Vždy, když se shledám s bývalým učitelem ze základní školy, kde vyučoval informatiku, usměje se, hlavou mu viditelné přelétne vzpomínka a zeptá se mě „Víš na co si pamatuju?“ a já odpovím „Jo vím“ a pousměju se. A protože toto shledání bývá zpravidla ve skupince dalších lidí, chtějí vědět, o jakém příběhu je řeč. A tak jim to převyprávím jako teď vám.

Jak již bylo zmíněno, stalo se to na základní škole, při hodině informatiky, a tenkrát jsme probírali PowerPoint. Miluju tuhle aplikaci. Lze v ní vytvořit s trochou šikovnosti jednoduchý animovaný film, jednoduchou aplikaci, hru anebo i prezentaci, ke které je vlastně určena. A protože jsem měl v hlavě spoustu neprobádaných myšlenek, napadl mě vtípek, který bych stvořil nejlépe ihned a přitom by efekt byl strhující.

Nejprve jsem chtěl vytvořit otisk obrazovky původní plochy i s ikonami a hlavním panelem (připomínám, že tenkrát se frčelo na Windows 98) a hlavní panel schovat na horní část obrazovky, kam by nikoho nenapadlo myší najet, aby se panel objevil. Otisk pak použít jako tapetu plochy, schovat reálné ikony a zůstaly by tam jen ty, které jsou na tapetě. S tímto problémem jsem pak chtěl prohlásit, že můj počítač je nefunkční, jelikož počítač nereaguje na kliknutí a vyžaduje tak zásah pověřené osoby. Pak jsem si uvědomil, že by učitel nejspíše stiskl ALT F4, čímž by vyjela nabídka s možnostmi vypnutím, restartováním počítače a vtip by byl hned u konce.

Napadlo mě toto ozvláštnit a volba provedení padla na PowerPoint. Udělal jsem otisk obrazovky s ikonami, které v konečné prezentaci nebudou aktivní, zakázal jsem přechod na další snímek/konec prezentace kliknutím myši, udělal otisk hlavního panelu, otisk tlačítka Start, otisk Start menu a vložil je jako obrázky do prezentace, tak aby to vypadalo důvěryhodně. Start tedy byl v prezentaci aktivní a prezentace se chovala uvěřitelně, jako kdyby o žádnou prezentaci nešlo. Zašel jsem ještě dál.

Každých deset vteřin vyběhla chybová hláška (chybová zpráva opět otisknuta a text v Malování upraven). „Havarijní stav tohoto počítače nedovoluje Windows pokračovat, restartujte počítač“ s pouhým tlačítkem OK, na který opět bylo možné kliknout a zpráva zmizela (bavíme se o době, kdy problém nebylo možné jen tak vygooglit). Plán byl jasný. Dostat učitele do stavu, kdy jde myší na Start, Vypnout a Restartovat. Poté jsem jsem ještě upravil konečný snímek, které jako finále celého vtipu završí učitelovo trápení…

Když jsem byl připraven s provokací, musel jsem hodně zhluboka dýchat, protože mě přepadal smích. Hlavně se uklidnit, spustit prezentaci (naběhl snímek s plochou, ikonami, hlavním panelem) a pak konečně jsem vyřkl: “Pane učiteli, mně to nejde…“ Pan učitel vstal ze svého učitelského místa a šel se zájmem ke mně…

„Co ti nejde?“ zeptal se. „Já nevím, prostě na nic nejde kliknout“ Učitel rozhazoval očima po ploše a skutečně, na ikony nešlo kliknout a navíc ty chybové hlášky o stavu počítače. „Hmmmm“ vyznělo z něho. Celou dobu jsem se modlil, aby hlavně nestiskl tlačítko Esc, čímž by celou prezentaci ukončil. Místo toho dělal přesně, co bylo v plánu. Klikl na nabídku Start, dále pak na Vypnout a Restartovat. Obrazovka zčernala a mně začaly drkotat zuby od toho, jak jsem zadržoval smích, protože jsem věděl, co přijde. Černá obrazovka tam vydržela minutu a pak se objevil blíkající dosový bílý kurzor. Učitel si oddechl: “No tak konečně“ ale pak se na obrazovce zobrazil text :“Systém Windows se nepodařilo nastartovat. Připravte si instalační médium. Počítač se bude formátovat“ a učitel hluboce polkl. „Probíhá formátování“ a vedle toho naskakovala procenta. Učitel se odtáhl a po chvilce se nechápavě podíval znovu na obrazovku. "Co si s tím dělal?" zeptal se trochu vyčítavě. "Já nic, asi tam byl vir nebo co..."

Celá třída utichla a dívala se k nám. "Pane učiteli, půjdete s náma na ten fotbal?" ozval se do ticha jeden spolužák. To už bylo na učiteli vidět, že přímo zuří, protože právě zjistil, že jeho plány se změnily. "Ne" odsekl a začal funět. "Já nevím, kde jsou cédéčka" řekl zoufale a kroutil hlavou.

To už jsem nevydržel a řekl „Sledujte“ a stiskl Esc. Pět vteřin nechápavého ticha a pak se rozesmál. Naprosto nic netušil a celou zbývající hodinu se usmíval, jak se nechal napálit. Nechal si to vysvětlit snad každý spolužák a dostal jsem za to uznání většiny. O tomto zážitku vyprávěl učitel učitelskému sboru a ti toto taktéž oceňovali a brali za dobrou historku, i když nerozuměli jejímu provedení. A některým jsem to musel vysvětlovat i v dnešní době, protože si nedokázali představit, jak je něco takového možné.

Microsoft PowerPoint je opravdu mocný nástroj.

Pokusili jste se někdy také vyprovokovat svoje profesory, učitele?