V jednom z mých posledních článků, které zde na DIIT měly v titulku slovo RETRO (ani se nechce věřit, že to budou už čtyři roky), jsem psal o distribuci WinLinux 2000, která se na přelomu století pokusila přiblížit Linux i běžným uživatelům Windows 9x, kteří nechtěli řešit věci jako rozdělování disku či bootloader. V dané době bylo víceméně pravidlem, že pokud distribuce měla vypadat přívětivě, pak měla jako desktopové prostředí K Desktop Environment, zkráceně KDE.

Nebylo to náhodou. KDE vzniklo v roce 1996 z frustrace z roztříštěnosti grafických nadstaveb Unixu a unixových programů s GUI obecně. V příkazové řádce jsou unix-like systémy takřka vzorem uniformnosti. Ačkoliv (v té době ještě tržně relevantní) komerční Unixy, Linux i všechny varianty open-source BSD systémů vyvíjely různé skupiny vývojářů, s různou kulturou a různým přístupem k věci. Stačilo se posadit k terminálu s nějakou obecnou znalostí shellu a člověk se velmi rychle zorientoval - manuálové stránky byly psány všude vesměs stejně, parametry příkazů se zadávaly také totožně a lišily se maximálně v tom, co dělaly. I ty příkazy samy byly všude velmi podobné, ačkoliv se mohly odlišovat v detailech, neboť šlo o nezávislé implementace téhož.

Ale jakmile jste opustili textový terminál a nastartovali X Window System (X11), začal chaos. Přímo v distribuci X11 byl dodáván správce oken twm, který však byl  velmi jednoduchý a velmi rychle proto začaly vznikat jeho další a další nástupci. A jelikož každý takový nástupce řešil nějaký nedostatek, ale jen málokdy řešil všechny, nebo alespoň navázal na řešení jiná, brzy fungovaly každý jinak a každý také jinak vypadal. Připočítejme k tomu dobrou desítku navzájem odlišných grafických toolkitů, s jejichž pomocí byl psán software a máme hrubý obrázek, s nímž se uživatel potkal, opustil-li bezpečí Windows či Macintoshe.

V roce 1996 si německý student Matthias Ettrich řekl, že by to asi tak zhruba mohlo stačit a že Linux potřebuje dobře vypadající, pokud možno konzistentní a otevřené desktopové prostředí. Vývoj takového prostředí proto zahájil a to pod názvem Kool Desktop Environment. KDE hned od začátku nezapřelo inspiraci třemi konkurenty: CDE, Windows 95 a OS/2 Warp. Kdo někdy s některým z těch prostředí dělal, v prvním KDE ty inspirace vidí. Volba to nebyla špatná - všechna uvedená rozhraní byla v té době maximálně tři roky stará, používaná zejména v profi sféře a dobře vymyšlená. Práce šla rychle kupředu, první ostrá verze vyšla v červnu roku 1998 a uživatelé s ní byli spokojeni.

Bohužel ale nebyli spokojeni teoretici svobodného software. Matthias Ettrich totiž zvolil pro KDE grafický toolkit Qt od skandinávské společnosti Trolltech, který byl vyvíjen už od počátku 90. let pod komerční licencí, a i když od roku 1995 existovala i verze dostupná včetně zdrojového kódu zdarma, tato „free“ licence byla free jen v uvozovkách - neumožňovala totiž modifikaci samotného Qt a další šíření těchto modifikací. Ačkoliv tedy KDE splnilo prakticky všechny cíle, které si dalo a uživatelé ho také měli rádi, v roce 1997 začaly práce na konkurenčním velkém unixovém desktopu GNOME, které byly v roce 1999 završeny prvním releasem. Sjednotit desktop na Unixu se tak nepovedlo, a jelikož od té doby vznikly doslova desítky dalších prostředí, asi nikdy ani nepovede.

Při příležitosti dvacátého výročí KDE byla v roce 2016 jedničková verze re-relasnuta upravená pro překlad na moderních verzích unix-like systémů. Tenkrát to vesměs zapadlo, v posledních několika týdnech byla však úspěšně rozběhnuta pod aktuální verzí Debianu a dokonce vznikla s tímto desktopem samostatná live distribuce arix. Asi bych to přešel, nicméně když se balíčky s KDE1 objevily i v mé oblíbené distribuci, nebyla už jiná možnost než to vyzkoušet.

Hned jsem si vzpomněl, jak jsem tehdy KDE objevoval, nostalgie je ještě slabé slovo. Měřič vzdálenosti, kterou za den ujela myš po obrazovce. Generátor fraktálů. Světový čas. Formátovací dialog pro diskety ala Windows. Sticky notes ala Macintosh. Tohle všechno přímo křičí: devadesátky! KDE1 lze ale prakticky vzato používat jako běžný desktop i dnes - s moderním softwarem se snese.

Aby byla zdůrazněna orientace na běžné uživatele, byla v KDE od začátku spousta jednoduchých desktopových her. A fungovalo to! V dané době byly  tyto hry jedním z důvodů, proč mi na rodinném počítači coby teenagerovi experimenty s operačními systémy procházely. Když to má nejen Hledání min a Solitaire ale i Mahjongg Solitaire a Tetris, tak to přece jen asi bude lepší než ty Windows, ne? Každý si v Linuxu něco našel. Já tedy spíše kompilátor C a interpret PHP, rodičové pasiáns na několik způsobů.

Tehdy jsem byl opravdu přesvědčen, že tohle je cesta. Že takhle za chvíli bude vypadat Linux všude, a až tak bude vypadat Linux všude, tak se rozšíří na všechny počítače. Nebyl jsem v tomhle bláhovém pomýlení zdaleka sám, ostatně rok nástupu Linuxu na desktop je od té doby mudrci očekáván zhruba stejně, jako kdysi byla očekávána znamení ve hvězdách. Já už neočekávám, na mém desktopu je od té doby s drobnými pauzami stále, takhle už dávno nevypadá a i přesto jsem zcela spokojen. Ovšem bez jedničkového KDE1 by se to možná nestalo.