Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
Copyright © 1998-2024 CDR server s.r.o.
Všechna práva vyhrazena.
ISSN 1804-5405.
paměť za ta léta ochabla, ale pamatuji si, že nás něco učili ve FoxPro a mě to nebavilo, tak jsem si pustil easter egg - vestavěné číselné puzzle. <novodobá rekonstrukce děje> Asi pět minut na mě řval, že spouštět vlastní software je na školních PC zákázáno, že ty naše soukromý diskety jsou plný virů, že mě za to nechá vyrazit ze školy ... no a já mu pak s úsměvem řekl "ale mě to FoxPro strašně baví, jsem jen zkoušel, co to všechno umí a vyběhlo tady na mě tohle, tak jsem zkoušel, co se stane, když to puzzle vyřeším" <konec rekonstrukce děje>. A najednou jsem s ním byl zadobře.
Rok 1999/2000.
jinak si také pamatuji, že jsme našeho učitele zlobili povolením terminátoru na 10Base2 ethernetu. Vždycky běsnil, že nejde síť a nevěděl co s tím.
Jo, chtěl jsem si z učitele udělat srandu a nevyšlo to, ten OS to neustál a padla mu celá síť. Třídní důtka z toho byla (jeden spolužák mně naprášil)...
Zdar Max
Jo to naštve, když člověka někdo napráší dřív než se stihne přiznat. Je pak za chudáka a ne za chlapa. :(
Pravdou je, že to, že mu padla síť, jsem se dozvěděl až potom, co jsem k němu přišel na základě toho, že mně ten "kamarád" naprášil.
Zdar Max
Začínalo to jakou vousatý vtípek, ale rafinovanost provedení si mě získala a donutila dočíst do konce. Konec je fajn, pan učitel prokázal nadhled, což se zase až tak moc nevidí. Gratuluji ke schopnému pedagogovi.
nadhled učitele je opravdu něco, co se moc nevidí. Já si dodneška pamatuji, jak mi učitel na mikroprocesorovou techniku znechutil tento obor po té, co jsem se ho při výkladu funkčnosti pamětí proaktivně zeptal, a jak tedy fungují DDR paměti. V té době začínaly přicházet na trh. Nevěděl, bral to tak že jsem ho ztrapnil před celou třídou a následně mi mezi čtyřma očima řekl, že já tuhle školu neudělám, o což se on postará. Skoro se mu to i povedlo.
Tenkrát tam jezdíval správce sítě, jak externí pracovník a ten by mě asi zfackoval, vždy se tvářil nepříjemně, i když tvrdil, že má dobrou náladu.
S pocitacema 286 jsem se setkal az na SS a na ucitele jsem si nevyskakoval. Nerozumel jsem tomu. Co jsem ale nejak vnitrne pochopil, ze viry jsou blbost a z virove a antivirove problematiky jsem opakovane dostal za 5.
Sam jsem pro to nic neudelal, ale vystrelil jsem si kdysi z kolegu v praci v dobe, kdy sporice obrazovky byly jeste normalni zalezitost. Nekde jsem totiz nasel sporic v provedeni modry obrazovky Windows, restartu a po nabehu opet modra smrt a stale dokola. Peknou chvili na to kolega zdesene koukal a nechapal, co mu to ten pocitac provedl a co ma delat. :-) Napalil jsem pak jeste nejednoho kolegu, ale nikomu netrvalo pul hodiny nez se vzpamatoval neco s tim delat, jako tomu prvnimu.
Na tohle mám vzpomínku z "opačné strany":
V bývalé práci si bývalý kolega programátor nainstaloval na svůj pracovní počítač přesně takový simulátor BSOD jako screensaver a v klidu odešel domů. Jako vždy jsem zůstával v práci déle než ostatní a večer jsem viděl, jak se jeden počítač zhroutil a neustále rebootoval. Říkal jsem si, že asi potřebuje, aby se na něj náš admin ráno podíval a přeinstaloval ho, tak jsem ho "z milosti" vypnul, aby se už netrápil.
Druhý večer se to opakovalo. Pomyslel jsem si něco o stabilitě Windows a opět jsem ho vypl.
Třetí den si nám kolega stěžoval, že mu někdo pořád natvrdo vypíná počítač, tak jsem se k tomu přihlásil s tím, že ta mašina dokola padala a bootovala. Tak mi laskavě ukázal svůj velmi věrný screensaver, na který jsem se nechal nachytat. Myslím, že ho odinstaloval ještě ten den... :)
SS přestalo existovat s koncem 2. světové války.
Možná jste na SS byl, to já nevím, ale 286ky tam určitě neměli :-p
Hustý :D
My sme boli na hodine informatiky v inej IT miestnosti, kde boli ine PC ako sme normalne pouzivali. Tie PCcka boli pripojene na inernet, ale na neho sa dalo dostat iba cez heslo. Tak som skusil prepnut uzivatela na admina, kde bolo potreba zadat ine prihlasovacie heslo. Na celu triedu som sa opytal: "Pan ucitel, mame tu internet?" On mi odpovedal v nejakom tom zmysle, ze ak zistim heslo, tak mozem ist na internet. V domneni, ze sa mu podarilo ma odbyt skusal som hesla. Ja som zase casto pracoval so skolskymi zariadeniami a skola davala do svojich zariadeni heslo "jahoda". Tak som skusil Administrator jahoda. Div sa svete, mal som na hodine informatiky internet :D
Kdysi na vejšce, ještě v dobách, kdy se většinou pracovalo v DOSu a síť byla založena na Novellu, jsme měli hodinu nějakého programování, linuxu nebo bůhví čeho. První počítač u tabule byl připojen na meotar (takový předchůdce dataprojektoru, kdy meotar snímal speciální obrazovku a zobrazoval ji na stěně). Ten počítač byl jinak jako každej jinej, ale věděli jsme, že občas učitel chce něco ukázat, tak to ukazuje na tom prvním počítači, kde ale jinak normálně pracuje někdo z nás studentů.
Tenkrát jsem miloval assembler, tak jsem si naprogramoval rezidentní program, který fungoval tak, že na pozadí čekal, jestli mu po síti (ještě přes protokol IPX/SPX) nepošle jiný program kód klávesy a když ho dostal, zařadil ho normálně do klávesového bufferu. Kamarád si sednul k tomu prvnímu počítači, spustil ten rezidentní program a na počítači normálně pracoval. Já si sednul o kus dál.
A pak už jsme jen čekali, až přijde ta vhodná příležitost. Když jsem viděl, že učitel chce něco ukázat, tak jsem si spustil svůj ovládací program a čekal. Učitel přišel k prvnímu počítači, spustil telnet, aby se přihlásil k svému linuxovému účtu, zadal uživatelské jméno a heslo. Psal všema deseti rychlostí blesku. A já mu vzdáleně při psaní hesla přiťuknul jedno písmeno. Password incorrect, nebo jak to tenkrát odpovídalo na nesprávné heslo. Zarazil se, ale divné mu to nepřišlo, tak to zkusil znova, opět svým rychlým způsobem. A opět to samé. Potřetí to už psal pomalu, takže když jsem mu tam přiťuknul písmeno, už se zarazil. Tak jsem mu tam napsal KUK. A už věděl, na čem je. Zasmáli jsme se tomu i to ocenil. Jen už se začal bát, abychom nenaprogramovali něco opačného, co odchytí jeho heslo, takže už se nikdy na tom počítači nikam nepřihlašoval, když na něm pracoval někdo jiný.
Nekdy okolo roku 1996 jsme v praci meli Novell a stanice s DOSem a nejake Win95. Novell jsem spravoval a napadl me vtip pro meho tehdejsiho sefa. Po prihlaseni stanice k Novell siti jsem v jeho profilu nastavil automaticke spusteni jednoducheho programu v C++, ktery emuloval vystup na obrazovku prikazu: Format c: , potvrzeni Y/N
a pak uz jen bezely tu tecky...
Pry kdyz se sef prihlasil, chvilku nevericne koukal a pak vytrhnul pocitac z 220V zasuvky.
Mimochodem, ten program se jmenoval "infarkt.exe" ;-)
Ja sice ziadnu zabavnu historku nemam, ale aj tak sa podelim s jednou skusenostou.
Moj otec robil v Tesle ( ano za sociku sme mali v CSSR podnik s nazvom Tesla :-) ) a ked zacali robit PMD-85, jeden kus sa tatkovi podarilo pozicat si ho domov a zacal som sa doma zoznamovat s PMD-85. Po case, som nastupil na strednu skolu, kde sme mali informatiku prave s PMD-85.
Informatika ako teoria bola dopoludnia a prax bola vzdy popoludni v ucebni s pocitacmi PMD-85.
Samozrejme ze pre mna hodina informatiky bola cista nuda a samotna prax tiez.
Tak som po par hodinach ucitela poprosil, ci je v mojom pripade nutne chodit popoludni na prax.
Usmial sa, mavol rukou a bolo jasne, ze som sa mohol popopludni oficialne uliat z hodin praxe informatiky :-) A boli aj casy, ked ucitel informatiky chodil ku mne po nejake rady k PMD-85 :-)
Ještě jsem si vzpomněl na jednu historku, několikrát se opakující, tentokráte to nebylo sice nebylo trápení učitele, ale trápení jiných studentů nebo ještě lépe řečeno, snaha zbavit se jich.
Když se v počítačových učebnách neučilo, mohli do nich chodit studenti dělat si svoje věci, přeci jen tenkrát jen tak někdo doma počítač neměl. Ovšem časem víc lidí hrálo, než by dělalo něco smysluplnného, takže kolikrát člověk přišel do učebny a neměl si kam sednout, protože půlka učebny pařila Dooma. Učebny byly tenkrát zasíťované ještě přes koaxiální kabel.
Tak jsem využil své znalosti IPX/SPX a naprogramoval si program s názvem Kramle (podle takové té "sešívací sponky" na spojování trámů, o které se říkalo, že se tím nejlépe zastavuje cyklista tím, že se mu hodí kramle do kola). DOSovský program, který nedělal nic jiného, než vysílal do sítě broadcasty, čímž ji totálně zahltil.
Použití bylo následující. Přišel jsem do učebny, podíval se, jestli je tam někdo známý, kdo nehraje, toho jsem poprosil, jestli by mi na pár minut nepůjčil počítač. Tam jsem spustil kramli a čekal. Hráčům se okamžitě Doom začal sekat. Netušili, co se děje. Většinou to zkusili restartovat, a když to nepomohlo, tak se zbalili a vypadli. A rázem bylo půl učebny prázdné.
Tak to jsi byl ty!
A jak bylo ošetřeno Ctrl + Alt + Delete
Celkově jsem nechtěl, aby vůbec sahal na klávesnici a on spíš používal myš. Samozřejmě bylo neustále riziko, že udělá něco nepředvídatelného. :)
No hezké vzpomínky máte. Já vlastně nedávno odsouhlasil, že bych jedné známé ukázal a naučil ji, jak obsluhovat PC/ntb. Že by se občas podívala na zprávy a poštu atd... Tak jsem se těšil, protože jsem měl za to, že s tím nebude problém a ona si bude moct volat přes Skype se svým synem v Americe.
Takže jsem jí zhruba vysvětlil základy a přešel k praktické ukázce pohybu myši na obrazovce. Chtěl jsem, aby si to zkusila. Takže vzala myš do ruky.... a nic. Začala tu myš drtit tím, jak ji křečovitě držela. Já říkám "nedrž ji tak křečovitě, uvolni se a pohni..." jenže ona ji stále držela a tím více se ji začala třást celá ruka od křeče. Přiznám se, že jsem se tomu smál, protože nebyla schopná pohnout myší. Vůbec jsem si nedovedl představit, jak se cítí, když je toto něco pro mě tak samozřejmého. Tak jsem ji chvíli vedl ruku. Bylo znát, že nemá pro ten cit a mě to hodně překvapilo. Nakonec jsem ji pak zase dal prostor, aby si to vyzkoušela sama. Stále ji držela křečovitě a úkol byl najet na Start. Po minutě škubla rukou a myší opravdu jedním pohybem přemístila, ale stále ji svírala křeč. (Od Startu ji dělily dva centimetry). To už jsem řekl, že bude mít problémy s karpálním tunelem ještě dřív, než začne něco dělat.
Bohužel nedala to. Nedovedla skloubit v hlavě pohyb myši s ukazatelem na obrazovce. Nepomohlo ani to, když jsem jí vedl ruku. Touchpad jakbysmet.
Nakonec to vzdala s tím, že jí stačí mobil.
Přitom není hloupá, ale zřejmě to bude souviset s představivostí a nějakou orientací prostoru na 2D zobrazovadle. Bylo jí osmdesát, ale nikdo by to do ní neřekl. Tablet si ovládá docela snadno.
Na konci 90. let jsem skoro dva měsíce školil v Liberecké nemocnici počítači nedotčené doktory a sestry, jak pracovat s počítačem. A bylo to přesně to, co popisujete. Myš někteří drželi jak prase kost. Jedna si stěžovala, že jí jezdí úplně jinam, než chce, což bylo tím, že ji drželo přívodním kabelem k sobě.
A s tím najetím někam, to byl přesně takový porod. Vzali myš, s obtížemi přesunuli kurzor nad nějaký objekt, kde měli kliknout. Pustili myš a ukazováčkem ťukli do levého či pravého tlačítka. Myš tím samozřejmě odjela někam jinam a stalo se něco jiného, než chtěli. Double clik to byl vůbec pro některé neřešitelný problém.
Dnešní mládež tohle nepochopí, ti vyrůstali s myší v ruce. Ale když někomu těsně před důchodem, kdo celý život používal jen tužku a papír, řekli, aby začal používat počítač, bylo to pro něj opravdové trauma. A pro mě jako školitele taky.
Jojo dvojité kliknutí u těchto lidí znamená, že přesunou pomalu ikonu.
Já jsem zvědavý, jestli mojí generaci také něco takového čeká a nejspíš ano. Jen to bude zase něco nového.
No třeba by to vyřešil trackpoint! ;-)
Už s tím nechce mít nic společného, naprosto ji to odradilo. Odhaduji, že již nyní PC a notebook považuje za přístroje z pekla. Ono to totiž tak vypadalo. :D
No, jen pokud by ho neprotlačila skrz desku a spodní dekl na stůl...
Hm, já si vzpomněl taky na jeden vtípek, kterým jsme vytrestali jednoho škodolibého kolegu v kanclu, co si potpěl na kanadský žertíky. Vtip to nebyl nijak sofistikovanej, ale na BFU byl překvapivě účinej. Stačilo, že nechával PC odemčenej bez kontroly. Den předtím jsem mu v registru vypnul klávesu Win. Poté stačil screenshot plochy, obrázek obrátit o 180 a nastavit jako pozadí plochy. Následně skrýt a překopírovat jinam ikony, skrýt lištu a obraz monitoru opět obrátit o 180... docela jsme se pobavili.
No, to já jsem byl větší záškodník. Vytvořil jsem na škole DOSový rezident, který si hlídal obsah obrazovky a jak viděl obrazovku odpovídající přihlášení do sítě (tenkrát Novell Netware), tak si uložil stisky kláves zvlášť pro login a zvlášť pro password. Docela šikovná věcička :). Pak se stačilo probrat souborem, kterej si to kamsi ukládalo.
V jedné firmě, kde jsem kdysi dělal, jsem dotáhl jeden produkt k dokonalosti. V rámci výpomoci obsluze ústředny, která si stahovala data do PC, aby mohla lidem účtovat hovory, jsem tam nastrčil soft, kterej jsem spáchal na základě analýzy stahovaných dat z ústředny, takže to byl takový mezikus mezi ústřednou a účtovacím softwarem. Výsledek byl takový, že jakmile jsem vytočil na svém telefonu určitou sekvenci, tak se následující hovor z téhož čísla nezaznamenal, přesněji se vymazal. A pak byla určitá jiná sekvence, která provedla self-destruct - program se z PC vymazal a vše se uvedlo do původního stavu. Tu první část jsem nevyužíval nějak často, ale párkrát jsem to skutečně použil. Ta druhá se samozřejmě povedla jen jednou a zabrala beze zbytku.
Prostě takový trošku sviňárny, no. To jsem ještě uměl kódit.
Taky jsem takhle kdysi zjistil úplnou náhodou, jak funguje ochrana na disketě IDOS - jízdní řády. Měl jsem rezident, kterej kreslil na horní řádek textovýho módu pruh na pozici, kde byla zrovna hlava mechaniky, takže první (nultá stopa) žádnej bar, a poslední 80. stopa (číslovaná jako 79) prostě 79 znaků. Takže to za normálních okolností nikdy nedošlo až na 80. znak obrazovky. Až jednou, když jsem spustil instalátor IDOSu - a já říkám "kua co to, jaktože ... ahá! ono to má svině na 81. stopě identifikaci! Takže stačilo udělat program, který zkopíroval jen tu 81. stopu (disketa měla standardně 80 stop, ale mechaniky většinou neměly problém dojet až na 82. stopu, čehož tahle ochrana využívala, některé mechaniky uměly i 83. a 84. stopu, jiné při požadavku na tyto stopy už narazily na mechanické limity mechaniky, takže pak byly posunuty o jednu stopu, dokud nenastala rekalibrace mechaniky, což se provedlo vlastně při první chybě čtení, nebo i na vyžádání, popř. prostě při vysunutí a zasunutí diskety zpět).
1) Na gymnaziu. Doba DOS/Novel NetWare.
Skadleni se se spoluzaky rezidentem pripojenym na interrupt klavesnice a cteni/logovani prihlasovacich udaju jak zminil nekdo dalsi. Nebo random zmena barevne palety.
Skadleni admina (v podstate starsi spoluzak). Po te co jsme si precetli tusim v Sysmanu(?) ukazku IPX/SPX pro Pascal a dokazali jsme vzdalene vyvolat shut down serveru bez jakehokoliv overeni etc.
Vyroba Covox "zvukovky", pripojeni obrovskych donesenych beden z auly. Prvni test - hlasitost na max a vystrel z raketometu v Doomu. Do 5 minut pribehl pobledly skolnik nebo kdo, ze snad nekdo bombarduje skolu...
Z druhe strany - kamarad donesl v dobe ARJ a AIN novy kompresni program. Mel pouzivat "wavelet" kompresi. Pri kazdem zpusteni dokazal o neco zmensit archiv, ktery pred tim vytvoril. A dokazal to i zase rozbalit... Nastesti jsem o nic doma neprisel, protoze jsem si nahodou vsiml, ze volne misto na disku neroste. Byl to samozrejme fake, originalni soubory jen presunul na jine misto a vytvoril falesny archiv, ktery interne obsahoval pouze odkaz na puvodni soubory a zmet znaku.
Sice to sem uplne nepatri, ale dones si pamatuji protahle obliceje lidi v jednom podniku, kde jsem v te dobe na navsteve zahledl pri bootu pocitace hlasku "Dis is one half." Jako mlade ucho jsem jim vysvetlil, co to znamena... V te dobe jsme se se spoluzaky ucili obchazet detekci AVG etc. Patrila k tomu spousta veselych historek typu "Proc to proboha vola deleni nulou?" (protoze na tom presruseni sedela rezidentni cast programu)...
Bohuzel delat si srandu z ucitelu neslo. Vetsinou to byl nejaky "Ing." co dostal vyuku na starost, ale nic o tom vlastne nevedel (a nechtel). Prikladem byla koule meho spoluzaka. V te dobe jsme se ucili programovat v Karlovi. Domaci ukol bylo napsat program co dokaze obejit jakoukoliv zed. Vetsina tech chytrejsich to mela na nejakych 90 radku a vice. Zmineny spoluzak na 40 cosi. Samozrejme funkcni. Onen ucitel to nejen nepochopil, ale ani se neobtezoval to vyzkouset...
2) Na univerzite. Ruzne Un*x masiny.
Na toho, kdo nechaval dlouhodobe odemceny pocitac, cekalo treba "alias man='kill -2 -1'" ve startup skriptech. Takze se pri dalsim dotazu na manualovu stranku mohl opet prihlasit... Zertiky typu udelej "rm -rf /" jsme si vzdy radeji odpustili, protoze se pokazde nasel nekdo, kdo to bez rozmyslu klidne udelal.
Pokud mel nekdo povolene "xhost +" tak vzdalene prihlaseni po siti, export display a vyroba "prustrelu" do oken. Nevim jak se ten program uz jmenoval (blast neco), ale dokazal udelat "permanentni" pruhledne (nebo cerne?) kolecko do jakehokoliv okna.
3) V zamestani.
Kolega, co si z kazdeho rad delal srandu, ale neumel pouzivat klavesnici "poslepu". Jednou prisel a po chvilce zjistil, ze mu nekdo vytahal vetsinu klaves z klavesnice a o jednu pozici je posunul... Klavesnice to bohuzel neprezila.
Windows 10. Stiskni Win+Ctrl+C. Co to dela necham na zvidavosti ctenare (neni to nic destruktivniho, viz vyse).
Tohle jsem jednou zjistil nahodne pri pouzivani PC a docela dost dlouho hledal reseni. Vetsina lidi si az po chvili vsimne, ze je vlastne neco spatne. :)
Příhodu s Karlem a učitelem neochotným zkoušet, co nikdy neviděl, bych rozšířil o podobnou příhodu. Tenkrát jsme dostali v písemce napsat program využívající libovolnou metodu třídění čísel. Prostě tak, na papír, v Pascalu.
Tak jsem se zachoval jako správnej programátor - udělal jsem, co bylo požadováno. Ze všech libovolných metod jsem vybral tu, o které jsme se neučili. Mou vlastní. Takový upgradovaný bubble sort, který sortuje v podstatě oběma směry současně.
Učitel to ohodnotil známkou pět s tím, že je to nějaká kravina, která nemůže fungovat. Donutil jsem ho se vsadit, že to funguje - já to přepíšu znak po znaku do Pascalu přesně tak, jak je to na papíře, a když to bude fungovat, požaduju opravu známky na 1.
Vyhrál jsem.
rm -rf / bylo tak notoricky známé, že se to muselo dokonce ošetřit tak, že se tam před lety dodělalo opatření, které to neumožňuje spustit bez takového delšího potvrzujícího parametru.
A k tomu antiviru: takhle jsem si jednou udělal vlastní antivirus na nějakou breberku, už si nevzpomenu, jak se jmenovala, která se maskovala tím, že při přečtení souboru vracela jeho původní obsah, čímž se chránila před antiviry. Princip byl jednoduchý, využíval jejího vlastního mechanizmu maskování: stačilo všechny soubory na disku (nebo aspoň všechny spustitelné) přečíst, smazat a znovu zapsat na disk a nakonec počítač natvrdo restartovat, čímž se odstranil virus i z paměti. Mělo to jednu nevýhodu nezachovala se časová razítka souborů, protože jakékoli další hrábnutí na soubor by znamenalo jeho opětovné zavirování. Muselo se prostě jen zapsat a konec, žádný další zásah.
Neveril jsem ze to nekdy reknu, ale zlatej Jezek...
Rok 2002, projekt indoš, nově vybavená učebna "brutálními" stroji od autocontu. Přesně to byly stroje s celerony, pár tuleňů a zbytek wilíci. Nemělo to disketovky, ani CD mechaniky, opravdu očesanej a "blbuvzdornej" stroj. Nainstalované W2000, připojeno HUBem do "serveru" s určitě taky widlema, plně fungující doména. Uživatelské účty se tahali přes síť, profil limitovanej asi na 30MB.
Vyloženě vtípek jsem neudělal, ale jiný spolužák, partyzánským způsobem spouštěl na těhlech mašinách program SpaceFrenzy (v podstatě program, co zahltil disk nesmyslnými daty). Samozřejmě, wokna bez volného místa na disku moc dobře nefungujou a "admin" byl totálně v koncích, neboť byl naprostý laik a k administraci účtů a správě počítače měl jednoduchý manuál toho, co vytvořil nějaký klikací program pro správu.
Já jsem zašel v jistém smyslu trochu dál, podařilo se mi přes nepříliš dobře zabezpečenou síť prohlížet obsah strojů, kde se dělalo účto celé školy. Samozřejmě, měl jsem dost rozumu na to, abych se v tom rejpal.
Jinak se tam toho moc provádět nedalo, velkej problém byl ten 30MB profil uživatele. Dostal jsem tam akorát mirandu a operu. Šlo by to odložit na disk, jenže šance, že se dostanu k tomu samému stroji byla malá. No a ta síť, představte si učebnu s cca 25 počítači, která hnije na HUBu, pravděpodobně 10Mbitovém. To dělá 400Kbit/stroj, čili 50Kb/počítač. Jen přihlášení trvalo dobrých 10 minut (což mimochodem sedí, 30MB profil, 50k/sec*60=3MB*10 = 30MB).
Jinak ten powerpoint, super nápad, ale myslím, že by se mi to nepovedlo nacpat na ten pidiprofil, co jsme měli :)
INDOŠ bylo docela svinstvo. Na jedné základce, kam můj zaměstnavatel zaváděl internet po ukončení projektu INDOŠ, došlo během letních prázdnin k odcizení všech těchto počítačů - mám za to, že někdo z externích firem řešících výmalbu ponechal otevřené okno do učebny. Škola dostala z pojistky nějakou částku, která byla pokrácená o amortizaci za cirka rok a půl užívání. A z těchto peněz se nám pro ně povedlo nakoupit téměř dvojnásobně rychlejší počítače. Jestli si dobře vzpomínám tak to byly Athlon64 na socketu 754 s 1GB DDR pamětí a 80GB diskem (to si pamatuji, protože mi ve velkoobchodě ujel vozík z rampy a všechny disky se rozutekly po jejich dvorku, dva disky to nepřežily), 19" LCD, systém Windows XP ... (ty Autocontí mrchy byly Celerony 1GHz, 256 nebo 512 MB paměti, 17" 1024x768, W2000)
Já to viděl i jako kluk stejně, sice jsem ještě nebyl tolik namočenej do politiky, ale říkal jsem si, že to bude nějaká super odlejvárna peněz. Myslím že se to řešilo i v médiích. Autocont nepatří mezi levné firmy a už tehdy to byly dost výběhový mašiny, navíc fakt očesané na kost. Ta síť byla vyloženě katastrofa, celá učebna na HUBu. Disky tam myslím byli 40GB potvory. Nejhorší byli ale ty 1,xGHz zelený wilíci, tuleně šli. Jenže nejvíc to prostě zabíjel ten vzdálený profil a brutálně rychlá síť.
Po dalších cca 3 rocech si škola přikoupila bazarový mašiny - P4 NW 2GHz a nějakej skládanej, novej, "server" s W2k3, aby tam frčela doména. Ty mašiny byly diametrálně lepší a přitom to bylo tutově za zlomek ceny celé té "nové" srandy/srajdy od autocontu.
Jinak mimo indoš mám ještě i horší zkušenost, takovej chudej učňák s prakticky rozpadající-se jednou budovou. Měli tam staré AthlonyXP a na tom jehovisty, mělo to tak 256MB RAM. Síť asi taky na hubu, ale nebyla tam doména, lokální účet pro žáka mimo jeho login. Neskutečně pomalá a nestabilní věc. Tohle bylo v roce 2009-11. Zatímco jinde už frčel místy i wifi hotspot s doménou a nějakou administrací, tajhle nebyl ani ten základ. Dotace totiž byly na televize a podobné kraviny, takže měla polovina učeben bluray domácí kina a FHD plazmy od panasonicu.
Ak mozem, pridam sa aj ja. Na strednej skole, sme mali pocitace 286, len ucitel mal 386. V tom case som mal doma AMD 486 DX2-80 MHz, 8 MB RAM, grafiku Cirrus Logic 1 MB VL Bus, a Sound Blaster 16... Dostali sme za ulohu napisat kratky program a ucitel si odbehol zapalit na 5 minut. Ked sa vratil, vsetci mali vsetko rovnako hotove :-) Kukol na mna, a hned vedel kolka bije :-) S disketou som obehol vsetky kompy, a nahral kazdemu to iste. Tak som potom mohol chodit domov poslednu hodinu, ked sme mali informatiku... Ucitel pochopil, ze ma nema co naucit. Dokonca som sa staral potom o pocitac v zasadacke a u riaditela, najradsej som ich "opravoval" pocas hodin, ked bola pisomka. Aj vdaka tomu som sa dostal skor k maturitnym otazkam z matiky a slovenciny :-)
https://youtu.be/raYB4TWh-W4?t=198
jak jsem v roce 2020 koupil su-25 místo a-10
s oblibou jsme v cele ucebne informatiky nahrazovali puvodni soubory s tapetou za nejake sproste obrazky... po vypnuti na konci dne a zapnuti na zacatku dne byla celkem sranda :) nebo jsme na dalku pres sit vypinali kompy na druhe strane mistnosti... :)
Za dob win98 se daly dělat všelijaký blbosti - od příkazu net send a poslat zprávu celé škole. Přes sbírání PWL souborů a lámat to na K5 už docela i šlo. Ale nejvíc se mi asi povedl vtip, kdy na celé škole byly nastavený webovky školy, které ale rok nefungovaly. Takže se všude zobrazovalo, že stránka nelze zobrazit. Pomocí nástroje Resource Hacker jsem upravil knihovnu IE s hláškami a přes DOS na PC vždy nahradil - http://media0.webgarden.cz/images/media0:5900bd053c6a7.png/Str%C3%A1nka%...
Dostal jsem to na všechny PC, vč ředitele, zástupce, všechny kabinety, pc učebny (sice byl zaheslovaný BIOS, ale heslo jsem profesionálně odkoukal :-D). Pouze na PC kabinetu IT se mi to nepovedlo. Na škole to zůstalo cca rok a půl, než se to přeinstalovalo na XP... A pak až o cca půl roku později vznikly školní webovky :-D
Ja si dobre pamatuju kdyz mi jeden cikan donesl pocitac do servisu a ja nevedel po prihlaseni heslo(Windows XP), pak jsem zkusil k---t a ono to slo, docela prijemna vec zjistit nahodne heslo a jeste takove, sam se mi priznal jo je takove :-)
Bych si spíš tipnul, že ho neznal a žes mu ho prostě řekl :).
Awesome article! I want people to know just how good this information is in your article. It’s interesting, compelling content. Your views are much like my own concerning this subject.
http://www.janhavi.in/
Já jsem kdysi (na střední, tak 2015) napsal appku, co vypadá jako formátování disku, a to jsem spustil a přivolal učitele... Při kliknutí na storno se však jen resetoval progressbar :-D
http://bail.wz.cz/download/files/format.exe
(visual basic 6, nejde mi to už ani spustit :D )
chvíli jí to taky potrápilo no
I love to visit this post here is good information for us thanks for sharing with us. http://www.mumbaiescort.co.in/
I love such a amazing post . Your post is very expensive more informative . Thanks for this share with us .http://www.callgirlsindwarka.in/
Pro psaní komentářů se, prosím, přihlaste nebo registrujte.