Steve Wozniak se do Airu pustil na konferenci ve Spojeném království: „Když jsem se konečně mrknul na ty novinky, iPad mě neoslovil. Ano, je tenčí, ale co potřebuju, je úložiště. Doma nemám rychlé připojení, ani připojení v hotelích za moc nestojí, takže si nosím vše potřebné na iPadu. Doufal jsem v 256GB model. Doufal jsem ve větší úložiště, protože bych měl rád na iPadu uložené všechny epizody The Big Bang Theory. Takže jsem napsal ženě: 'Ne, tohle nechci.'“

• Ultralehký iPad Air a iPad mini s Retinou oficiálně ohlášeny

Wozův požadavek může působit jako dost subjektivní, ale pokud se nad tím zamyslíme, není o nic méně oprávněný než například požadavek na rozlišení (které u iPadů od prvního modelu řádně vzrostlo) nebo požadavek na procesorový výkon, který roste taktéž.

Maximální kapacitu úložiště však Apple příliš nezvyšuje - první iPad nabízel až 64GB zatímco dnes, po čtyřech generacích a téměř pěti letech, jsme na dvojnásobku.

Proč Apple paměť nerozšiřuje? Vidíme dva poměrně pragmatické důvody. První spočívá v tom, že paměť není vidět. Pokud se vedle sebe postaví iPad s Retinou a bez, je rozdíl jasně patrný. Pokud o sebe opřete klasický iPad a iPad Air, je rozdíl ještě viditelnější. Dvojnásobek flashových čipů pod kapotou ale WOW efekt neudělá.

Druhý důvod tkví v situaci na trhu s paměťmi. Ceny v důsledku „vyřešení“ krize (= krachem některých výrobců a zavřením dalších) buďto stagnují nebo stoupají. Když by chtěl Apple nabídnout 256GB model, musel by (pokud by se nechtěl ukrojit z marží) zvýšit cenu. Jenže iPad Air stojí v 128GB provedení $929 a s ohledem na škálování ceny podle kapacity úložiště by 256GB varianta přelezla magickou hranici $999 - zkrátka by šlo o čtyřciferné číslo, což už je ve světě IT nezanedbatelný marketingový problém.