Rozhraním SFF-8639 - pardon, U.2 - disponují například enterprisová SSD Intel 750 a OCZ Z-Drive 6000. U.2 samozřejmě podporuje komunikační protokol NVM Express.

Jeho hlavní odlišností oproti třeba M.2 je fyzické provedení konektoru, které umožňuje snadné připojení/odpojení SSD, tolik potřebné pro hot-swap v serverech a velkých úložištích. Zpětná kompatibilita je přitom zaručena i s rozhraními SAS a SATA (byť pochopitelně v takovém případě s nižšími rychlostmi).

S nově pojmenovaným standardem U.2 se objevují i patřičné kabely. Existují i adaptéry pro M.2 slot, což je typická výbava spotřebitelských základních desek, narozdíl od miniSAS / „SFF-8639“. V serverové /spotřebitelské oblasti podporují U.2 výrobci jako ASRock, Asus, Gigabyte, MSI či SuperMicro.

Zdá se, že obecnějšímu použití U.2, než jen serverovému, nic nebrání. Otázkou samozřejmě je, proč by to měl běžný smrtelník dělat, snad jen pokud si bude chtít připlatit za SSD enterprisové kvality s enterprisovými NAND Flash čipy. Lze předpokládat, že většina M.2 SSD, ač i s podporou NVM Express, bude „běžná spotřebka“, tedy běžné MLC či TLC čipy, na aktuálních výrobních technologiích, tedy 16nm u Micronu a 15nm u Toshiby/SanDisku.