Svůj první článek jsem na tehdejším CDRku vydal 23. února 2005. Na dnešní dobu je hodně úsměvný a sám sobě bych něco takového dnes vydat nedovolil. Pak přišla práce na plný úvazek a už to jelo jak na běžícím pásu. Do dnešního dne mi na CDR, resp. DIIT vyšlo necelých 8 500 článků, z nichž na některé vzpomínám rád. Většina byla pochopitelně běžná denní produkce, nijak zásadně nevybočující.

Za necelých 13 let se svět IT značně změnil. Nastupoval jsem do redakce webu primárně píšícího o vypalování. Každý týden recenze CD či DVD vypalovačky, přehledy nových firmwarů pro ně, přehledy kvality médií a podobné věci. K tomu průběžné IT zpravodajství, ke kterému jsem se připojil i já. K tomu jsem postupem doby přidával vyšší a vyšší míru psaní o open-source, zejména o Linuxu, a také pravidelné a ucelené psaní o digitálních fotoaparátech a věcech souvisejících. S blogy přišlo i moje častější psaní o analogu / focení na film, případně ještě větší babrání se v open-source a nepříliš souvisejících tématech, typicky sepisovaných během dovolené či o víkendech.

Ale to jsou teď vlastně už jen vzpomínky. Včera se završilo mých více než 4 a půl tisíce dní v zaměstnání na CDR Serveru. Neznamená to automaticky, že už mě na stránkách DIIT nikdy neuvidíte, jen to, že to bude podstatně méně a ne na tak pravidelné bázi jako dosud. Důkazem budiž právě tento blogpost, který není o ničem jiném než o obligátním „sbohem a dík za ryby“, které jsem vždy považoval za slušnost říci.

Za možnost psát CDR, resp. DIIT jsem vděčný. Dostalo se mi cti pracovat s několika lidmi, jichž si vážím nejen pro jejich odborné znalosti a inteligenci. Dostalo se mi práce, na kterou jsem byl hrdý a která mě naplňovala. A dostalo se mi i té báječné možnosti býti více než 12 let placen za to, že dělám dvě věci, které mne baví: IT a psaní.

Důvody pro odchod jsou z většiny osobní/soukromé, takže je zde nebudu ventilovat. Rozhodně se nepovažuji za vyhořelého, avšak nemohu si nalhávat, že mě všechny ty úžasné nové procesory a grafiky už nenechávají víceméně chladnými. Mé zájmy přetrvávají v oblastech jiných než „železo“, jmenovitě zejména open-source a foto. Určité náznaky jsem v posledních měsících zanechával v blogových zápiscích a letošek mě v tom definitivně utvrdil. Například tím, že před 10 lety bych „zabíjel“ pro možnost otestovat Ryzen/Threadripper/CoffeeLake či Vega/Pascal před uvedením či za možnost osahat si úžasný nový 5k či 8k monitor. Dnes se sice rád podívám, jaké ty novinky jsou, ale už mě osobně příliš nezajímá, kolik které CPU dosáhne fps v tom či onom testu. Tohle prostě už přenechávám mladším.

Tak se tu mějte fajn…