Jedním z posledních špičkových modelů plasmové TV, byla u Panasonic ZT60. Na ni se výrobce snaží navázat stále se zlepšující LCD technologií, konkrétně za použití IPS panelů a lokálně tlumeného podsvícení. S každou další generací je to lepší a lepší, ale rovnou na úvod prozradím, že dle kolegů z FlatPanelsHD, kteří měli možnost porovnat si krátce právě plasmu ZT60 s předchozí LCD TV WT600 a novou AX900, které se dle Panasonicu plasmám velmi blíží, to ani tak stále ještě není ono.

LCD TV Panasonic AX900 je, věřte tomu, nebo ne, již druhou generací 4k TV tohoto výrobce. Tedy bude, na trhu se objeví až na podzim tohoto roku. Výrobce se u ní zaměřil opět na obvyklou slabinu LCD proti plasmám, tedy slabé podání černé, resp. velmi tmavých odstínů. To, co plasma precizně odliší za současného brilantního podání černé, znamená v případě LCD slité tóny a hlavně černou, která není černá, jen velmi, velmi tmavě šedivá.

AX900 využívá jak velmi pokročilý IPS LCD panel, tak techniku zvanou „local dimming zones“. Tato metoda výroby černé spočívá v tom, že tam, kde je obraz skutečně černý (nebo se černé velmi až limitně blížící), tlumí nebo vypíná TV podsvícení. Má to ale své nedostatky.

Plynou ze samotné povahy technologie. Vezměme si obě z hlediska podání rozsahu jasů skvělé technologie: plasmovou i OLED. V obou případech má každý bod či pixel své vlastní podsvícení, resp. jas není generován nějakým podsvícením, nýbrž fyzikálně vlastním pixelem. V případě OLED jsou to světlo emitující diody, z nich je panel tvořen, v případě plasmy jsou to obrazové „kapsy plynu“, které při určité hodnotě napájení generují danou hodnotu jasu. Pěkně od nuly až po maximum. LCD nic takového nemá, zdrojem podsvícení zde byly dříve podsvětlovací trubice, v podstatě „zářivky“ po obvodu panelu, dnes spíše pole LED.

Dlouhé trubice lokálně řídit nešlo, ale matici LED již ano. Na tom, jak jemná tato matice je, pak závisí velikost oněch dílčích zón, které je možné lokálně tlumit. V případě Panasonicu AX900 je těchto zón celkem 128. Výsledkem je tedy lepší obraz než u minulé generace, a to přímo výrazně lepší, ale stále je to oproti plasmě málo. Zejména proto, že tyto zóny generují na hranách objektů v meší či větší míře světelný blooming. Při představě hypotetické plasma TV o rozlišení 3840×2160 bychom se totiž bavili o 8 294 400 zónách (tolik jich v principu má hypotetická 4k plasma TV, resp. reálná OLED TV), kde nedochází k přesahu podsvícení či naopak je tlumení na okolní obrazové body.

Panasonic s modelem AX900 ukazuje další výrazné zlepšení technologie LCD TV, ale není vhodné propadat nadšení. O LCD se stále hovoří jako pouze o přechodné technologii. Jednoho dne budou OLED TV finančně dosažitelné pro každého, bez ohledu na úhlopříčku či rozlišení v dané době používané.

Každý správný nostalgik jistě zatlačuje slzu při pomyšlení, že Panasonic ukončil vývoj plasmových V ještě před uvedením UltraHD / 4k modelu. Ale takový je prostě život, bez ohledu na daleko lepší obrazové podání, nebyla plasmová technologie i přes veškerý pokrok v jejím vývoji, energeticky konkurenceschopná pro takto vysoká rozlišení. Ona taková vlastně nebyla ani ve FullHD éře, ale odstup od LCD TV nebyl tak velký.