V současnosti neokupuje, protože na to nemá. Zatím jen řádí v hranicích bývalého SSSR (Podněstří, Osetie, Čečna). Ale není to tak dávno, kdy okupovali jak Afghánistán tak nás a taky se je o to nikdo neprosil - jen měli tu možnost.

Nechcem ti brat iluzie o Velkom Bratovi na vychode, ale ... ako to bolo s Afganistanom odkial napokon so stiahnutych chvostom odisli? Ako to bolo s okupaciou priatelskej krajiny v '68? Ako to je teraz so susednymi *istanmi?

Normálně se mi dělá špatně, když si uvědomím, že takhle přemýšlí víc lidí. Na znárodnění že není nic špatného? Tedy sebrat někomu něco co celý život budoval je správné? Co jiného to je než normální zlodějina? Připouštím konfiskaci majetku po válce lidem, kteří prokazatelně kolaborovali s němci. Ale násilná kolektivizace, kdy se kradl majetek sedlákům, kteří na svých gruntech hospodařili po několik generací je sviňárna první třídy.

Asi se mnou budete souhlasit, že život je v podstatě nikdy nekončící boj o přežití. V pravěku to bylo doslova, dnes jen obrazně. Místo lovu mamutů chodíme do práce. Všichni tak nějak kooperujeme, protože dnešní svět je natolik složitý, že nikdo není schopen se o sebe kompletně postarat (jídlo, šaty, bydlení, ...). Zkrátka každý dělá to co umí a své umění prostřednictvím peněz směňuje za umění někoho jiného. Každý se snažíme svůj život žít tak, abychom naplňovali svá přání a tužby. Což samo o sobě je poměrně sobecký cíl. Někoho naplní hmotné statky, jiného duševní. Někdo si koupí nové auto, jiný pomáhá nemocným. Nicméně výsledek je stejný, člověk je spokojený. A to je právě ten problém. Každého uspokojí něco jiného. Takže když budeme chtít budovat beztřídní rovnostářskou společnost, musíme nutně změnit cíle každého jednoho člověka. Jenže to jaksi nejde. Od úsvitu dějin to až na pár mučedníků funguje pořád stejně, pouze se mění prostředky. Násilím vědomí lidem nezměníte a to "sobectví" je v nás hluboko zakořeněné. Nejlepší učitel s nejhloupějšími žáky (historie) nám ukazuje, že beztřídní společnosti nelze dosáhnout žádnou revolucí. Evoluce nás tam možná někdy za desítky nebo stovky let dovede. Proto je vámi zmiňovaný skutečný komunismus utopie.

Komunistům nikdy nešlo o blahobyt lidí. Vždy šlo o moc, a to v první řadě. Zkuste si prostudovat nějakou historickou literaturu. Jak začala cesta ke komunismu v Rusku? Svrhli cara, povraždili šlechtu, vedení armády, inteligenci. Pak se pustili do každého kdo ukázal sebemenší náznak nesouhlasu. Pak se ti hodní komunisté z Kremlu domluvili se strýčkem Adolfem jak si rozdělí Evropu. Až teprve když strýc Adolf napadl i svého partnera Rusko, začali soudruzi v Moskvě jednat. S chybějícími generály se bojuje velmi špatně, takže docela trvalo (tím myslím že bylo zabito zbytečně mnoho ruských vojáků) než se ruská armáda začala konsolidovat a nakonec zdárně své bývalé smluvní partnery zahnala až do Berlína. Ani po válce však komunismus do Ruska nepřichází, namísto toho se situace běžných lidí rapidně zhoršuje. Víc než o domácí blahobyt se Rusko stará o válečnou kořist ze zemí které osvobodila (v našem případě uran). Mnoho lidí mizí v gulazích po celém Rusku. Komunismus stále nepříchází. Až nakonec se režim rozpadá a je nahrazen režimem jiným.

A teď mi prosím řekněte, kde udělali soudruzi chybu že jim to s tím komunismem neklaplo. A neklaplo jim to zatím nikde na světě. Jediná fungující "komunistická" společnost paradoxně funguje bez komunistů a ještě se nachází u jednoho z hlavních nepřátel komunismu, v židovském státě Izrael. Ano život v kibucech se totiž nápadně podobá komunismu.