počtu stejnopisů a příloh, aby jeden stejnopis zůstal u soudu a aby každá osoba dotčená takovým podáním (ostatní strany) dostala jeden stejnopis. Státní zástupce je povinen v odvolání uvést, zda je podává, byt' i zčásti, ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Odvolání lze opřít o nové skutečnosti a důkazy.

Okresní soud ve Znojmě dne 24. července 2002