To je sice pěkné, ale nepodléhá to žádné specifikaci a je to jenom takový omyl. Toto by měla být plnohodnotná paměťová karta a předpokládám, že by zde měla být jednoduchá možnost zapojení do PCI-E slotu v každém počítači.

s tím HDD to ber zase takhle: sto 30GB kartiček versus jeden 3TB disk ;-)

Hmm... a napadlo tě někdy, jak dlouho vydrží zapsaná data na paměťové kartě?... možná se budeš divit, prostě na nějaké dlouhodobé archivování to není příliš vhodné médium...

Uzivatel, ktory ma doma archivuje data na "malinkatych" flash kartickach sa potom nebude stacit divit, ked po 20 rokoch svojim detom bude chciet ukazat napriklad rodinne video a zisti, ze tie uzasne flash karticky si to prestali pamatat (kedze elektroniky z hradiel pomaly ale isto vyprchali) - tak sa bude musiet vratit k osvedcenemu a storociami overenemu spospbu - prerozpravat pribeh ustnym podanim. :D

Přesně to napadlo i mě: SD karty nevznikly jako náhrada diskety přenosu dat mezi PC, ale jako úložiště nePC zařízení.

Hmm, těžko může mít jedna karta zároveň rozhraní ATA a PCI-E. To by musela mít z každé strany jiný konektor a dva interní řadiče. Lidi by to nekupovali kvůli ceně.

Držet zpětnou kompatibilitu s předchozí generací vždy zvyšuje cenu. Je to pak o velké kalkulaci zda je přidaná hodnota zpětné kompatibility natolik velká aby zákazníci vyšší cenu zkousli - velmi často není. V kontextu toho jak právě cena často zabije slibné technologie (firewire vs USB) jsem spíše odpůrcem zpětné kompatibility.

add robustnost CF - znal jsem jednoho fotografa, co kopíroval dat z CF jejím vyjmutím z těla a vložením do čtečky - po dvou letech měl problém s kontakty v těle fotoaparátu

No ono je vice nez prakticke dlouhodoba data jednou za 5-10 let precist a nekam znova zapsat. Dostali jsme se s miniaturizaci jednoho bitu na tak nizke rozmery, ze dasta poskuzuji fyzikalni jevy jako ruzne kvantove probemy, kosmicke zareni apod.
V beznem provozu se s tim pocita a pripadne zmeny bitu jsou detekovany a opraveny pomoci ulozenych opravnych informaci.
Ale pokud clovek neco ulozi na leta a data se pritom vubec netestuji (a nezapisuji cas od casu zpet), tak riziko poskozeni techto dat je obrovske! A to nezavisle na tom, zda je to ulozeno na Flash, HDD, MRAM apod. Cim vetsi miniaturizace, tim vyssi pravdepodobnost poskozeni.
Flash "kondenzatory" ztraceji elektricky naboj (porad a pomalu). U SLC to trva opravdu dlouho, nez se naboj vybije uplne a zapsana 1 nejde poznat od 0 (napeti musi klesnout treba o 70%). U MLC je to mnohem horsi, tak uz pokles napeti o par procent (treba o 15%) a uz jsou data pozmenena.
U HDD nevim zda muze dojit ke spontanni (treba vlivek kosmicke radice) k depolarizaci magneticke domeny, ale vyloucit se to neda. Take si vspominam na problemy, kdy sousedni domeny se navzajem casem ovlivnovaly a tak zase mohlo dojit ke zmene bitu.
U CD, DVD, BluieRay zase degraduje barvivo.

Samo cim vetsi je jeden bit, tim vice klase poskozeni kvuli kvantovym jevum, zareni, chemickym zmenam.

Proto treba archivni CD (nebo DVD RAM) je porad jeste lepsi medium nez BlueRay, stara Flash vyrobena technologii 90nm SLC lepsi nez moderni 18nm MLC atd.

S tou archivací je to fakt problém... kolikrát nad tím přemýšlím a zatím mi vychází několik možností. 1. použít kvalitní CD-R (vhodné jen pro malé objemy dat), 2. použít DVD-RAM (to už je lepší, ale tak možná na fotky nebo podobné záležitosti). 3. použít HDD jako médium pro zálohy, tzn. jednou naplnit a víc na něj nesahat, maximálně jednou za pár let zkontrolovat. No a pak pochopitelně ty média vhodně uložit (CD a DVD chránit před UV zářením, nebo možná nejlíp před veškerým světlem) a HDD před magnetickým polem.

No a pak tady je jeden velmi zajímavý projekt, jenže tam to s datovou hustotou už vůbec není žádná sláva (ovšem na druhou stranu je tam velká pravděpodobnost, že kromě požáru nebo povodní to asi přežije hoooodně dlouho): http://ronja.twibright.com/optar/

Ovšem záleží, jestli bude ochranu proti zápisu řešit přímo karta nebo jen čtečka. U SD to totiž není vůbec přepínač, ale jenom jakési "šoupátko", kus plastu, nic víc... a čtečka pak detekuje pozici toho kousku plastu a podle toho povolí nebo nepovolí zápis (asi něco jako byla ochrana proti zápisu na disketách). No a nebo taky nedetekuje a zápis povolí ať tak nebo tak :-).

Já nevím, jak ty, ale já tam vidím zcela jasnou podobnost s iPhonem :)

Není třeba mít čtečku na milion formátů - je taky možné mít milion jednoformátových čteček. :-) Nebo jen dvě na ty karty, které zrovna používám.