Není to ale pravda. Drtivá většina fotografií, které vznikly za posledních 5 minut, posledních 24 hodin, posledních 20 let, posledních 150 let, nemají čím upoutat.

Má vaše fotografie úžasný bokeh? Noa? Ten má asi tak miliarda jiných fotografií jiných autorů, kteří fotili tímtéž objektivem. Mnoho z nich jistě fotilo i tentýž druh květiny, možná přímo ve stejném stádiu vývoje. A kdo ví, možná někdo dokonce vyfotil přesně tu vaší konkrétní květinu, jen 3 minuty před vámi. Vaše květina, váš bokeh, nic z toho není ničím výjimečné. Leda že byste si ji chtěli doma pověsit na zeď jako dekoraci. Ne tu květinu, její fotografii. Nebo snad fotografii bokehu, kterou poblíž středu snímku ruší jakási divná květina?

Ani vaše panorama o desítkách megapixelů není ničím úžasné. Že jste si za 90 tisíc Kč udělali dovolenou v Peru a vystoupali se svým „full-frejmem“ na Machu Picchu? To udělalo 20 miliónů lidí před vámi a nejméně 2 tisíce z nich s lepší fotografickou technikou. A nejméně 20 „magorů“ mezi nimi tam vylezlo buď s velkoformátovou kamerou a zásobou Velvie 50 / 100, nebo robotickou panoramatickou potvorou, teleobjektivem, digi zrcadlovkou a speciálním povolením na nafocení panoramatu, které se počítá v gigapixelech.

Ani vaše fotografie z posledního koncertu U2 není výjimečná, podobnou tam udělalo 1000 lidí, z nich tak 50 jich to zvládlo vyfotit kvalitněji, nebo ve vhodnější přesný moment. Stejně tak vaše fotografie z poslední konference Applu není ničím výjimečná, to hlediště se všude kolem vás hemžilo svítícími displeji smartphonů a jiných digi-fotítek.

Drtivá většina toho, co jste až dosud vyfotili, jsou prosté tupé výcvaky. Stejně jako u mě. V roce 2011 jsem v Albánii „nastřílel“ přes 1100 fotek za 10 dní. Většina z nich je totálně nezajímavá, když nad tím tak přemýšlím, tak mi to dává zhruba 36 až 72 dobrých použitelných fotek, které něco vypovídají. Buď dokumentárně, nebo atmosféricky. Takže prostě dva kinofilmy, zbytek je vata, kterou nemá ani cenu vyvolávat z RAWu. S námi tam bylo víc lidí, od těch, co svým JPEGovým ultrazoomem „kropili“ Balkán ostošest a odvezli si nejspíš tak 10 tisíc snímků, až po pána, který svou starou kinofilmovou zrcadlovkou s pevným sklem (tipuji možná Prakticu s Pentaconem 50/1.8) jen tu a tam cvakl.

Trochu mi to před pár měsíci připomněl jeden relativně snesitelný dokument, který možná znáte (Long Live Film @ YoutTube). Jeden z protagonistů tam vypráví, jak jednou ve skupině lidí sledovali ohňostroj a zatímco on se díval přímo na něj, všichni ostatní jen stáli, točili to smartphony a nesledovali přímo ohňostroj, nýbrž ohňostroj na displeji svého digi-zařízení. Takže jej vlastně neviděli. Viděli, jak jej reprezentuje jejich smartphone. Když nad tím po 4 letech přemýšlím, tak jsem možná z Albánie viděl méně než onen pán s Prakticou. Zatímco já cvakal, on se kochal. Zatímco já kontroloval na displeji, on jednou cvakl a šel se kochat zase o kousek dál. Můžete namítat, že vzpomínky vyblednou zatímco RAWy ne, ale světe div se, ony „blednou“ i ty RAWy. Možná proto, že za nimi nestojí tak silné vzpomínky, jaké mohly.

Možná si tímhle obdobím musí projít každý. Možná je vyhrazeno jen pro „tupce“ jako jsem já. Ale jsem rád, že je za mnou. Už před časem jsem přestal generovat nejhorší „prázdný“ obsah o ničem a začal se rozhlížet. Ale dívat se tak, jak je potřeba, je po letech infekce vlastního mozku nebezpečnou nemocí projevující se snadným rychlým bezplatným digi-cvakáním, je běh na dlouhou trať. Jednoho dne snad zvítězím. Vyžaduje to ale také neprohlížet ty biliardy fotografií na internetu, neboť i cizí výcvaky otupují mysl. Někdy člověk prostě musí danou věc opustit, aby ji mohl znovu nalézt, poodstoupit, aby přes ty stromy zase viděl les, nebo naopak přistoupit blíže, aby v lesním chumlu konečně viděl i jednotlivé stromy.

Digitální technika ve fotografii je skvělá věc. Dala toho světu strašně moc a bude to platit o pro celé tohle století. Ale musí se užívat střídmě, jinak hrozí, že svůj mozek předávkujete. Tak opatrně s touhle nebezpečnou věcí.

PS: na jednu věc je rychlé digi focení bez rozmyslu dobré: rodinné fotografie. Tam je naopak benefit toho, že máte hromadu snímků, z nichž vyberete, často nenahraditelný.