Kdysi jsem si koupil zrcadlovku. Po pár měsících jsem si přesně tohle uvědomil, když jsem koukal co s těma fotkama co jsem udělal. Tak mě to šokovalo, že jsem od té doby v podstatě necvakal...

Jo tohle zřejmě potká dříve nebo později každého. Přesně jak píše autor, k největší selekci toho co člověk nacvakal dojde později a to čím bude ten odstup větší tím více to člověk vycítí. I když má člověk popsáno odkud daný snímek je, ale není za ním nějaká vzpomínka která naskočí při pohledu na něj, je takový snímek mrtvý a dříve nebo později ho člověk smaže, protože ho neosloví. Tak že naprostý souhlas s autorem článku.

No vidíte , stejně jako lze hodnotit tisíce výcvaků téhož , můžeme také shodně hodnotit celé filmové etudy , které se od výcvaků v mnohém neliší a to ať jde o vlastní dokumentační video či filmový blockbuster . Dříve nebo později si člověk společného schématu všimne v jakémkoli lidském díle , o to víc pak ocení opravdu unikátní pohled na svět okolo a možná pozděj začne vnímat jedinečnost okamžiku , kterému byl sám přítomen .

tak nevim, prvni pulka nabada, ze fotit defakto uz nema smysl a v druhe pulce jsme na 100 fotkach za den :) no to uz mam asi za sebou, jedu na vikend pryc a vracim se tak z 30-50 rawama a jestli si z toho vyvolam 10 nebo 15? jak kdy ...ale kdyz je nejaky rodiny sraz, tak pravda ze hlavne decka cvakaji o sto sest a i tak stejne po takovym vikendu mam tak 50-60 vyvolanych z rawu, zbytek pro me uz neexistuje ...
fotim jpg+raw, pri prekopirovani projedu zrychlene jpg a udelam velky prumaz (prvni jeste ve fotaku cestou napr vlakem), a z toho co zbyde si pak dlouho vybiram co vyvolam a popr pohraju si s ni ...

Bohužel máš pravdu Davide... a není ani potřeba chodit na flickr, stačí se podívat do našich českých luhů, hájů a web galerií... chválí a lajkují se naprosto podprůměrné cvaky, protože je vyfotil kamarád/kamarádka, a fotografie, u kterých lidé přemýšleli a snažili se jim vtisknout nějakou "přidanou hodnotu" ve formě emocí, jednoduše propadnou bez vetšího zájmu...
Lidi se dneska spokojí s tupou konzumací prázdných kalendářovek - stačí, aby ji udělal buď kamarád nebo známé jméno. Dobré je taky dělat HDR za každou cenu nebo fotografii přeostřit/přesaturovat, to je rovněž recept na úspěch :). Hlavně u toho nepřemýšlet a jenom tupě lajkovat a chválit i ty sebevětší sračky plné kompozičních chyb a postrádající světlo :).

Na druhé straně je potřeba říct nejen A, ale i Bé. Fotíme pro anonymní lidi na webu nebo proto, že to baví primárně nás? Je sice fajn, že podobnou kytku / krajinu / zátiší podobným objektivem vyfotilo tisíc lidí předemnou. Já jsem ten motiv pojal po svém, vtiskl jsem jí svůj styl a pohled na svět a budu ji ukazovat svým kamarádům...

Takže klasika. Pravda je někde uprostřed. Člověk by se měl u focení naučit myslet, komponovat, pracovat se světlem a být sebekritický, aby bez větších nářků vymazal ty největší hrůzy a publikoval věci, na které se dá aspoň trochu koukat.

Oponoval bych ale tvému názoru na prohlížení webových galerií - člověk se i tam může něco naučit. V okamžiku, kdy člověk vyroste z úžasu nad každým výcvakem, je dobrá škola analyzovat cizí snímky, hledat na těch špatných chyby a těmi dobrými se naopak inspirovat (tím nemyslím bezmyšlenkovitě kopírovat).

Obávám se, že jste těch 99% silně podcenil - přidal bych nejméně dvě devítky za desetinnou čárku...

Ale nevidím v tom nic špatného. "Umělecké střevo", tedy schopnost vidět věci jinak a pokusit se svoje vidění lidem zprostředkovat, má opravdu jen málokdo. A kolik lidí s touto schopností, obvykle jsou to lidé zaměření spíš humanitně než technicky, dokáže zvládnou techniku focení natolik, aby se na to dalo koukat i po stránce technické? Drtivá většina lidí zvládá něco v rozsahu od rozmazaného výcvaku čehokoliv po kompozičně a technicky správnou fotografii nějakého líbivého námětu. A co má být? Mají proto přestat miliardy lidí fotit? Fotografie není přece jen prostředek uměleckého ztvárnění světa. Fotografie je zábava, fotografie je prostředek k zapamatování světa či lidí, fotografie je koníček, fotografie je možnost, jak postupně zdokonalovat své schopnosti v oboru, a v neposlední řadě je fotografie prostředek k obživě desítek a možná stovek tisíc lidí v konstrukčních kancelářích, továrnách, obchodech, fotolabech a reklamních agenturách.

pokud se někomu ty fotky nelíbí, ať si ..... políbí. Tisícům dalším lidem se to líbí, nevidím důvod pro nějakou "uměleckou" selekci.
Patřím mezi lidi, kteří mají raději obsah fotky, než její ztvárnění. Raději uvidím výcvak celého auta, než jeho umělecky vyfocený bok s odrážejícím se sluncem. Jsem rád když má fotografie popisky (např. Buick Electra 1969), než nic neříkající "auto", "veterán", "img00252".
A nemusí to být jen o autech, to samé se dá napsat o lokalitě (jsem zaslechl, že je tam krásně, tak si najdu cizí fotky a i podle toho se rozhodnu jestli tam pojedu, nebo ne), zvířatech, rostlinách, architektuře ... vlastně jediná oblast, kde upřednostním ztvárnění nad obsahem je akt.
Samozřejmě pokud autor vydává svou fotografii za umělecké dílo a není jím, je možné jej usadit zpátky na zem. Nicméně bědovat nad tím, že jsou ty fotky "vo hovně" ... nejsou. Pro spousty lidí mají hodnotu. Užitnou ...

Hotový depresivní robot Marvin je pan Ježek.
Mám opačnou zkušenost. Před skoro patnácti roky jsem si koupil svůj první digitál (nic extra ani na tu dobu) a cvakal s ním, co se dalo. I přes občasné pokusy nad fotkou přemýšlet byla naprostá většina taková, jak se o ní píše v článku. Výlety, pařby, akce, dovolené, muzea, převážně s partou podobných starých mládenců, jako jsem já. Vše jsem ale poctivě archivoval a jsou toho tisíce fotek. Nedávno jsem je po delší době prohlížel a byla to obrovská nostalgie. Živě jsem si připomněl všechny ty divočiny a krásy, co jsme zažili. A jak jsme se za tu ne až tak dlouhou dobu změnili, krásně se to sleduje v čase. Vše jsem jim nasdílel a setkalo se to s velkým úspěchem, věřím, že nefalšovaným, shlédnutí a komentářů mají ta alba od těch pár lidí dost. Kdybych těch fotek měl pečlivě vybranou desetinu, nebo méně, velký kus atmosféry a vzpomínek by bylo pryč, z hlavy se jich překvapivě hodně vytrácí. Nejvíce mě mrzí, že když ten první digitál morálně zastaral, přestal jsem ho skoro vytahovat a je pár akcí, ze kterých jsou třeba jen 2 - 3 fotky. No co, koupil jsem nový lepší (a pak další nový ještě lepší) a cvakat mě zase baví. Takže za mě cvakání zdar!

Můj foťák pomalu odchází a já přemýšlel, jestli zakoupit nový, lepší, či onu zrcadlovku. Nakonec volba přišla na nový telefon s 13 MPix čipem. Proč? Protože dle autora dělám tupé výcvaky bez jakékoli umělecké hodnoty, kterými plním sociální sítě. A na to mi foťák v telefonu stačí. Radši se budu rozhlížet po kraji, než štelovat 15 minut půlkilovou cihlu, se kterou se tahám celý výlet, abych udělal pár rádoby uměleckých fotografií, kterými budu prezentovat svůj vytříbený vkus a skill. Radši se pohodlně zařadím mezi 99% ovcí, co si užijí výlet live a sem tam cvaknou nějakou tu momentku.

Rád bych upozornil autora článku, že to co napsal není nic výjimečného, co by už jsme 100x nečetli předtím a nebylo napsáno lépe.
Pozdravuje Nietzsche :-D

Velmi pěkné zamyšlení, hlavně s tím zaznamenávat a nechat si okamžik v podstatě ujít plně souhlasím.

Kdysi někdo napsal (možná to byl pan Karbusícký), že hodnotu vlastních fotografií můžeme rozpoznat tak, že si zajdeme do labu a třeba z té série z Balkánu si necháme udělat několik opravdu velkých a drahých zvětšenin (min. několik tisíc za kus). Teprve pak člověk začne uvažovat skutečně kriticky a často zjistí, že žádný snímek nemá takovou hodnotu, aby se vyplatilo "do něj investovat".

Fotografie jako připomínka a stimulant paměti má hodnotu i když je to jen výcvak, takže proč ne, ale nesmí to být 800 fotografií za den. Horší než obyčejnost je "inflace". Pokud se někdo rozhodne prezentovat fotky z dovolené (co já vím v Thajsku) a přinese nepromazanou SD kartu s 998 fotkama, tak všichni jen trpí, nic si neužijeme a je to mučírna. Když z té série vybereme 15 - 35 kousků (záeží na schopnostech fotografa), tak od stejného autora, ze stejné kamery a stejného výletu můžeme mít úplně jiný obrázek. Odpadkový koš je největší přítel fotografa. Takové fotografie jsou dokument a i to má svou hodnotu, když jsou technicky a kompozičně OK. Mazat mazat mazat.

Já třeba všechny fotky "povinně" vyvolávám z RAWu a upravuji. Za prvé to fotky ze zrcadlovky potřebují, aby se vylouply a hlavně ten čas co je to mu nutné věnovat je účinný filtr. RAWy co jsem neupravil po týdnu ještě jednou projdu, jestli jsem nepřehlédl něco zajímavého a zbytek natvrdo smažu. Tím se člověk dostane na jednotky až desítky fotek na "akci". To je i radost si jednou začas prohlédnout.

Trochu zajímavé je, jak se kazí vjem lidí, že když někomu něco nafotíte (nějakou akci) a donesete mu 8 fotek, tak se někteří jedinci diví, že to je nějak málo a jestli jsem se tam jako fotograf neflákal. :-) Líbí? Nelíbí? Nejlepší je jedna fotka co odvypráví vše (byť sám jsem se k tomuto ideálu nedopracoval).

Fotit se musí umět a je k tomu potřeba talent. Většina lidí ho nemá.

Taky si všimněte, že o ty fotky nikdo nestojí. Dáte je všichni zadarmo na internet a všichni vám na ně prdí. Musí to být jó bulvární fotka aby jí někdo chtěl koupit.
Na druhou stranu jen díky tomu jsou teď naše telephony schopny pořídit fotku na kterou se dá koukat I za pár let.

Podobným procesem jsem prošel asi tak před deseti lety, kdy jsem nahrazoval SLR za DSLR. Nakonec na kompletní náhradu nedošlo. Když jsem viděl styl focení "na automat sekvenčním snímáním 10fps" a jet až do zaplnění karty, bylo mi blivno. I když teď primárně fotím na digi, trvám na tom (stejně jako autor), že selekce je velmi důležitý a nutný proces. A ne každý jej zvládne - rekl bych že právě těch 0,001%. Ani já ne, ale už vím, uvědomuji si to a to je první krok s tím něco dělat.
Při focení se SLR, kdy každé vyvolání něco stálo, každá fotka, každá zvětšenina stála nemalý peníz, si člověk prostě rozmýšlel, co bude fotit. Stejně tak SLR si pořídil někdo, kdo to s fotografií myslel alespoň trochu vážně. Dneska cvaká kdekdo svým mobilním telefonem za pár šupů. Kvantita prebíjí kvalitu.

Když za mnou přijde někdo známý, že by chtěl zrcadlovku, aby měl ty cool fotky, tak mu doporučím vždy stejnou kombinaci.... bazarový 400D + 50/1.8. Většina lidí to vzdá a koupí raději něco lepšího s odpadovým seťákem (ideálně první verzi, haha). Pokud někdo neumí (nechce se naučit) fotit s pevným sklem a po pravdě 50ka na cropu je trošku výzva, tak stejně skončí u kompaktu s co nejširším zoomem pro všední cvaky. Ti co to zvládnou, tak mají většinou o dost zajímavější fotky, včetně těch s cool bokehem, což je pro začínajícího amatéra krásná odměna.

Po pravdě, s pevnou padesátkou na cropu jsem nafotil jednu z dovolených někde v Řecku a ty fotky patří rozhodně k těm, ke kterým se rád vracím.

Kdo prošel kinofilmem a jiným materiálem, kde se za holý cvak platí, cvaká většinou pořád stejně.

I když jsem byl v nádherných oblastech, večer přijde Big Prune a dokud není max 20fotek za celý den, maže se a maže. (když jsem fotit na Dia, vyšel cvak na 10Kč, negativ s otiskem v Ultralabu na 6Kč. To si člověk reozmyslí.
Někdy se povedou za celý den i 3 krásné, jindy nic. Ale začínám mazání na výchozích 50 fotkách denně max. Teď když jezdím fotit něco konkrétního, jezdím většinou s prázdnou kartou. Dřív jsem si myslel, že HDR a postprocessing něco zachrání, ale když to tam není, tak to nedomalujete.
Když fotím děti, mám strop 4fotky max. Kdo se chce hrabat vidlema ve vzpomínkách.

Jak píše ve svých knihách už pan Kulhánek, nejlepší přítelem fotografa je odpadkový koš. (a psali to i pan Šmok a dnes pan Neff, který umí krásně fotografickou teorii)

viz clanek na tohle tema : http://www.marcelkonecny.com/proc-si-temer-kazdy-fotograf-mysli-ze-je-vy...

... ono nejen, ze si clovek situaci neuziva, kdyz porad cvaka, ale jsou studie, ze si i min pamatuje, "protoze to mam vyblejskly" - clovek je tvor liny a mozek pracuje efektivne - proc si pamatovat neco, kdyz si to muzu kdykoliv najit? - je to obdobne jako s tel. cislem znameho - pokud nemate kam si ho zapsat, tak si ho spis zapamatujete, nez kdyz si ho ulozite...
takze kdyz nekde fotite ostosest, nejen, ze si to neuzijite (a zejmena emocialni asociace jsou obrovsky vyhodny pro pamatovani), ale pak mate bez fotek problem si vzpomenout, co jste vlastne videli:-)
neboli slovy oblibence pane Jezka - Isaac Asimov: mam fotografickou pamet, pamatuju si vse, co mam na fotkach.

a s tim: "kazdy si tim musi projit" - asi ano - je to jako se stahovanim - prisly moznosti stahnout kde co, a skoro kazdej aspon nejakou dobu stahoval jak pominutej; casem to pominulo... mel jsem kolegu, co stahoval opravdu co se da a to tak, ze nemel sanci si to prohlidnout/poslechnout/zahrat byt jen jednou - proste: "jednou se k tomu dostanu"...
ja to mel dlouhou dobu s knizkama (SF&F) - jenze nakonec jsem si uvedomil, ze jsem spis sberatel, nez ctenar - jeste ted se mi v knihovne vali nekolik desitek titulu, co mam i pres deset let koupeny a nejak "jsem se nedostal k tomu, abych je precetl" - a pritom jsme je nekupoval do poctu, ale protoze by me mohli opravdu zaujmout...

ÁMEN! Větší umění je dnes nevyfotit vatu anebo případně všechnu vatu z kolekce smazat. Kdyby se mě někdo ptal na filosofii, kterou bych poradil fotohobbystovi, řeknu mu: Udělej jednu dobrou (až úžasnou) nastudovanou fotku za týden. Zdá se to málo? Za rok jich bude 52! Mně to přijde jako docela dost a ani já sám to nemám.

Ja jsem takhle vystrizlivel na zatmeni Slunce. Mel jsem Zenita a kameru. Nez jsem to obskakal, bylo po zatmeni.
Pri dalsim, castecnem zatmeni jsem nastavil kameru na staviv, namiril a sedl si s limonadou na zidli a kochal se. 2x, 3x jsem tu kameru posunul a vic jsem to neresil. Sestrihal jsem z toho videoklip.
Dneska delam vic tu rodinu, tak holt cvakame, sec muzeme - a jeste na babiccin fotak a na druhe babicky fotak - tomu se holt vyhnout neda. Zase to aspon nikam nenahravam, teda s vyjimkou domaciho serveru ;-)

A smysl blogu??? Fotit cokoliv čímkoliv je naprosto zbytečný a tudíž dneškem všichni povinně fotit přestáváme...
Nicméně to neznamená že bych nesouhlasil s tím že někteří opravdu zamořujou svět hovadinama bez formy a obsahu...

Autor sa asi snazi poukazat ake je to plytke a zbytocne fotit vsetko a stale ale paradxone sa sam stavia do pozy nejakeho kvalitativneho arbitera? Akoze pred x rokmi to bolo lepsie lebo bol analog a vyrobenie fotky trvalo a stalo peniaze ? A co tak americka generacia polaroidakov? Ty tak isto fotili ako divi. Nejde o techniku, ale o to komu sa dostane do ruky. Vdaka zlaceniu sa proste dostala technika medzi masy a tie s nou tak zachadzaju, ale je naivne si mysliet ze pred 30,50 rokmi to bolo ine. Akurat ze vtedy sa vysledny "material" zdielal v ramci blizkeho okruhu, kdezto dnes vdaka internetu, je to mozne globalne.

Napadlo mě, jestli tohle není jedna z příčin trendu „selfies“.
Protože dát na fotku sám sebe znamená, že ta fotka bude unikátní a odliší se od milionu jiných fotek téhož, které se povalují na webu.

No, já sice také hodně jen cvakám a fotím i ty zmiňované kytky, ale! - ty rozhodně nikdo jiný nemohl fotit! Neb jsou to kytičky mé milované a ona se jimi občas v zimě kochá, neb jsou to její a jí vypěstované!!!!! To je rozdíl, než fotit cizí kytky v cizí zahradě... Chápete voco jde?

Podobně rodina - jejich fotky, ty , jako cizích lidí, na netu jen tak nenadete!

Jinak já jsem spíše dokumentarista, ale snažím se dokumentovat spíše děj, momentky událostí neopakovatelných!!!!!, zejména rodinu, nebo známé (mnohé již nenafotí nikdo! - neb nežijí...), veřejné akce, nebo i krajinu, ale vždy trochu jinak, s jinou perpektivou, výřezem a za neobvyklého světla ( Např: http://alphaa65.sweb.cz/SonyAlphaA65SonyDT18-250.jpg ). A také po delší době, aby byly vidět změny v ní.

A opět - jen krajinu mi blízkou! Né Alpy, Dolomity, né Sněžku a pod. profláknutá místa... To fotí právěže každý a na netu jsou tuny jejich fotek...

Tedy i kdyby náhodou (u těch akcí to připadá v úvahu pouze) někdo již 1000x fotil (točil) totéž co já, nebude mnou zaznamenaný můj úhel pohledu, totéž ;-) Neb se svět (lidé i krajina) neustále mění :-)

Točím také, ale vytřihávám vše kde se nic neděje, nebo něco nezní! (tedy až 90% záznamu! To proto, že nchávám běžet záznam, aby mi možný děj neutekl, ale pak je třeba mazat mazat a ještě mazat!)

Např toto nenatočíte každý a každý den ;-) :
Sekvence z videa 1: http://eduard22.sweb.cz/kruh%C3%A1%C4%8D1.jpg
Sekvence z videa 2: http://eduard22.sweb.cz/kruh%C3%A1%C4%8D2.jpg

Nebo kdo fotíte takovéto blbosti jako já: http://alphaa65.sweb.cz/_DSC0803.jpg

Nebo kdo fotí listy né spadané na zemi: http://alphaa65.sweb.cz/testA65+UZ18-250_5274.JPG, ale (spíše jde o zachycení světla a né o listy) takto: http://alphaa65.sweb.cz/testA65+UZ18-250_5271.JPG

Nebo kdo fotí rybník takto: http://alphaa65.sweb.cz/testA65+UZ18-250_5275.JPG

U mně to 1% taky platí, ale holt to znamená nafotit těch dvěstě, aby byly dvě pěkné. Trochu frustrující. Na třítýdenní cestě kolem světa jsem tak těch 1500 "nacvakal", aby bylo těch 15 dobrých.

Velmi dobry clanek,...

Jsem si dovolil prelozit clanek do English a publicovat to tadyhle:
http://www.lux-optima.com/threads/99-percent-of-the-photos-are-shots-wit...

snazil jsem se contact Davida Jezka, na google + a twiter,....o povoleni,...