S myšlenkou, jak zatočit s internetovými piráty přišel loni francouzský prezident Sarkozy. Vymyslel, že nejlepší je bude prostě odpojit. Kupodivu našel řadu příznivců nejen ve vládě, ale i v poslancích a senátorech (i v Japonsku by to chtěli), což nakonec vedlo k tomu, že začali pracovat na zákonu, který by to umožňoval a začalo se mu říkat „třikrát a dost“, protože až třetí přestupek by pro „piráta“ znamenal konec spojení.

Věřte tomu nebo ne, ale tenhle „ženijální“ zákon už ve Francii nastoupil cestu ke schválení, minulý týden prošel senátem a považte, hlasování bylo jednomyslné. Odborníci se pozastavují nad tím, jak rychle se to podařilo, aniž by senátoři tento problém nechali projít větší veřejnou diskuzí, nebo aby se alespoň více zajímali o následky, které by mohl přinést, potažmo o technická řešení, která si vyžádá. Podle pozorovatelů dohromady vůbec netušili, o čem je řeč, luštili jedno slovo po druhém. Průmyslová lobby, protože pouze ta bude mít z přijetí zákona profit, opět prokázala svou sílu. Ale Francouzi ještě nemusí plakat, než se zákon stane platným, ještě musí projít dalším schvalováním, na řadě je nyní Národní shromáždění, snad tedy další zákonodárci budou mít alespoň tolik rozumu, že si nechají vysvětlit, o co jde a dají také prostor těm, kteří je zvolili.

Nevětší legrace ale je, že tento zákon přichází těsně po té, co Evropský parlament přijal tzv. „Telekomunikační balíček“, kde se jasně říká, že omezit základní občanská práva a svobody může pouze soudní moc, nikoliv správní, jak nyní ve Francii činí. On ten zákon je nejen proti evropskému právu, ale on je protiústavní, protože popírá jedno ze základních lidských práv, kterým je právo na spravedlivý soud. Zda jste „pirát“ a tedy vinen, totiž bude určovat nějaká organizace, nikoliv soud.