Stojím si za tím, že určité dilema ve foto technice je. Bylo vždy a vždy bude. Kupříkladu dnes se řeší, jestli je lepší Canon, nebo Nikon. A nejen to, někteří lidé mají potřebu řešit i to, že Canon je lepší na sport (lepší AF predikce u pohybujících se objektů) či do ateliéru na portrétní práci (a v tu chvíli vyskočí fanoušci Hasselbladu, začnou mlít cosi o jeho kvalitách, tetheringu atd.). Canon, Nikon, Sony, Pentax, Olympus, Panasonic, Fujifilm, Hasselblad, Phase One, Leica - ti všichni dnes používají CMOS čipy. Takže to, co se fakticky řeší, jsou jemné nuance v čipech stejné technologie, jemné nuance v A/D převodu, kvantizaci či čemkoli dalším. Je to stejné jako když se vedly ohnivé debaty, jestli je lepší Kodak Kodachrome či Fujifilm Velvia. Nebo jestli na portréty raději Kodak Portra či Fujifilm Pro. Anebo jestli je lepší mokrý kolodiový proces, albuminové tisky či daugerrotypie.

Vždy bude obrovské množství lidí, kteří se spíš babrají v technice. Jen jsou dnes na Youtube daleko víc vidět. Typicky začnou tak, že objevili film (nebo si koupili profi D-SLR), pak následuje fáze nadšení, po ní nebezpečná fáze onemocnění G.A.S., po ní vystřízlivění a často paradigm shift (kdy digitálista přechází na film) a poté možná nějaké to smíření se s realitou a konec produkce na Youtube. Anebo pokračování Youtuberské existence, ale zaměření zcela jinam. Samozřejmě ti, co z toho žijí, obvykle jedou ve svých kolejích a nadále tlačí na pilu. Jo, málem bych zapomněl na Erica Kima. Zkrátka a dobře, tihle lidé (stejně jako já sám) jsou každý svým jiným způsobem ukázkou toho, jak se dá neustále točit na pětníku a řešit stejnou nesmrtelnost chrousta, jako jiní před 50 lety.

Proto tohle téma vypadá větší, než je. Kašlete na to, jestli má váš foťák CCD, nebo CMOS, full-frame, nebo 1", dvířka na film, nebo kompaktní digitální tělíčko. Když to přeženu, tak já jsem v minulosti „miloval“ i „nenáviděl“ každý fotoaparát, který jsem používal. Od těch úplně prvních jednoduchých krabiček, přes první digitální kompakt, první digitální zrcadlovku až po návrat k filmu přes kinofilm, svitek, listový film, za souběžného používání digitální bezzrcadlovky s možná nejhorším čipem vůbec. Ze spousty přístrojů mám spoustu fotek, které jsou skvělé, jiné zase technicky špatné. Většinu z nich přiohýbám k potřebě své v Rawtherapee a nemyslím si, že by to bylo špatně.

Už dávno jsem pochopil (a berte to jako ryze subjektivní náhled na věc), že výměna Nikonu 1 (5 500 Kč) za Sony A7R II (45 000 Kč) nic nezmění. Že výměna flexarety (400 Kč) za Rolleiflex (15 000 Kč) nic nezmění. Že výměna Huawei Y560 (2000 Kč) za Huawei P10 (20 000 Kč) nic nezmění. Že výměna Zorkije (500 Kč) za Leicu (50 000 Kč) nic nezmění. O tom přístroji to až tolik není. CMOS, CCD i film umí úžasné věci, každý svým způsobem. Je to hlavně o rukách, které přístroj drží a příležitosti, která se buď naskytne, nebo ne.

Máte-li však dobré oko, šikovné ruce a kvalitní techniku…