„Šéfiku, nějak to blbne“ aneb Už ani instalace Windows 7 není na pár minut
Začínám se dostávat do stádia, kdy si budu muset udělat instalačku Windows 7 se Service Packem 2. Ta samozřejmě oficiálně neexistuje a asi nejspíše nikdy existovat nebude, na to má své zákazníky Microsoft málo rád. Nicméně udělat jde. Prostě si vyberete nějaké datum, k jeho dni si uděláte plně aktualizovanou instalaci Windows 7 a z té pak uděláte instalační image. Není to práce na chvilku, pár hodin to zabere, ale ušetříte tím těch pár hodin krát instalaci tolika počítačů, kolik jich ještě budete dělat.
Ano, dělat dnes instalaci Windows 7 tak, aby byla plně aktuální, a to tak, že vezmete čistou instalačku (aspoň s hotovým SP1) a pak provedete online všechny potřebné aktualizace, to opravdu není jak vyměnit staré myšlení za nové, to je doslova a do písmene práce na celé odpoledne. Ne-li ještě déle.
Já vím, že mi asi teď budete mnozí nadávat a říkat, jaký jsem idiot, že instaluji Windows takhle zbytečně zdlouhavě, že jsem si takovou instalčku už dávno neudělal. Ono to má samozřejmě dvé důvody. Tím prvním – a proč to nepřiznat rovnou – je vrozená lenost. Prostě jsem se ještě nedokopal k tomu, abych si takovouto hezkou instalačku udělal (až ji budu dělat, budete mít zájem o povídání, jak jsem to dělal? ;). Míra lenosti u mě ještě nedosáhla tak kritické hranice, abych investoval trochu času do ušetření hromady času. Vlastně tolik těch instalací zase nedělám, takže jednou za čas, kdy na to dojde, prostě strávím delší chvíli instalací Windows 7 a všech aktualizací tak, aby byl systém aktuální a náležitě opatchovaný.
Tím druhým důvodem, který zní možná ještě blběji než ten první, je jakási snaha si ten proces čas od času zkusit a zjistit, jestli ještě funguje. Jasně, měl by fungovat, ale může se stát, že Microsoftu rupne v kouli a něco se pokazí. Pak je dobré vědět, že se to děje, a rovnou vědět, jak na to. Např. při instalaci Windows XP chci často dělat instalaci Microsoft Update a setkávám se běžně s tím, že je nejprve potřeba instalovat nového Windows Update agenta. To není jen update Windows Update, to je trošku víc než update, který je nejprve potřeba stáhnout. Pravda, už jsem to dlouho nedělal, ale matně si vzpomínám, že jsem se k němu musel dokopat přes chybu v prohlížeči, kterou jsem si následně vygoooglil, abych zjistil, že je potřeba stáhnout a nainstalovat Windows Update Agenta.
Nebo – když už zmiňuji Microsoft Update – při nynější instalaci Windows 7 jsem udělal tu zajímavou věc, že jsem jako první po čisté instalaci Windows 7 se SP1 nainstaloval Internet Explorer 11. Teprve poté jsem se jal zapnout Microsoft Update místo Windows Update. A co se nestalo – nebo spíše stalo: Internet Explorer mi místo možnosti zapnout Microsoft Update jen suše oznámil, kudy se leze do Windows Update. V Microsoftu možná změnili patřičnou stránku, nevím (měl jsem ten den trošku problémy se vůbec na Microsoftí stránky dostat, krapítko se zakuckal net).
Přitom ve Windows Vista i ve Windows 7 má tento krok tu geniální vlastnost, že bez Internet Exploreru se to neobejde (takže když nejprve Internet Explorer odinstalujete a pak se snažíte ve Windows Update zapnout Microsoft Update, máte smolíka). Naštěstí jsem na NeoWin fóru našel postup, jak Microsoft Update zapnout i bez Internet Exploreru, který se hodil a který s láskou šířím dál. Spusťte PowerShell s právy administrátora a použijte tento příkaz (včetně všech závorek, uvozovek a podobně):
(new-object -c "microsoft.update.servicemanager").addservice2("7971f918-a847-4430-9279-4a52d1efe18d",7,"")
Hotovo, Microsoft Update je aktivní. Zrušit to můžete tím, že použijete tentýž příkaz, jen místo
Nicméně toto všechno odpadne, až si udělám tu instalačku, která bude obsahovat všechny potřebné aktuální záplaty. V této instalačce rovnou zapnu i Microsoft Update a možná poladím ještě další nastavení skrze registry. Jestli na to ovšem někdy vyjde čas. Doufám, že ano, protože investicí tohoto času do celé procedury velkou hromadu času v budoucnu ušetřím. Samozřejmě že si nestáhnu takto připravenou instalačku od někoho jiného, protože pak nemám kontrolu nad tím, co se tam vlastně událo. Zde platí pravidlo, že co si člověk neudělá sám, do toho nevidí (což samozřejmě neimplikuje, že co si člověk udělá sám, do toho vidí, ale to už je vedlejší ;).