S přelomem loňského jara a léta představila AMD Project Quantum, designový koncept minipočítače, který by díky neortodoxně řešenému vodnímu chlazení dokázal nabídnout výkon high-endového procesoru a dvou plně aktivních grafických jader Fiji s 4096 stream-procesory. Ze strany uživatelů byl nápad přijat velmi pozitivně, ale i přes určité indicie, které naznačovaly možnost sériové výroby a uvedení do prodeje, nakonec Quantum zůstal na úrovni konceptu, několika vzorků, které se předváděly na různých konferencích a které snad skončily v rukou partnerů AMD.

Když vyšlo najevo, že se sestava vzdáleně připomínající přesýpací (v tomto případě spíš přelívací) hodiny nedočká sériové výroby, snažili se diskutéři i média přijít na důvod, pro který ke zrušení projektu došlo. S odstupem času můžeme říct, že důvod nebyl jeden, ale hned několik.

První problém souvisel s hodně nestandardním návrhem sestavy, který vyžadoval velké množství velmi specifických komponent, které distribuční řetězec není schopný dodat. Vzpomeňme na situaci před dvěma lety, kdy Razer uváděl stylové notebooky Blade, které chtěl mít vyvedené v černém provedení se zelenými konektory. Zajistit standardní cestou dodávky zelených USB konektorů se ukázalo jako zhola nemožné a zakázková výroba v nestandardním barevném provedení vyšla Razer o $380 tisíc dráž. V případě sestavy jako Quantum, která je nestandardní celá a kde jde o mnohem víc než jen zabarvení plastu, je třeba očekávat výrazně vyšší částky.

I kdyby AMD věnovala finance a čas vyřešení těchto komplikací, stále by to nezaručovalo úspěch. Na jaký segment AMD s Quantum zprvu cílila, je patrné už při letmém pohledu na výstupní konektory. Červeně orámovaný a popisem „Liquid VR“ zvýrazněný výstup prozrazuje, že sestava byla projektovaná jako produkt pro hráče vybavené sety pro virtuální realitu. Jenže na tehdejší slova zakladatele Oculu Palmear Luckeyho, tedy že by se muselo stát něco strašného, aby se firemní VR set nedostal na trh v roce 2015, nebylo spolehnutí (pokud bychom tedy za onu strašlivou událost nepovažovali akvizici Facebookem).

Zajišťovat a financovat zakázkovou výrobu nestandardních komponent v situaci, kdy cílová skupina zákazníků neexistuje, postrádalo smysl. Změna názoru na straně Oculu znamenala několikakvartálový odklad virtuální reality a pro AMD neuskutečněnou příležitost. Project Quantum byl odložen na neurčito, samostatný Radeon Fury X2 doznal přerod z konzumní karty určené VR hráčům v profesionální produkt s výbavou na úrovni řady FirePro určený primárně vývojářům VR aplikací: Radeon Pro Duo, jehož vydání je otázkou necelých dvou týdnů.

Krom náročného zajištění komponent a absence cílového zákazníka se potenciální úspěch systému potýkal s ještě jedním problémem. I když měla AMD rychlý grafický hardware, postrádala procesor, který by byl výkonnostně adekvátní ke dvojici GPU Fiji. Stavět Quantum na letitých 32nm procesorech by bylo příliš riskantní, jako nedostatek by to zmínila prakticky každá recenze a pro většinu zákazníků by to byl primární důvod, proč sestavu nekoupit. Stavět Quantum na procesorech Intelu by sice řešilo výkonnostní a energetický problém, ale přinášelo dva další problémy. AMD by každým prodaným počítačem přispívala do kasičky Intelu a zároveň tím otevřeně uznávala nadřazenost konkurenčních procesorů.

Zdánlivě šalamounské řešení, které se objevilo před definitivním zamítnutím konceptu, tedy nabízet variantu s AMD i Intel procesory, by ještě zvýšilo variabilitu už tak atypické sestavy. AMD ale Project Quantum nezavrhla úplně, pouze ho dočasně odložila k ledu. Druhou šanci dostane s procesory Zen. Tím odpadne problém se stávajícími 32nm procesory FX-8000. V době dostupnosti Zenu navíc nebude existovat ani druhý problém - neexistence VR trhu. Prakticky všech ohlášené VR sety již budou komerčně dostupné. 

Druhá generace Quantum už samozřejmě nebude vycházet z GPU Fiji; v době Zenu již bude na trhu 14nm generace Vega, která dále posune výkon i energetickou efektivitu sestavy a doplní nové standardy obrazových výstupů (DisplayPort 1.3, HDMI 2.0), které se pro podobné zařízení více než hodí. V této situaci už bude mít smysl řešit poslední zbývající problém - dodávky specifických komponent na zakázku. I když v tuto chvíli nelze říct, zda se AMD druhý pokus podaří, je jisté přinejmenším to, že pro jeho uskutečnění budou panovat mnohem příznivější podmínky než v loňském roce.