Shrnutí průběžného půlročního testování DVD médií
Kapitoly článků
S testováním médií jsem začal nejen proto, že se mi do rukou
dostala mechanika LiteOn provenience s chipsetem Mediatek, která umožňovala
testy kvality zápisu. Trable s mými začátky jsou popsány ve zmíněném
článku. Hlavní důvod však byl ten, že na konci roku 2003 a začátku roku 2004
jsem se velice vytrestal jednou várkou DVD médií. Nečekal jsem, že rozdíly v
kvalitě médií budou až tak výrazné, možná proto, že co se týče CD-R, měl jsem
již ustálenou sortu placek, které byly stále k dostání a pokud se mi dostalo do
rukou médium jiné, nikdy jsem neměl problémy s jeho kvalitou. U DVD to však bylo
najedno zcela jiné. Moje oblíbená značka občas k dostání nebyla, i zkoušel jsem
všechno možné, a kvalita byla proměnlivá jak dubnové počasí. A tak jsem se do
toho pustil a mohu nyní prohlásit, že od té doby se celkově kvalita DVD znatelně
zlepšila - ale možná, že je to jen můj subjektivní dojem, protože si třeba už
dávám podvědomě pozor na „podezřelá“ média, nicméně to, co nám dodavatelé
posílají k testování ovlivnit nemohu, a přesto ten dojem mám. Jen výjimečně
narazím na zcela nepoužitelné médium, jak se mi stávalo třeba před rokem daleko
častěji.
Hned na úvod chci zdůraznit, že naše testy nemohu dávat výpověď
o nějakých absolutních hodnotách kvality médií, ale, díky svému charakteru a
možnostem, pouze o relativních vlastnostech médií, čili mohou hovořit pouze o
tom, jak si ta která média vedou v porovnání s ostatními také námi testovanými.
Během testování jsem se nesetkal s nějakými závažnými výhradami
k této činnosti s výjimkou komentářů našeho čtenáře, který píše pod přezdívkou
Mike a který tvrdí, že výsledky testů nemohou vypovídat vůbec o ničem, protože
prý například závislost výsledku na rychlosti čtení v testovací mechanice je
přímo fatální. Vůči tomuto komentáři se musím výrazně ohradit. Nikdy jsme
netvrdili, že testy jsou nějakým absolutním měřítkem kvality. Navíc všechna
měření mají stejné podmínky, co se týče třeba právě té rychlosti čtení.
Testování probíhá na mechanikách, které jsou skutečně pečlivě vybírány tak, aby
vlastní kvalita mechanik ovlivňovala výsledky testů minimálně. A to, co v testu
vyjde, docela dobře koresponduje s tím, jak se pak toto DVD chová v přehrávačích
či PC DVD mechanikách.
Mechaniky, používané nejčastěji k zápisu médií pro testy:
|
Kromě toho jsem ještě celkem řídce používal k zápisu mechaniky
Pioneer DVR-A05,
Plextor PX-708A,
SONY DRU-510A,
LiteOn LDW-851S,
SONY DRU-530A, a
LG GSA-4081.
Mechaniky, používané ke čtení médií programem KProbe
- LiteOn SOHW-1633S@1653S
- LiteOn LDW 851S
- Teac DV-W58GA@LiteOn SOH-832S
byly vybírané mechaniky s ohledem na co nejkvalitnější čtení a
co nejmenší rozptyl takto získaných hodnot. Rychlost čtení byla vždy 4× CLV,
nastavení programu KProbe na 8 ECC bloků pro PIE a 1 blok pro PIF (PO) chyby.
Přesný popis metodiky je ve výše zmíněném článku.
Testovaná média byla v drtivé většině případů zapsána svoji
certifikovanou rychlostí. V případech, kdy tomu tak nebylo, to bylo v poznámce k
testu výslovně uvedeno. Bylo to ve dvou typech případů:
- Tehdy, když i při overspeedu byla zachována vysoká kvalita
záznamu. - Pokud mechanika nebyla schopna nabídnout certifikovanou
rychlost, nebo byly výsledky při certifikované rychlosti velmi špatné, zkusil
jsem někdy médium zapsat rychlostí nižší.
Časová stálost dat na médiích
Průběžně jsem zkoušel, jak data vydrží. Zajímalo mě to hlavně
po aféře s médii s barvivem od firmy Interaxia AG (Multidisc), nebo i po mých
hrozných zkušenostech z doby zhruba před rokem s několika sortami médií
Gigamaster. Musím říci, že jsem na žádných mnou testovaných médiích, která jsou
zařazena v databázích testů, nezjistil ztrátu dat a výsledky testování třeba po
třech měsících odpovídaly docela dobře stavu těsně po vypálení. Pravda je, že
jsem takto netestoval média všechna, ale pouze část od všech možných značek (asi
tak čtvrtinu médií). Pokud bych našel výrazné zhoršení kvality, napsal bych to
do poznámek k testům a na podezřelou značku bych se zaměřil. Ale zatím jsem u
žádných z testovaných médií nezjistil ztrátu dat.
Vzorec pro výpočet skóre
K výpočtu skóre se používá dosti komplikovaný vzorec, který jsem
sám vymyslel. Když jsem ho porovnával s výpočtem kvality třeba u programu
CD/DVD-Speed, musel jsem sebekriticky přiznat, že ten můj vzorec je o dost
lepší. Jako vstupní hodnoty se používá průměr PIE chyb na 8 ECC bloků a
maximální počet PIF chyb v jednom ECC bloku a .... chtěl jsem použít i průměrný
počet PIF chyb na jeden ECC blok, ale toto číslo je u mnohých médií příliš
nepřesné (mrňavé), a proto jsem místo toho použil celkový počet PIF chyb na
médiu, který se u DL médií snižuje koeficientem 1,8 (poměr kapacity DL a SL
média) . Protože média zapisuji na plnou kapacitu pouze s minimálními rozdíly a
také vzhledem k tomu, že výsledky nejsou žádná exaktní čísla, ale poměrná čísla
pro porovnávání médií, docela to podle mého soudu postačuje. Víc vám zatím
neprozradím, snad jen to, že se pro výpočet používá i metodika výpočtů ze
speciální teorie relativity - nakonec i výsledky testů mají relaci jen vůči
sobě, tak proč ne.
Závislost kvality média na výsledném skóre
Uvedu zde několik kategorií. hranice mezi kategoriemi samozřejmě
nejsou nijak ostré, ale velmi pozvolné, nicméně zhruba platí, že čím vyšší
číslo, tím horší kvalita a je to potvrzeno i zkušenostmi při čtení (třeba
rychlost čtení), nebo i zasekáváním či nemožností přečíst data vůbec.
|
Ale najdou se i média, která jsou výjimečná - například
toto médium, které
má skóre 956 a přitom se přečíst dá. Ale jak se říká, výjimka potvrzuje
pravidlo...
Vztah mezi výrobcem a značkou média
U mnohých značek médií je zcela nejisté, u jakého výrobce se toto médium zrodilo. U některých značek je střídání výrobců velice časté a téměř každá várka médií je prostě od někoho jiného, ale na samotném médiu to nepoznáte, protože potisk i krabička jsou vždy stejné. Takovým typickým příkladem je značka Gigamaster. To ještě však neznamená, že byste s takovou značkou museli mít jedině negativní zkušenosti. Pokud jste totiž měli štěstí a koupili jste si větší zásobu takových médií, která zrovna vaší vypalovačce chutnají, pak můžete s takto „nevěrnou“ značkou být velice spokojeni.
Dalším fenoménem je snaha některých značek mít v nabídce jak velice kvalitní média, tak média poněkud horší kvality, a to i přes to, že stále zůstává u stejných výrobců. Přitom odlišení těch kvalitních od těch horších může být někdy nedostatečné, až někdy přímo i nulové. Takže vy na základě nějakého testu, případně dobrých referencí si můžete nakoupit média takovéto značky, ale protože samozřejmě raději vybíráte ta levnější média, pořídíte si méně kvalitní výrobky, se kterými můžete mít i výrazné problémy. Znovu uvedu příklad, tentokráte další lokální značka Emgeton. Ta má v nabídce jak naprosto špičková média vyrobená firmou Taiyo Yuden, tak i výrazně horší a mnohdy problémové Interaxie.
A když už jsem se zmínil o těchto dvou značkách médií, tak si neodpustím jednu perličku. Tento týden jsem viděl v TESCU jakási média Gigamaster za 39,90 Kč a vedle Emgeton Taiyo Yuden za 36,90 Kč, oboje na 4× speed. Ale to snad byl spíše úlet...
Nyní, ač to neustále oddaluji, se již asi budu muset vyjádřit k
naměřeným výsledkům a z nich plynoucím závěrům. Nu, skočím do toho rovnýma
nohama.