Když Sigma před pár dny vypustila novou verzi svého softwaru Sigma Photo PRO, která v kombinaci s novými firmwary vylepšuje barevnou věrnost výstupů řady DP Quattro, odstartovalo to spekulace na téma možného odhalení nového aparátu, při jehož přípravách bylo zlepšení dosaženo. Spekulace rychle utnulo oficiální ohlášení dvou novinek z řady SD, tedy aparátů s výměnnými objektivy.

Foveon X3 Quattro APS-H

Prvním překvapením bylo, že jeden z modelů je vybaven snímačem formátu APS-H (26,6×17,9 mm), což je pro Sigmu a vůbec Foveon novinka. Trojvrstvý snímač není jednoduché vyrábět ve větších rozměrech - i proto s ním Foveon (v komerční podobě) začínal na APS-C crop 1,7× (20,7×13,8 mm), který provázel první digitální zrcadlovku Sigmy SD9, jejího nástupce (přidávajícího mikročočky) SD10, následně SD14 ze zvýšeným rozlišením a nakonec SD15, která implementovala novou elektroniku. Teprve poté, se snímačem Merrill, který razantně zvýšil rozlišení, došlo i k posunu na APS-C crop 1,5× (23,5×15,7 mm), podobně jako využívá např. Nikon a Pentax.

Nyní, po téměř 5,5 roce od okamžiku ohlášení prvního produktu s crop factor 1,5×, došlo na další posun. APS-H (26,6×17,9 mm). Stejně jako posun z APS-C 1,7× na 1,5× zvýšilo plochu snímače o 30 %, tak i APS-H oproti APS-C 1,5× přidává dalších 30 %. Ve srovnání s původním APS-C 1,7× je posun o 2/3 (skutečně to docela přesně sedí na ~66,7 %). Pokud budeme srovnávat se snímačem Quattro APS-C z aktuální generace produktů, pak Quattro APS-H zvyšuje rozlišení zcela adekvátně ploše - o totožných 30 %. Znamená to, že rozteč pixelů se nemění.

Pokud jde o efektivní rozlišení ve srovnání s Bayerovým snímačem, pak u klasického Foveonu obvykle odpovídalo dvojnásobku počtu pixelů druhé vrstvy (pro Bayerův snímač je obvykle jas odvozen ze zeleného kanálu, který má poloviční rozlišení oproti celkovému rozlišení snímače). Barevné rozlišení ve srovnání s Bayerem odpovídalo zhruba součtu rozlišení všech tří vrstev. U generace Quattro už uvádí Sigma jeden údaj, který je dvojnásobkem rozlišení vrchní vrstvy, ze které je odvozena jasová složka. Je ovšem třeba podotknout, že na webu má Sigma ve specifikací patrně chybu - v tabulce nových modelů zřejmě zaúřadoval šotek a vložil čísla, která neodpovídají výpočtu, který Sigma používá (a vlastně ani ničemu jinému). Do naší tabulky proto vkládám správně vypočtené údaje.

SD Quattro H

Nová vlajková loď kombinuje snímač APS-H s bezzrcadlovým provedením. Sigma se rozhodla zůstat u bajonetu SA. Z toho vyplývají silnější i slabší stránky nového těla. Jasnou výhodou je kompatibilita se stávajícími objektivy, takže majitelé zrcadlovek Sigmy mohou na tělo nasadit stávající optiku. Některé neoficiální zdroje nicméně hovoří o tom, že se kompatibilita týká jen novějších objektivů (řada Global Vision, tedy A, C a S). Nevýhoda pak vyplývá z toho, že SA bajonet je dimenzovaný až pro full-frame zrcadlovky. Průměr a vysoká registrová vzdálenost znamenají, že výsledné proporce nejsou nijak kompaktní. To ale ani u řady SD, která je tradičně vybavena pro bateriový grip, externí blesk a velké full-frame objektivy, nikdo nečekal.

Sigma SD1 (vlevo) a SD Quattro H (vpravo)

Vzhledem ke změně konceptu došlo i na přesun řady ovládacích prvků, z nichž některé se svým pojetím blíží spíš kompaktní řadě DP. Jak praktické a ergonomické to bude, zatím nebudeme hodnotit; krom pracovníků a spolupracovníků Sigmy zatím nikdo novinku neměl v ruce.

Aparát nese zezadu dvojici displejů, z nichž jeden slouží k zobrazování náhledu a snímků, druhý pak k zobrazení aktuálního nastavení a stavu (clona, čas, stav baterie, počet zbývajících snímků, AF, expozice, ap.).

Rozlišení 3" LCD je solidních 1,62 MPix. Rozlišení hledáčku dosahuje 2,36 MPix a zvětšení 1,09×. Aby bylo možné zachovat kompatibilitu se stávajícícmi objektivy, nabízí SD Quattro jak fázové, tak kontrastní ostření.

Funkcionalita a elektronika

Novinkou v nabídce Sigmy je funkce Super-Fine Detail (SFD), která je vhodná pro focení statických scén, u nichž je maximální prioritou vysoký dynamický rozsah a nízký šum. Princip spočívá v zachycení série sedmi snímků o různé expozici, které jsou uloženy jako RAW do formátu X3I. Osobně odhaduji, že jeden takový RAW může v případě scény s výraznou kresbou dosahovat až kolem 500 MB. Při následném zpracování v softwaru Sigma Photo Pro je z těchto dat vygenerován snímek se sníženým šumem a zvýšeným dynamickým rozsahem.

S generací Quattro uvedla Sigma nový procesor True III, který je rychlejší než dvojice True II používaná např. u řady Merrill. S SD Quattro se Sigma rozhodla osadit rovnou dvojici těchto procesorů, aby zpracování dat bylo ještě rychlejší. Zvětšen byl i buffer pro sériové snímání, kapacita použitých DDR3 pamětí vzrostla na dvojnásobek, takže zvládne pojmout 10-14 snímků v řadě. Díky oběma zlepšením stoupla také rychlost sériového snímání na 3,6-3,8 snímku za sekundu.

Nakonec nechybí ani podpora pro focus-peaking, tedy zvýraznění objektu, který je v hloubce ostrosti.

SD Quattro vs. SD Quattro H

Prozatím jsme mluvili převážně o SD Quattro H. Přichystaná je ale i varianta těla bez „H“, která je vybavena APS-C 1,5× snímačem. Rozměry ani funkcionalita se neliší, rozdíly plynou spíš z odlišných rozlišení:

Rozdíl samozřejmě bude i v ceně, ale ta prozatím není stanovena. V souvislosti s rychlostí snímání a kapacitou bufferu se hodí zmínit, že je stále podporován režim focení v nižším rozlišení (LOW), kdy se vždy čtyři pixely vrchní vrstvy chovají jako jeden, takže odpovídají pixelům ve střední a hlubší vrstvě. V tomto režimu se s novou verzí softwaru Photo Pro chovají stejně jako předešlé generace snímače Foveon, kdy je pro každý pixel výsledného obrazu zachycena v každé vrstvě unikátní barevná informace (nedochází tedy k částečně ztrátové kompresi barev). V tomto režimu je fyzické rozlišení snímku necelých 6,5 MPix, což po stránce jasového rozlišení odpovídá asi 13 MPix snímku z Bayerova snímače, přičemž barevné rozlišení je vyšší. Pro představu: podobonou konfiguraci, tedy APS-H snímač 27,0×17,8 mm nabízela legendární řada Canon EOS 1D, z níž první model dosahoval rozlišení 4,2 MPix, druhý 8,2 MPix, třetí 10 MPix a čtvrtý 16 MPix. SD Quattro H by v LOW režimu po stránce efektivního rozlišení jednoznačně překonala první dva modely, ve většině případů i třetí a ve vybraných případech (jemná barevná kresba) i čtvrtý.

Buffer modelu H pak stačí na 20 snímků a rychlost dosahuje až 5 FPS. Pouze pro JPEG je nově podporovaný i režim S-LO (super low), kdy je u obou modelů výstupem Full-HD rozlišení: 1920×1080.

Konektivita, příslušenství

Pro ukládání snímků lze použít karty typu SD, SDHC, SDXC a Eye-Fi. Při použití režimu Super-Fine Detail asi bude minimem 32 GB kapacita, jinak bude nutné karty měnit podobně rychle jako cívky s filmem. Z dalších rozhraní jsou k dispozici USB 3.0 (micro-B) pro ty, kteří nechtějí pořizovat samostatnou USB 3.0 čtečku (pomalejší s ohledem na očekávanou velikost RAWu nemá smysl), dále HDMI konektor (Type C mini-pin) a konektor pro drátovou spoušť.

Krom klasických doplňků jako je drátová spoušť, blesk a dok na blesk, potěšila zájemce Sigma hlavně gripem, který podobně jako u minulých generací pojme dvě baterie, ale na rozdíl od předešlých umožňuje zároveň ponechání baterie v těle aparátu, takže celková kapacita vzrůstá (slovy Sigmy) až o 200 %, tedy (našimi slovy) na trojnásobek.

Zatím je těžké většinu novinek hodnotit, ukážou až první snímky, testy nebo praxe. Pokud bych se omezil na osobní názor, pak nebudu hodnotit rozhodnutí zůstat u bezzrcadlovky u zrcadlovkového bajonetu, který přinesl na jedné straně výhody (kompatibilita) a na druhé nevýhody (rozměry), ale vypíchnu jen to, co vyplývá z parametrů (v pořadí od nejzásadnějšího)…

výhoda

• režim Super-Fine Detail
• APS-H snímač
• rychlejší zpracování dat a větší buffer
• ~6,5 MPix LOW režim
• 26 MPix výstup

nevýhoda

• absence výklopného displeje (ne vždy lze pohodlně koukat do hledáčku, nebo kolmo na fixní LCD)

aktualizace: Sigma SD Quattro bude vydaná v létě, SD Quattro H koncem roku